Naši přátelé zveřejnili dvě publikace a video o anarchismu a represi na části území tzv. bývalého sovětského svazu. Prozatím jsou k dispozici pouze v ruštině a angličtině.
A co když se přestaneme bát? (zamyšlení převzaté z webu Borodin)
Převzato z webu Borodin . Text jsme převzali bez jakýchkoliv obsahových úprav a nemusí být ve všem v souladu s postoji naší komunity. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde, zamyšlení a texty určené k diskuzi.
V ulicích Prahy je nyní nepřehlédnutelná kampaň, kterou nás kdosi chce přimět k placenní jízdného za užívání MHD. Je to zjevně reakce na potěšující skutečnost, že dost lidí cestuje bezplatně. Na druhé straně ale stále převažuje počet těch, kteří za cestovné utrácejí nemalé peníze.
Proč tomu tak je? Platí, protože to považují za správné? Někteří jistě ano, ale mnozí prostě jen mají strach z toho, co přijde, když nezaplatí. Proto platí, ikdyž by raději kdyby nemuseli. Jenže oni nemusí. Nikdo nemusí dělat věci, které mu nedávají smysl. Strach a hrozba negativních důsledků, jsou nepochybně limitující faktory. Nikoli však nepřekonatelné. Stačí dobře si zdůvodnit vlastní postoj, určit strategii a jít si za svým.
Kdo si opravdu upřímně myslí, že je dobré nechat se vykořisťovat, aby mohl následně ještě platit za cestu do míst, kde se toto vykořisťování odehrává? Každý, pracující dobře ví, že ho zaměstnavatel zneužívá ke svému prospěchu. Že šéfovo bohatství plyne z jeho práce. Proč bychom si tedy měli myslet, že je správné platit za cestu na pracoviště, kde k této nespravedlnosti dochází?
Mrtví tygři. Kdo nese vinu? (zamyšlení)
Zamyšlení jsme obdrželi emailem od našeho lokálního kolektivu. Nemusí ve všem vyjadřovat postoje a názory celé komunity. Zveřejňujeme ho bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Veřejnost je pobouřená. Cirkusák Berousek údajně vraždil tygry. Pak je měl prodával překupníkovi, na maso, kosti, kůži a nějaký trofeje. Sociální sítě jsou plný rozhořčení. Lidi žádají vyšší tresty. Média mají téma pro okurkovou prázdinovou sezónu. Celník Šlachta si vychutnává svit kamer. Možná potají pošilhává po tom vysněném místě policejního prezidenta. A proč ne. Ivan je mu dost dlužen.
Carlo Giuliani (+20.7.2001) – NEZAPOMENEME !
20. července uplyne 17 let od vraždy Carla Giulianiho.V červeneci roku 2001 svolaly světové elity zasedání G8 do italského Janova. Stovky tisíc lidí vyšly do ulic, aby vyjádřily svůj nesouhlas s globální politikou, určovanou předáky osmi ekonomicky a politicky nejsilnějších zemí. Mezi protestujícími v Janově byl i třiadvacetiletý italský aktivista Carlo Giuliani. Domů už se ale nevrátil – ulice Janova se staly svědky jeho vraždy.
Carlova vražda se stala symbolem brutality a policejní represe. V Janově tehdy byly uplatňěny policií nové strategie a taktity proti velkým protestním shromážděním. Neprostupné uzavření samotného místa konání summitu, masivní preventivní zatýkání a brutalita pořádkových jednotek, proti protestním shromážděním.
Vyzýváme všechny, aby si připomněli Carlovu vraždu a uctili jeho památku.
CARLO NEZAPOMENEME!
Tvým odkazem budiž naše odhodlání.
Kontrastrategie „militantní demokracie“ (texty určené k diskuzi)
Tato verze je upravený výtah z interních materiálů věnujících se problematice militantní demokracie. Záměrně neobsahuje informace, které by mohly identifikovat naše informační zdroje a je omezen na veřejně dostupné informace a skutečnosti.
Při studiu demokracie a jejích nástrojů se setkáváme s výrazem „militantní demokracie“. Zjednodušeně řečeno jde o ideologický koncept obrany demokracie proti jejím ideovým nepřátelům, jehož kořeny se datují do třicátých let dvacátého století. Navzdory své dlouhé historii se doposud prakticky žádnému „ideologovi demokracie“ nepodařilo úspěšně odpovědět na to, jakým způsobem by se měla demokracie bránit vůči svým politickým oponentům. Koncept militantní demokracie navíc již od počátku naráží na nepřekonatelný vnitřní rozpor – popírá totiž sám sebe. Už samotné věty typu: „Přesto není stále jasné, jak a kdy může demokratický stát legálně působit „protidemokratickým“ způsobem při obraně svých základních demokratických hodnot. Problematický je i rozsah právního pluralismu, který dnes opravňuje transformovat politické programy, které se snaží uplatnit různé formy etnické, náboženské a regionální autonomie,“ jsou jasným důkazem absurdnosti této strategie a jí hájené demokracie jako obhájkyně práv a svobod.
20 let od podpisu Opoziční smlouvy: Když lidé pochopí, že volby nic nezmění (zamyšlení)
Převzato z webu OAF, bez jakýchkoliv obsahových úprav.
Přesně před deseti lety byla podepsána mezi ČSSD a ODS tzv. Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí, která nadobro demaskovala demokratickou iluzi, kterou se celé devadesátky zaštiťovala vládní politická garnitura. Jaké si z Opoziční smlouvy můžeme odnést ponaučení?
Týden solidarity s anarchistickými vězni (23. – 30. srpna 2018)
Letos proběhne již po šesté “Týden solidarity s anarchistickými vězni”. Zapojte se i vy.
Na webu http://solidarity.international/ a dalších obvyklých místech najdete příklady a tipy možných aktivit, jak psát dopisy vězňům, odkazy na seznam anrchistických vězňů a mnoho dalšího.
Antiautoritářský kemp v Pirkanmaa proběhne od 1. do 5. srpna
Každý rok probíhá, zvláště v letních měsících, celá řada anarchistických kempů či setkání. Letošní rok jich pořádají různé kolektivy a jednolivci po celém světě několik desítek. Jedním z nich je i antiautoritářský kemp pořádaný ve finském Pirkanmaa. Tábor organizuje Anarchistická federace – ALUSTA.
Prohlášení Jeremyho Hammonda u příležitosti mezinárodního dne solidarity s Mariusem Masonem a dlouhodobě vězněnými anarchisty
Text byl převzatý z webu anarchistblackcross.cz . Děkujeme za překlad a zpracování.
Anarchista Jeremy Hammond byl odsouzen 15. listopadu 2013 k 10 letům vězení za “údajný” podíl na hackerské akci Anonymous, namířený proti firmě Stratfor. Při této akci byly zveřejněny informace odkrývající špionážní a sledovací činnost firmy, která špehovala lidi bojující za lidská práva, proti korporátnímu útlaku a státům. Publikujeme Jeremyho prohlášení napsané u příležitosti mezinárodního dne solidarity s Mariusem Masonem a dlouhodobě vězněnými anarchisty probíhající tradičně 11. června.