Výzva nemusí ve všech formulacích vyjadřovat postoje Volné komunity VAP
Různé instituce, environmentální skupiny, odbory a studentské skupiny, které se scházejí pod názvem „Fridays for Future“, vyhlásily od 20. do 27. září tzv. „Týden pro klima“. Tento týden v zásadě sestává z programovaných a odcizujících demonstrací, při nichž se od státu a dalších institucí (OSN, G7 atd.) požaduje, aby napravily nebo podnikly kroky proti katastrofě, kterou způsobují. Ve svém zjednodušujícím a reformistickém diskurzu nikdy nekritizují příčinu probíhající devastace: průmyslový techno kapitalismus a jeho technokratickou organizaci společnosti. Tito lidé kritizují změnu klimatu, aniž by kritizovali ty, kdo ji produkují. Hájí mýtus o pokroku, tzv. udržitelného rozvoje a „pohodlného“ života, výměnou za otroctví a komodifikaci každého aspektu našeho života, života prodaného technologické nadvládě. Právě oni zakoupili nový módní produkt, změnu klimatu, ze supermarketu vzpoury. Pátky do budoucnosti? Dnes, více než kdy jindy, budoucnost neexistuje, žijeme ve věčném přítomnosti a jakákoli stopa minulosti byla vymazána. Technologické protézy, které nás obklopují a kolonizují, nás nutí žít v nepřetržitém stavu náměsíčnosti, kde katastrofa nepřichází. Přitom je jednoznačné, že katastrofa je tady a teď!
Vyzýváme k podpoře anarchisty odsouzeného v tzv. Německu. Tato osoba byla zadržena zaměstnancem ochranky v obchodním domě při nenásilném pokusu o expropriaci několika věcí z prodejny. Aniž by si to uvědomil, měl u sebe za opaskem malý kapesní nůž, který však nechtěl použít jako zbraň. Přesto byl obviněn z trestného činu: Krádež se zbraní připravenou k použití.
Při příležitosti konce roku 2018 je asi na místě se na chvilku zastavit a zrekapitulovat právě končící rok. Jaký vlastně byl? Jak rádi bychom ho nazvaly úspěšným, přinášejícím zásadní celospolečenské změny. Nemá ovšem žádnou cenu opájet se falešným optimismem. Stejně tak propadat bezbřehému pesimismu. Byl přesně takový jaký se dal očekávat. Demokracie jako přežitý společenský systém dál zahnívala, promíchána s dogmatem vše-spasitelného volného trhu. Na globální úrovni prohrávala demokracie dál svoji marnou snahu udržet se jako obhájkyně pseudosvobod a tzv. práv. Byla nucena stále častěji sahat k nástroji popírající sebe samu – „militantní demokracii“. Ekonomické vlivové skupiny ztratily svůj ostych a vstupovali do oficiální politiky přímo, bez prostředníků. Mechanizmy nevědomého otroctví (konzumu) byly dál posilovány prostřednictvím skryté i otevřené propagandy. Žalářníky stále ve větší míře nahrazovala touha jednotlivců konzumovat a vlastnit. To všechno se dalo čekat. Je to logický důsledek zaměňování svobody jako stavu společnosti, se svobodou chovat se jakkoliv. Svobodu jednotlivce, přinášející nesvobodu komukoliv jinému, nelze považovat za svobodu. Egoismus není svobodou individua, ale v konečném důsledku jeho vlastní nesvobodou.
Navzdory slibně probíhajícím jednáním o řešení budoucnosti Kliniky se nás SŽDC pod tlakem policie rozhodla vyklidit. Když s námi nové vedení SŽDC na podzim začalo otevřeně jednat, přivítali jsme tuto možnost a přišli jsme společně na konkrétní způsob, jak sociální centrum zachovat a vyřešit budoucnost domu k oboustranné spokojenosti. Přesto se úřad rozhodl nás pomocí exekutora násilím vyklidit. Vyklizení Kliniky nedává smysl, protože se během jednání ukázalo, že SŽDC dům nepotřebuje a dokonce hrozí jeho demolicí. Vyklizením Kliniky by tak vznikl jen další prázdný a chátrající dům.