Převzato z webu  OAF, bez jakýchkoliv obsahových úprav. Rozhovor s kolektivem Social demencia  působící na území tzv. Venezuely je více než aktuální. Zaměňování anarchistických postojů s různými levicově autoritářskými je častým nešvarem zvláště v reformistickém křídle anarchistického hnutí.

Podařilo se nám navázat kontakt s venezuelským anarchistickým kolektivem Social demencia, který našemu webu ochotně poskytl rozhovor o situaci v zemi.

 

 

 

 

 

 

Protivládní protesty, které zachvátily Venezuelu, jsou v českých masmédiích líčeny tak, že “lidé demonstrují proti socialistické vládě Nicolase Madura.” Co se vlastně v zemi skutečně děje?

Nejdříve je třeba zdůraznit, že současné protesty jsou dost odlišné od těch v roce 2014 a 2017, které byly většinou organizované tradičními stranami s běžnými politickými požadavky a mezi účastníky převažovala střední třída. Nyní jsou ale hnací silou nepokojů ti nejchudší obyvatelé slumů barrios, a to ze všech koutů Venezuely. Tito lidé se spontánně rozhodli obsadit ulice a pustit se do boje s bezpečnostními složkami. Některé chudinské čtvrti jsou nyní pod trvalou kontrolou policie a armády, kdy brání lidem vycházet ze svých domovů. Došlo k mnoha případům nelegálního zatýkání, a to včetně dětí a teenagerů a policejní brutalita se stává stale běžnějším jevem.

Na levici se traduje heslo “revoluce nemůže být vysílána” a tohle pro Venezuelu platí. Tyto protesty se nemohou objevit médiích, protože media jsou kontrolovaná vládou. Takže je pravděpodobné, že český divák dostává víc informací z Venezuely, než od venezuelského lidu. Pokud tady chceme vědět, co se děje, využíváme sociální sítě, na nich se ale objevuje velké množství fake news.

Spouštěčem, který vyhnal nejnižší třídy do ulic, byla tedy chudoba?

Ano, lidé vyrazili do ulic proto, aby odmítli současnou ekonomickou situaci. Extrémní inflace spolkne většinu mezd. Současná minimální mzda je 6 dolarů měsíčně, kilo masa stojí 3 dolary, 15 vajec skoro 2 dolary, kilo sýra 5 dolarů. To znamená, že ani s měsíční minimální mzdou si nemůžete tyto tři potraviny koupit. Většina rodin si prostě nemůže zajistit základní životní potřeby.

Aby mohli lidé důstojně žít, musela by se minimální mzda alespoň zdesetinásobit. Ti, kteří žijí v luxusu, mají příjmy v dolarech a eurech a tito lidé tvoří horní jedno procento. Takže si myslíme, že boj proti chudobě není vyčerpávající vysvětlení, míchá se do toho ještě vztek a beznaděj z toho, že lidé nevidí řešení.

Někteří novináři tvrdí, že Venezuela je v občanské válce. Souhlasíte?

Ne. Alespoň zatím. Ale je to možný scénář. Nešťastný, ale možný.

V současné chvíli podporuje Madura armáda. To znamená, že opozice nemá žádný způsob, jak vládu porazit v ozbrojeném konfliktu, nepočítáme-li zahraniční intervenci v podobě USA a NATO, ale to se zřejmě nestane. Ekonomická, politická a humanitární cena za válku je pro Donalda Trumpa moc vysoká, nicméně USA se snaží válkou alespoň strašit a zničit spojenectví mezi Madurem a armádou. To doposud nefungovalo.

Nicolas Maduro před několika týdny vyhostil americké diplomaty, ti ale odmítli. Jak podle vás tento incident dopadne?

Toto je už uzavřená kapitola. Maduro tento soubor prohrál. Přestože většina pracovníků americké ambasády ze strachu opustila zemi, nejvyšší diplomaté zůstali a vytvořili “zájmový úřad”, což je něco, co funguje mezi USA a Kubou. Maduro ve státní televizi připustil, že nejvyšší diplomaté USA mají stale svá dosavadní diplomatická privilegia, což je absurdní v situaci, kdy země, odkud tito diplomaté pocházejí, mluví o invazi a státním převratu.

