Anarchismus je ideologií, která se vyznačuje mimo jiné i značnou kritikou stávajících sociálních vztahů. A to samozřejmě nejenom těch oficiálních, spoluvytvářených institucemi. Ty neoficiální jsou totiž bohužel mnohdy jen pramálo vzdálené těm presentovaným „mocí“ jako ty jediné možné. Continue reading
Před několika dny jsem díky shodě okolností a náhod opustil celu vazební věznice, kde jsem strávil více než sedm měsíců. Continue reading
Převzato z Deník Referendum:
Exkluzivně v DR: Minulou středu policie propustila z vazby Petra Sovu, obviněného v rámci operace Fénix z údajné přípravy teroristického útoku. Vydáváme jeho pohled na celý případ: podle Petra Sovy se jedná o akci policejních agentů.
Převzato z Antifénix:
Ve středu 2. prosince, v odpoledních hodinách byl z vazební věznice Ruzyně propuštěn Petr S. Petr je obviněný v rámci akce Fénix z trestného činu terorismu – příprava útoku na vlak s vojenským materiálem, který připravili infiltrovaní policejní agenti. Policie Petra vyšetřuje i v dalších případech. O celé kauze už jsme napsali mnoho, mnoho informací je v naší brožuře “Fénix nevstal z popela”, která vyšla v průběhu léta. Více o Petrovi, jeho články a dopisy naleznete v kategorii “Petr S.”
Petr je sice v tuto chvíli mimo zdi vězení, ale jeho případ rozhodně není u konce a stále čeká na soud, který ho může odsoudit na několik dlouhých let. Stejně jako i dalších 7 lidí obviněných při akci Fénix a podobných represích má Petr stále naší plnou podporu.
Petře vítej doma!
Trochu v pozadí zájmu médií, a bohužel i širší veřejnosti, proběhlo od 31. srpna do 22. září mezinárodní vojenské cvičení 19 členských států NATO. Pod názvem Ample strike 2015 se na leteckých střelnicích v Boleticích a Libavě, bývalém letišti v Bechyni a v kasárnách ve Vicenicích objevilo několik stovek vojáků a desítky kusů letecké techniky. Jak uvádí tisková zpráva, mělo jít o nácvik koordinace mezi letectvem, návodčími a pozemními jednotkami. A to hlavně v městské zástavbě.
Chtěl bys po mně abych zapřel sám sebe?
Sliby dávám jen své lásce a sám sobě.
Nebudu klečet před autoritou
postavenou na bezpráví a moci.
Oba jsme na stejné lodi
ale znamená to pro každého z nás asi něco jiného.
No tak mě pošli zpátky
do cely označené červeným vykřičníkem.
To Kainovo znamení nenosím já
ale ti, co mi ho vypálili na čelo.
Nehraju s tebou šachovou partii
tohle je můj život
Stojí kolem mě se samopaly v rukou
nohy mám svázané řetězem.
Tolik bych chtěl pohladit svoje děti
políbit svoji lásku, obejmout rodiče.
Zůstanu ale stát vzpříma.
Nebudu prosit o smilování.
Nepopřu sám sebe. Ne, díky.
Dokážu si vzpomenout na barvu tvého hlasu
i když ti ho zkreslují počítačem
na přerostlého šmoulu.
Nic si nemyslíš, byl jsi jenom v práci
Chceš omluvit sám sebe?
Přes sebou samým? Proč?
Každá doba potřebuje svoje Jidáše a Mrvy.
Muselo to být těžké.
Poskládat všechno
aby to do sebe aspoň trochu zapadlo.
Nemusíš se koukat na slzy
jsi přece kus chlapa
Dokázals “velké věci” – rozplakat mé děti
říkej si co chceš, poznal jsem tě i jako člověka –
neboj nikomu nepovím, jak ses třásl,
když tě vedli do cely.
Tví kamarádi v posilovně by to nepochopili
Víme to oba.
Všichni jsme zajatci stejného labyrintu
někdo rezignovaně sedí na zemi
a pár snílků hledá cestu ven.
Pokud najdou cestu, rádi ti ji ukážou.
Pokud budeš chtít a nebudeš zrovna
“jenom v práci“.
Příroda mě stále a znovu přivádí k úžasu. Nejenom svou neuvěřitelnou schopností odolávat atakům lidské civilizace, ale také mnoha paralelami s lidským životem, které nám stále připomínají, že jsme její nevyčlenitelnou součástí.