Zamyšlení Petra S.
Následující text nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity.
Se sílící pandemií COVIDU-19 většina současných politickoekonomických systémů světa začíná uplatňovat mnoho restriktivních opatření. Jejich podoba je různá. Jsou ve své většině značného rozsahu, který je snad možné přirovnat pouze k období II. světové války. Omezování volného pohybu, všemožné zákazy a nařízení, měnící se skoro každý den. Ty jsou ovlivňovány jak epidemiologickou situací tak samozřejmě mnoha ostatními politickoekonomickými faktory. Používání státní a mocenské propagandy je zesílené do roviny hraničící s citovým vydíráním.
Při příležitosti konce roku 2018 je asi na místě se na chvilku zastavit a zrekapitulovat právě končící rok. Jaký vlastně byl? Jak rádi bychom ho nazvaly úspěšným, přinášejícím zásadní celospolečenské změny. Nemá ovšem žádnou cenu opájet se falešným optimismem. Stejně tak propadat bezbřehému pesimismu. Byl přesně takový jaký se dal očekávat. Demokracie jako přežitý společenský systém dál zahnívala, promíchána s dogmatem vše-spasitelného volného trhu. Na globální úrovni prohrávala demokracie dál svoji marnou snahu udržet se jako obhájkyně pseudosvobod a tzv. práv. Byla nucena stále častěji sahat k nástroji popírající sebe samu – „militantní demokracii“. Ekonomické vlivové skupiny ztratily svůj ostych a vstupovali do oficiální politiky přímo, bez prostředníků. Mechanizmy nevědomého otroctví (konzumu) byly dál posilovány prostřednictvím skryté i otevřené propagandy. Žalářníky stále ve větší míře nahrazovala touha jednotlivců konzumovat a vlastnit. To všechno se dalo čekat. Je to logický důsledek zaměňování svobody jako stavu společnosti, se svobodou chovat se jakkoliv. Svobodu jednotlivce, přinášející nesvobodu komukoliv jinému, nelze považovat za svobodu. Egoismus není svobodou individua, ale v konečném důsledku jeho vlastní nesvobodou.
