POKUD NEJSOU SVOBODNÍ VŠICHNI, NENÍ SVOBODNÝ NIKDO! (zamyšlení od Petra S.)

Následující text nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity. Zařazujeme ho do “rubrik” texty určené k diskuzi a zamyšlení.

 

O odumírání demokracie jako celospolečenského uspořádání toho bylo napsáno už velmi mnoho. Ne samozřejmě všude. Je pořád hodně těch, kteří se nedokáží smířit s realitou. Elitářství a vlastně i nepřímé autoritářství jsou základní kořeny vlády někoho nad někým. „Práva“ jsou vydávána za svobody, ač stále staví jedny proti druhým. Cestu konsensu nahrazuje válcování menšinových názorů a postojů. Místo hledání alternativ dochází k fetišizaci stávajících společenských vztahů. Ode zdi ke zdi. Od egoistického individualismu po neosobní kolektivismus a naopak.

Continue reading

Klinika: Demokratizace vlastnictví nebo vyvlastnění? (zamyšlení převzaté z webu Borodin)

Převzato z webu Borodin . Text jsme převzali  bez jakýchkoliv obsahových úprav a nemusí být ve všem v souladu s postoji naší komunity. V některých otázkách se s nimi může rozcházet i v zásadních otázkách. A to zvláště s přihlédnutím k našemu skeptickému pohledu na dělení společnosti podle principu společenských tříd, které považujeme v současnosti za překonané. Přesto je základní myšlenka zveřejňovaného textu v rámcovém souznění s naším většinovým postojem. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde, zamyšlení a texty určené k diskuzi.

https://proxy.duckduckgo.com/iu/?u=http%3A%2F%2Fg.denik.cz%2F63%2F24%2Fpraha-zizkov-autonomni-socialni-centrum-klinika_denik-630.jpg&f=1Některé osoby z projektu sociálního centra Klinika zaplňují mediální prostor voláním po demokratizaci vlastnictví místo jeho fetišizace. Toto stanovisko nachází jak zastánce, tak kritiky, kteří ho označují za extremistické nebo příliš radikální. Rád bych přispěl vlastním kritickým postřehem.

Je třeba na začátku uvést, že se považuji spíše za příznivce Kliniky než za odpůrce. Tento text tedy považuji za přátelský příspěvek k probíhající diskuzi. Rád budu v diskuzi v případě zájmu pokračovat.

Continue reading

Končí se rok 2018 – Poděkování a výzva

Při příležitosti konce roku 2018 je asi na místě se na chvilku zastavit a zrekapitulovat právě končící rok. Jaký vlastně byl? Jak rádi bychom ho nazvaly úspěšným, přinášejícím zásadní celospolečenské změny. Nemá ovšem žádnou cenu opájet se falešným optimismem. Stejně tak propadat bezbřehému pesimismu. Byl přesně takový jaký se dal očekávat. Demokracie jako přežitý společenský systém dál zahnívala, promíchána s dogmatem vše-spasitelného volného trhu. Na globální úrovni prohrávala demokracie dál svoji marnou snahu udržet se jako obhájkyně pseudosvobod a tzv. práv. Byla nucena stále častěji sahat k nástroji popírající sebe samu – „militantní demokracii“. Ekonomické vlivové skupiny ztratily svůj ostych a vstupovali do oficiální politiky přímo, bez prostředníků. Mechanizmy nevědomého otroctví (konzumu) byly dál posilovány prostřednictvím skryté i otevřené propagandy. Žalářníky stále ve větší míře nahrazovala touha jednotlivců konzumovat a vlastnit. To všechno se dalo čekat. Je to logický důsledek zaměňování svobody jako stavu společnosti, se svobodou chovat se jakkoliv. Svobodu jednotlivce, přinášející nesvobodu komukoliv jinému, nelze považovat za svobodu. Egoismus není svobodou individua, ale v konečném důsledku jeho vlastní nesvobodou.

Continue reading

Anarchisté u voleb? (převzato)

Převzato z webu  OAF, bez jakýchkoliv obsahových úprav. Téma, kterému se text věnuje je stále se opakující téma menšího zla, účasti či podpory některého subjektu ve volebním cirkuse. Mnozí z vás mají v této otázce asi už dlouho jasno. Přesto je asi na místě znovu si připomenout,že anarchismus a volby jsou dva protiklady.

Blíží se komunální volby a strany či hnutí opět začínají slibovat hory doly, jen aby si díky našim hlasům urvaly kousek moci. Nebudeme letos znovu recyklovat notoricky známé články či manifesty o tom, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Zamysleme se tentokrát nad těmi, kteří se označují za anarchisty, ale přitom chodí k volebním urnám. Zkusme si odpovědět na otázku, zda lze vůbec chodit k volbám a přitom zůstat anarchist(k)ou.

Nejznámější postavičkou hnutí, která splňuje výše uvedenou definici, je politolog Ondřej Slačálek. Ten před loňskými parlamentními volbami zveřejnil na státotvorném levicovém webu A2larm článek Zpověď bývalého nevoliče, kde zcela demagogicky obhajuje své rozhodnutí hodit hlas Zeleným.

