Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav. Další texty můžete nalézt například na blogu Archiv Lukáše B.
Každý dělá chyby, které si těžko přiznává. Já také. Každý se občas
stylizuje do pozice, která neodpovídá realitě. Já také. Každý občas něco
jiného hlásá, než pak dělá. Já také. Pohled do zrcadla nám všem může
mnohé prozradit o nás samých. Může to pomoci k tomu, abychom pojmenovali
a následně zpracovali vlastní nedostatky. Tak jen do toho. Pohlédněte do
zrcadla a nastavte mi ho také.
Anarchistické prostředí má velmi často sklon k romantizování určitých událostí a hnutí. Ať už je to ruská nebo španělská revoluce, zapatistické hnutí nebo nejnověji třeba boje v Rojavě, vždy se vynořují mýty, které nám zastírají pohled na realitu v celé její šíři. Považuji za přínosné pro antikapitalistickou praxi, pokud se někdo snaží tyto mýty demaskovat a pohřbít. Díky tomu je možné hledět na věci střízlivěji: posilovat jejich pozitivní stránky a posouvat se za limity těch negativních. 
O odumírání demokracie jako celospolečenského uspořádání toho bylo napsáno už velmi mnoho. Ne samozřejmě všude. Je pořád hodně těch, kteří se nedokáží smířit s realitou. Elitářství a vlastně i nepřímé autoritářství jsou základní kořeny vlády někoho nad někým. „Práva“ jsou vydávána za svobody, ač stále staví jedny proti druhým. Cestu konsensu nahrazuje válcování menšinových názorů a postojů. Místo hledání alternativ dochází k fetišizaci stávajících společenských vztahů. Ode zdi ke zdi. Od egoistického individualismu po neosobní kolektivismus a naopak.
Některé kolektivy naší komunity se ve spolupráci s několika ostatními skupinami a jednotlivci (z “některých anarchistů a anarchistek”) rozhodli, po prvotních analýzách v souvislosti s kauzou