Před nedávnem jsme zveřejnili recenzi knihy Tulák po hvězdách , která byla napsána ve vazební věznici Litoměřice rukou Lukáš B. Lukáš nám poslal další, datovanou na listopad loňského roku. Pro čtení tohoto textu je velice důležitý kontext ve kterém tato další minirecenze vznikla.
Převzato a volně přeloženo, bez obsahových úprav z webu CrimethInc.
Ve virginském Charlottesvillu udělali účastníci fašistické demonstrace přesně to, čím již delší dobu vyhrožovali – učinili tak najetím auta do davu, při kterém došlo k úmrtí minimálně jednoho člověka.
Většina z vás asi tuto knihu četla. Kontext, ve kterém tato minirecenze vznikla, jí dává naprosto nový rozměr.
Tulák po hvězdách je první kniha se kterou jsem přišel do kontaktu ve
vězení. Daroval mi ji kluk, co se mnou byl na cele. Poprvé vyšla v roce
1915 a Jack London byl při psaní inspirován skutečným příběhem nevinného
odsouzeného Edda Morrella, který podstoupil pět let samovazby.
Před pár dny Igor S. obdržel stanovisko ministerstva spravedlnosti, které obsahovalo celkem nečekanou zprávu. Ministerstvo anarchistovi vyslovilo omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, vyhovělo jeho žádosti o odškodnění a dalo mu čtvrtinu toho, o co žádal, tj. 360 tisíc korun.
O tom, že se represivní složky státní moci, často a rádi, drží hesla: „Účel světí prostředky“ není asi zapotřebí nikoho moc přesvědčovat. Lámání si hlavy s tzv. zákoností trápí v těchto složkách jen pár idealistů. Veřejnost se ale velmi často domnívá, že se jedná o „služební horlivost“ jednotlivců, nebo malých skupin, toužících po uznání, karierním růstu a někdy i naplnění romantických snů o obráncích demokracie.
Před dvěma lety spustila policie sérii tragikomických událostí a nazvala ji operací Fénix. Byly to události, při kterých občas tuhla krev v žilách, ale také události, které nám dovolily poznat chuť solidarity. Policie bušila na naše dveře, aby nám připomněla, že tvoříme anarchistické hnutí, které ve svých principech popírá vše, co sama hájí. Jenže den, do kterého nás vzbudila, ten ještě neskončil! A to i přesto, že mezi tím utekly dva roky. Možná si připadáme, že jsme mezitím zestárli o dvacet let, ale můžeme si být jisti, že jsme zároveň získali tolik zkušeností, co jsme za posledních dvacet let prospali. Na jedno však nesmíme zapomínat. Stát nikdy nevzdá svoji snahu o potlačení vzdoru.
Boj neskončil ani před dvěma lety, neskončí ani dnes!
Nenecháme se zastrašit.
Odpor žije, boj pokračuje!
Na prvomájové demonstraci v Praze spolupořádané některými anarchisty a anarchistkami bude řečnit zástupce vládnoucí politické strany. Je to ústupek spolupořádajícím organizacím a kolektivům. Anarchisté ho údajně neušetří oprávněné kritiky. Ty odvážnější si prý plánují při jeho řečnění i odplivnout. Ale nesmí to být moc vidět. To by nebylo demokratické. Mezi frázemi předvolební rétoriky bývalého ministra (volby jsou přeci už za rohem) a „kamarády na levici“. Omlouvám se. Na radikální levici. Se určitě vytvoří silné pouto na poli sociálního boje.
Anarchismus je ideologií, která se vyznačuje mimo jiné i značnou kritikou stávajících sociálních vztahů. A to samozřejmě nejenom těch oficiálních, spoluvytvářených institucemi. Ty neoficiální jsou totiž bohužel mnohdy jen pramálo vzdálené těm presentovaným „mocí“ jako ty jediné možné. Continue reading
(zamyšlení aktivistky VAP iniciované nejen Igorovým rozsudkem)
Všichni jsme sledovali Igorovi soudy s obavami. Báli jsme se že ho vyhostí. Nestalo se tak. Přišel trest, který nikdo nečekal.
