Na prvomájové demonstraci v Praze spolupořádané některými anarchisty a anarchistkami bude řečnit zástupce vládnoucí politické strany. Je to ústupek spolupořádajícím organizacím a kolektivům. Anarchisté ho údajně neušetří  oprávněné kritiky. Ty odvážnější si prý plánují při jeho řečnění i odplivnout. Ale nesmí to být moc vidět. To by nebylo demokratické. Mezi frázemi předvolební rétoriky bývalého ministra (volby jsou přeci už za rohem) a „kamarády na levici“. Omlouvám se. Na radikální levici. Se určitě vytvoří silné pouto na poli sociálního boje.

 

Více lidí, více rukou, více síly ke změně. Ale k jaké změně? Cest ke svobodné společnosti je možná víc než si dokážeme představit. Prvotním krokem každé z nich, ale podle všeho musí být vykročení z té stávající. Překročení jejích omezujících hranic. Nereálnost jakékoliv zásadnější změny v bludném kruhu tržního hospodářství, tzv. demokracie a okovů vlastnictví, se stále znovu vrací jak bumerang. A anarchismus jako jeden z mála ideových směrů tento fakt akceptuje. Snaha jakkoliv etablovat anarchismus do současné politiky by byla popřením jeho nejzákladnější podstaty.

Už vícekráte jsem na prvního máje byl na demonstraci nějaké politické strany. Většinou rozdávat letáky (samozřejmě anarchistické) a někdy „zpestřoval“ jejich průběh. Také jsem mnohokráte byl v anarchistickém bloku demonstrace pořádané nějakou neanarchistickou organizací či iniciativou, zaměřené na nějakou důležitou problematiku. A myslím, že to v určité chvíli mělo i smysl. Prvomájová demonstrace má podle mě ale poněkud širší rozměr. V této demonstraci je obsaženo více než důvod jejího vzniku. Myšlenky osvobození dělníků od vykořisťovatelské práce. Vnímám ji spíše jako demonstraci proti jakékoliv tyranii a nadvládě. Za tu řadu let se stala pro anarchistické hnutí symbolem bojů minulých, probíhajících i budoucích. Vzpomínkou na zavražděné, padlé v boji či utýrané ve věznicích. Vzpomínkou a zároveň výzvou k dalšímu boji.

Představa MAY DAY v doprovodu politických stran, skupin vycházejících z autoritářských ideologií (samozřejmě se bránících této škatulce) a neurčitého mlžení o anarchistických vizích mě přijde poněkud paradoxní. Možná i demonstrace pár desítek lidí, stojících pod stejným praporem vzdoru a společné cesty k lepšímu světu by byla důstojnější tohoto dne. Možná se pletu. Kéž by.

Petr S.