 

Continue reading

A co když se přestaneme bát? (zamyšlení převzaté z webu Borodin)

Převzato z webu Borodin . Text jsme převzali  bez jakýchkoliv obsahových úprav a nemusí být ve všem v souladu s postoji naší komunity. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde, zamyšlení a texty určené k diskuzi.

V ulicích Prahy je nyní nepřehlédnutelná kampaň, kterou nás kdosi chce přimět k placenní jízdného za užívání MHD. Je to zjevně reakce na potěšující skutečnost, že dost lidí cestuje bezplatně. Na druhé straně ale stále převažuje počet těch, kteří za cestovné utrácejí nemalé peníze.

Proč tomu tak je? Platí, protože to považují za správné? Někteří jistě ano, ale mnozí prostě jen mají strach z toho, co přijde, když nezaplatí. Proto platí, ikdyž by raději kdyby nemuseli. Jenže oni nemusí. Nikdo nemusí dělat věci, které mu nedávají smysl. Strach a hrozba negativních důsledků, jsou nepochybně limitující faktory. Nikoli však nepřekonatelné. Stačí dobře si zdůvodnit vlastní postoj, určit strategii a jít si za svým.

Kdo si opravdu upřímně myslí, že je dobré nechat se vykořisťovat, aby mohl následně ještě platit za cestu do míst, kde se toto vykořisťování odehrává? Každý, pracující dobře ví, že ho zaměstnavatel zneužívá ke svému prospěchu. Že šéfovo bohatství plyne z jeho práce. Proč bychom si tedy měli myslet, že je správné platit za cestu na pracoviště, kde k této nespravedlnosti dochází?

Continue reading

Mrtví tygři. Kdo nese vinu? (zamyšlení)

Zamyšlení jsme obdrželi emailem od našeho lokálního kolektivu. Nemusí ve všem vyjadřovat postoje a názory celé komunity. Zveřejňujeme ho bez jakýchkoliv obsahových úprav.

Veřejnost je pobouřená. Cirkusák Berousek údajně vraždil tygry. Pak je měl prodával překupníkovi, na maso, kosti, kůži a nějaký trofeje. Sociální sítě jsou plný rozhořčení. Lidi žádají vyšší tresty. Média mají téma pro okurkovou prázdinovou sezónu. Celník Šlachta si vychutnává svit kamer. Možná potají pošilhává po tom vysněném místě policejního prezidenta. A proč ne. Ivan je mu dost dlužen.

Continue reading

20 let od podpisu Opoziční smlouvy: Když lidé pochopí, že volby nic nezmění (zamyšlení)

Převzato z webu  OAF, bez jakýchkoliv obsahových úprav.

Přesně před deseti lety byla podepsána mezi ČSSD a ODS tzv. Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí, která nadobro demaskovala demokratickou iluzi, kterou se celé devadesátky zaštiťovala vládní politická garnitura. Jaké si z Opoziční smlouvy můžeme odnést ponaučení?

 

 

 

Continue reading

Kdo by měl rozhodovat o budoucnosti Šatovky? (zamyšlení Lukáše B.)

(Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav. Jeho další texty můžete nalézt například na blogu  Archiv Lukáše B.  ) Omlouváme se o opožděné zveřejnění způsobené technickými problémy.

 

Nejsem squatter ze Šatovky ani obyvatel šárecké lokality. Přesto bych se rád vyjádřil k Otevřenému dopisu spolku Šáreckého údolí squatterům i k okolnostem kolem obsazené budovy.

Continue reading

Pět bodů proti čekání na další velkou demošku (Anathema, Volume 3, Issue 9.)

Převzato z webu Borodin . Jedná se o volný překlad článku z Anathema, Volume 3, Issue 9. Převzali jsme ho bez jakýchkoliv obsahových úprav a nemusí být ve všem v souladu s postoji naší komunity. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde, zamyšlení a texty určené k diskuzi. Děkujeme autorům/kám překladu.

https://tracesoffire.espivblogs.net/files/2017/12/DSC_0277-768x512.jpg

Autonomní iniciativa je životní krev anarchie.

Continue reading

Do kdy potrvá vykořisťování vězňů policií a soudy? (zamyšlení Lukáše B.)

(Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav. Jeho další texty můžete nalézt například na blogu  Archiv Lukáše B. )

Je-li někdo pod hrozbou násilí nucen pro jiného pracovat bez nároku na
odměnu, dochází k tomu, čemu se běžně říká zotročování nebo
vykořisťování. Když se však takových praktik dopouští česká policie a
soudy, sami tomu říkají jinak: příprava odsouzených na zaměstnání a
výpomoc státu. Nemá smysl se přít o vhodná slova tam, kde je očividné,
že se státní instituce dopuštějí organizovaného zločinu na vězních. Jde
o to takovým zločinům zamezit.

Continue reading