Kde jsou kořeny venezuelské ekonomické (a následně I politické) krize? V Madurově a Chavezově politice, nebo ještě mnohem dříve?

Příčiny protestů jsou spojeny zejména s ekonomikou (hyperinflace, nedostatek jídla a léků, neustálé výpadky proudu a vody, nedostatečná veřejná doprava apod.). Na to existují dvě teorie – jedna říká, že současná situace má kořeny v ekonomické válce a sankcím (řízeným z USA) proti revoluční vládě. Druhá tvrdí, že ekonomická katastrofa má příčiny ve zkorumpovanosti a nekompetentnosti vládnoucí strany. V každém případě, Maduro je zodpovědný za to, že neumí s ekonomickou válkou s USA nic dělat ani nebojuje s korupcí a neefektivním plýtváním. A většina Venezuelanů, opozice i Madurovi příznivci, s tím souhlasí.

Hospodářské krize jsou ve Venezuele i zbytku Ameriky běžné, a to i před Chavezem a Madurem. Nicméně prudké zvýšení státních výdajů a nedostatek daňové kontroly zahájené Chavezem a prohloubené Madurem vedlo k nynější hyperinflaci, což dokonce před pár měsíci sám Maduro přiznal.

Jak vnímáte osobnost Huga Chaveze? Pro mnoho alterglobalizačních aktivistů jde o hrdinu, který přežil proamerický státní převrat a zlepšil postavení nejchudších v barrios, pro jiné jde o diktátora, který potlačuje opozici.

Chávez byl velmi charismatický vůdce s autoritářskými tendencemi. Byl to voják a ti jsou autoritáři všichni. Přestože se považoval za levičáka, vyznával řadu konzervativních a pravicových prvků: patriotismus, náboženství, tradicionalismus, militarismus či vertikální hodnoty. Vystupoval proti manželstvím homosexualů a potratům. Ale jeho legendární projev ohledně zlepšení života chudých a proti USA, projev, který v zemi lidé nikdy předtím neslyšeli, mu získal srdce voličů. Byl to populistický lídr, který získal lidi proto, že odmítl stávající establishment, podobně jako Trump v USA, Bolsonaro v Brazílii nebo Obrador v Mexiku.

Jak vypadá venezuelské anarchistické hnutí? Dříve v zemi působila Revoluční anarchistická federace Venezuely (FARV), která dost ostře kritizovala některé jiné místní anarchistické skupiny, například časopis El Libertario obvinila z reformismu. Funguje ještě?

FARV pravděpodobně založili lidé spojeni s vládou, aby rozložili venezuelské anarchistické hnutí. Někteří místní i mezinárodní anarchisté (a levičáci) podporují bolívarskou vládu, protože s ní sdílejí anti-imperialistickou rétoriku a podporu nejchudším. FARV byli jedni z nich. Význam reformismu spočívá právě v myšlence, že je to vláda, kdo může dělat skutečnou změnu, proto reformisté byli ve skutečnosti ne El Libertario, ale FARV.

Kolektiv El Libertaria naopak vždy vystupoval proti všem vládám, před Chavezem i po něm, tím pádem je anarchistickým a revolučním principům blíže. Na druhou stranu, spousta venezuelských anarchistů podporuje Juana Guaida jako prostředek k odstavení Madura od moci, a to v rámci logiky, že je lepší demokratická vláda, než diktátor (Maduro kontroluje většinu politických institucí). Podle našeho názoru dělají tito anarchisté stejnou chybu jako FARV.

Ve srovnání s jinými zeměmi je místní anarchistické hnutí malé. Marxisticko-chavistickým skupinám se podařilo převzít iniciativu a obvykle jsou vůči aktivistům s jiným politickým přesvědčením otevřeně nepřátelští – a to jak vůči liberálům, tak i anarchistům.

 

Zdroj OAF