V následujícím dopise Lukáš popisuje opatření, která následovala po hlukových demonstracích v Litoměřicích. Píše o svých podmínkách a o tom, že i přes zvyšující se represe uvnitř věznice, si Lukáš přeje více, než kdykoli předtím, aby solidární akce (nejen na jeho podporu), dále pokračovaly.
V neděli 4.9.2016 jsem byl v Mostě zadržen policií a následně převezen do vazební věznice v Litoměřicích. Stalo se to, co jsem si nepřál, ale celou dobu věděl, že k tomu může kdykoliv dojít. Dlouhá psychická příprava na takové události mi teď naštěstí umožnuje zvládat s klidem řadu nepříjemných situací, kterým jsem nyní vystaven nejen já, ale zřejmě i mě blízcí lidé.
Přes rok trvající vyšetřování údajného plánování teroristického útoku bylo vedeno jednostranně a účelově. Vyšetřovatelé se nepokusili prověřit druhou verzi, která se zakládá na agentech provokatérech. Veškeré námitky a rozpory, které byly podávány prostřednictvím obhájců, byly nekompromisně zamítnuty, jak jinak.
Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, že se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty).
Rozpor mezi podstatou lidské morálky a právem (představovaného státem) je stejně tak starý jako historie států samotných. Nechceme hledat odpovědi proč tomu tak je, nebo dokonce polemizovat o tom jestli státy vznikají na základě právním, psychologickém, etickém nebo jakémkoliv jiném. Zřejmě se jedná o kombinaci mnoha faktorů a není vlastně nijak podstatné jakých. Zaměřme se tentokrát na trochu jiný problém. Na ovlivňování morálních i etických principů společnosti, působením státní moci, prostřednictvím zákonů a ostatních právních norem. Možná někomu toto zamyšlení může přijít jako zbytečné tlachání o ničem. Vždyť morálka je silně individuální veličina a 
obecných průsečíků je pouze několik základních. Bohužel celý problém je daleko širší než se na první pohled může zdát. Nejde tu jenom o snahu establishmentu vytvořit takové prostředí kde je nezákonné považováno za nemorální. Jde tu i o otázky uvnitř antiautoritářského hnutí jako takového. Continue reading
Převzato z Lukáš Borl // archiv:
Na internetu se šíří lživé zprávy o tom, že spolupracuji s neonacisty a policií. Jsem velmi vděčný všem anarchistům a anarchistkám, co k celé věci přistupují s citem a rozumem. Děkuji každému, kdo vyvrací lži, co mě mají zdiskreditovat. Je skvělé vidět, že tato situace nevede ke ztrátě důvěry a spolupráce, ale spíše posiluje anarchistickou soudržnost a solidaritu.
Převzato z Deník Referendum:
Klinika není squatem, i když se za něj ráda považuje. Vznikla sice aktem vyvlastnění chátrající budovy, ale následně na svou revolučnost rezignovala. Svou současnou roli může dobře plnit i v řádně pronajatých prostorách.
Převzato z Asociace Alerta:
Když se od ledna 2014 začaly objevovat první komuniké Sítě revolučních buněk (SRB), anarchistické hnutí hledalo způsoby, jak na ně reagovat. Zatímco menšina akce SRB přivítala a sdílela zaslaná komuniké, většina vnímala SRB jako nepříjemný problém. I když v zaběhlých organizacích vřely interní debaty, vyjádření směrem ven neexistovalo. Jako kdyby praxe SRB vlastně neexistovala a nebylo se tedy k čemu vyjadřovat.
