Převzato z webu OAF, bez jakýchkoliv obsahových úprav. Rozhovor s kolektivem Social demencia působící na území tzv. Venezuely je více než aktuální. Zaměňování anarchistických postojů s různými levicově autoritářskými je častým nešvarem zvláště v reformistickém křídle anarchistického hnutí.
Podařilo se nám navázat kontakt s venezuelským anarchistickým kolektivem Social demencia, který našemu webu ochotně poskytl rozhovor o situaci v zemi.


Některé osoby z projektu sociálního centra Klinika zaplňují mediální prostor voláním po demokratizaci vlastnictví místo jeho fetišizace. Toto stanovisko nachází jak zastánce, tak kritiky, kteří ho označují za extremistické nebo příliš radikální. Rád bych přispěl vlastním kritickým postřehem.

V pátek 18. ledna 2008 došlo k neonacistické vraždě.
Při příležitosti konce roku 2018 je asi na místě se na chvilku zastavit a zrekapitulovat právě končící rok. Jaký vlastně byl? Jak rádi bychom ho nazvaly úspěšným, přinášejícím zásadní celospolečenské změny. Nemá ovšem žádnou cenu opájet se falešným optimismem. Stejně tak propadat bezbřehému pesimismu. Byl přesně takový jaký se dal očekávat. Demokracie jako přežitý společenský systém dál zahnívala, promíchána s dogmatem vše-spasitelného volného trhu. Na globální úrovni prohrávala demokracie dál svoji marnou snahu udržet se jako obhájkyně pseudosvobod a tzv. práv. Byla nucena stále častěji sahat k nástroji popírající sebe samu – „militantní demokracii“. Ekonomické vlivové skupiny ztratily svůj ostych a vstupovali do oficiální politiky přímo, bez prostředníků. Mechanizmy nevědomého otroctví (konzumu) byly dál posilovány prostřednictvím skryté i otevřené propagandy. Žalářníky stále ve větší míře nahrazovala touha jednotlivců konzumovat a vlastnit. To všechno se dalo čekat. Je to logický důsledek zaměňování svobody jako stavu společnosti, se svobodou chovat se jakkoliv. Svobodu jednotlivce, přinášející nesvobodu komukoliv jinému, nelze považovat za svobodu. Egoismus není svobodou individua, ale v konečném důsledku jeho vlastní nesvobodou.
Navzdory slibně probíhajícím jednáním o řešení budoucnosti Kliniky se nás SŽDC pod tlakem policie rozhodla vyklidit. Když s námi nové vedení SŽDC na podzim začalo otevřeně jednat, přivítali jsme tuto možnost a přišli jsme společně na konkrétní způsob, jak sociální centrum zachovat a vyřešit budoucnost domu k oboustranné spokojenosti. Přesto se úřad rozhodl nás pomocí exekutora násilím vyklidit. Vyklizení Kliniky nedává smysl, protože se během jednání ukázalo, že SŽDC dům nepotřebuje a dokonce hrozí jeho demolicí. Vyklizením Kliniky by tak vznikl jen další prázdný a chátrající dům.