Před několika dny jsem díky shodě okolností a náhod opustil celu vazební věznice, kde jsem strávil více než sedm měsíců.
Zdaleka tím ale nekončí celá kauza označovaná dle svého vyvrcholení v podobě operace Fénix, v rámci níž jsem byl spolu s ostatními zadržen a uvězněn. Stále zůstávám – spolu se svými nejbližšími a několika dalšími sestrami a bratry napříč anarchistickým hnutím – obviněn z činů,jež označují ochránci současného statu quo za “zvlášt závažné zločiny“.
Chtěl bych proto i touto cestou vyjádřit své upřímné poděkování všem, kteří dávají obviněným pocítit takto intenzivní podporu. Cítím hlubokou pokoru před všemi, kteří i přes reálnou hrozbu vlastní perzekuce, dokázali překonat strach a podali nám pomocné ruce skrze vězeňské mříže. Jsou to lidé z různých proudů anarchistického a antiautoritářského hnutí, ideově mnohdy značně vzdálených.
Ještě asi nepřišla ta správná chvíle na hlubší analýzu celé kauzy, toho, co jí předcházelo, jak probíhala a co lze očekávat dál. Nelze zatím ani vyvracet různé spekulace, dohady a komentovat mnoho důležitých faktů a okolností.
Některé věci zřejmě zůstanou už navždy ukryty ve spisech tajných služeb, speciálních jednotek a policie. Přesto doufám, že celý tento pokus paralyzovat aktivistické proudy hnutí mu naopak přinese novou sílu opřenou o reálné zkušenosti.
Bylo by bláhové doufat, že nám to pomůže vyklepat všechny blechy a ostatní parazity z kožichu, přesto díky tomu vidíme mnohé věci jasněji. A to, jak s tím naložíme, je už jen na nás samotných. I o tom je totiž anarchismus.
Petr S.