Překlad textu od Silvia Ribeira jsme převzali bez jakýchkoliv obsahových úprav z webu Kronika odporu. Zveřejňujeme ho v rámci rubrik – píše se jinde, texty určené k diskuzi a zamyšlení. Web “Kronika odporu” neprovozuje Volná komunita VAP a ani nám není nic známo o jeho správcovském kolektivu. Texty na něm zveřejňované nejsou vyjádřením postojů naší komunity a mnohdy se s nimi rozchází i v zásadních otázkách.
O Coronaviru Covid-19 se říká hodně, a přesto velmi málo. Ve stínu zůstávají základní aspekty. Chci jmenovat a doplnit některé z nich.
První se týká zvrácených mechanismů kapitalismu, které skrývají skutečné příčiny problému, aby se nimi nic nedělo, protože to ovlivňuje jeho zájmy.
Mezitím stát vynakládá obrovské veřejné prostředky na preventivní, omezovací a léčebná opatření, která také neovlivňují příčiny, takže tento způsob řešení problémů je v zajetí obchodu nadnárodních společností. Například s vakcínami a léky.
Dominantním způsobem při poukazování na viry a bakterie je, jako by šlo o výlučně škodlivé organismy, které je třeba odstranit. Převládá válečný přístup, jako v mnoha jiných aspektech vztahu kapitalismu k přírodě. Vzhledem ke schopnosti virů přeskakovat mezi druhy jsou však viry a bakterie základní součástí evoluce a přizpůsobení živých bytostí, včetně lidí, stejně jako jejich rovnováhy s životním prostředím a jejich zdravím.
Tématu „Krize demokracie“ jsme se věnovali 
O odumírání demokracie jako celospolečenského uspořádání toho bylo napsáno už velmi mnoho. Ne samozřejmě všude. Je pořád hodně těch, kteří se nedokáží smířit s realitou. Elitářství a vlastně i nepřímé autoritářství jsou základní kořeny vlády někoho nad někým. „Práva“ jsou vydávána za svobody, ač stále staví jedny proti druhým. Cestu konsensu nahrazuje válcování menšinových názorů a postojů. Místo hledání alternativ dochází k fetišizaci stávajících společenských vztahů. Ode zdi ke zdi. Od egoistického individualismu po neosobní kolektivismus a naopak.
Některé osoby z projektu sociálního centra Klinika zaplňují mediální prostor voláním po demokratizaci vlastnictví místo jeho fetišizace. Toto stanovisko nachází jak zastánce, tak kritiky, kteří ho označují za extremistické nebo příliš radikální. Rád bych přispěl vlastním kritickým postřehem.
Při příležitosti konce roku 2018 je asi na místě se na chvilku zastavit a zrekapitulovat právě končící rok. Jaký vlastně byl? Jak rádi bychom ho nazvaly úspěšným, přinášejícím zásadní celospolečenské změny. Nemá ovšem žádnou cenu opájet se falešným optimismem. Stejně tak propadat bezbřehému pesimismu. Byl přesně takový jaký se dal očekávat. Demokracie jako přežitý společenský systém dál zahnívala, promíchána s dogmatem vše-spasitelného volného trhu. Na globální úrovni prohrávala demokracie dál svoji marnou snahu udržet se jako obhájkyně pseudosvobod a tzv. práv. Byla nucena stále častěji sahat k nástroji popírající sebe samu – „militantní demokracii“. Ekonomické vlivové skupiny ztratily svůj ostych a vstupovali do oficiální politiky přímo, bez prostředníků. Mechanizmy nevědomého otroctví (konzumu) byly dál posilovány prostřednictvím skryté i otevřené propagandy. Žalářníky stále ve větší míře nahrazovala touha jednotlivců konzumovat a vlastnit. To všechno se dalo čekat. Je to logický důsledek zaměňování svobody jako stavu společnosti, se svobodou chovat se jakkoliv. Svobodu jednotlivce, přinášející nesvobodu komukoliv jinému, nelze považovat za svobodu. Egoismus není svobodou individua, ale v konečném důsledku jeho vlastní nesvobodou.
Blíží se komunální volby a strany či hnutí opět začínají slibovat hory doly, jen aby si díky našim hlasům urvaly kousek moci. Nebudeme letos znovu recyklovat notoricky známé články či manifesty o tom, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Zamysleme se tentokrát nad těmi, kteří se označují za anarchisty, ale přitom chodí k volebním urnám. Zkusme si odpovědět na otázku, zda lze vůbec chodit k volbám a přitom zůstat anarchist(k)ou.
V ulicích Prahy je nyní nepřehlédnutelná kampaň, kterou nás kdosi chce přimět k placenní jízdného za užívání MHD. Je to zjevně reakce na potěšující skutečnost, že dost lidí cestuje bezplatně. Na druhé straně ale stále převažuje počet těch, kteří za cestovné utrácejí nemalé peníze.