zbrane

Trochu v pozadí zájmu médií, a bohužel i širší veřejnosti, proběhlo od 31. srpna do 22. září mezinárodní vojenské cvičení 19 členských států NATO. Pod názvem Ample strike 2015 se na leteckých střelnicích v Boleticích a Libavě, bývalém letišti v Bechyni a v kasárnách ve Vicenicích  objevilo několik stovek vojáků a desítky kusů letecké techniky. Jak uvádí tisková zpráva, mělo jít o nácvik koordinace mezi letectvem, návodčími a pozemními jednotkami. A to hlavně v městské zástavbě.


Tahle informace asi nikoho na první pohled nezarazí. V současnosti se NATO nejvíce „angažuje“ při bombardování v Sýŕii a severním Iráku. Navíc chce výhrůžně zavrčet na Putina. Celá věc má ale i druhou stranu. Poněkud hůře čitelnou, ovšem v kontextu reálných kroků některých členských zemí (včetně ČR) připravujících obyvatele na zvýšené tempo militarizace a zřejmě i podstatně širší zapojení do intervenčních misí. Načasováno je to vše jistě „náhodou“ do doby masové hysterie z uprchlické vlny.

To už může něco napovědět mnoha pozornějším „divákům“. Zvláště pokud si vzpomeneme na nedávné pokusy zavést povinné vojenské odvody, které byli generálové z Dejvické a Pentagonu nuceni prozatím nechat u ledu. Reakce obyvatelstva byly natolik odmítavé, že ani masivní
propaganda, třeba ve formě stále viditelnějších demonstrativně-propagandistických akcí („spanilá jízda“ americké kolony atd.), nedokázala veřejné mínění změnit.

Tato nová strategie, která vystřídala nenápadné noční přesuny, se naopak podařila relativně úspěšně prodat. Příprava členských států NATO na plnění jejich slibů je víc než patrná. Americká administrativa se snaží na své voliče působit co nejsmířlivějším dojmem. Proto je poměrně pochopitelné, že Obamovi poradci hledají řešení, jak ochránit mocenské zájmy Spojených států a přitom nemuset vysvětlovat veřejnosti, proč se nesnižuje počet amerických „synů a dcer“, které semelou válečné mlýnky.

Nejsnažší a vyzkoušenou metodou je dožadovat se krvavých obětí od svých vazalů, tedy „spojenců“. Obamova image na domácí scéně je důležitá nejen pro něj, ale demokraty jako celek. Ustoupit od doktríny imperiální velmoci je přitom naprosto nepředstavitelné. Dopady na výnosy „ekonomické elity“ by byly obrovské a určitě by to znamenalo okamžitý pád současné administrativy. Pryč jsou doby, kdy velmoci prostě jenom duply a ostatní začaly poslušně panáčkovat. Současný svět globální sítě informovanosti to konečně ani neumožňuje. Záminky, polopravdy a účelové lži není už tak snadné používat jako před několika lety, proto jsou rok od roku sofistikovanější. Propaganda na jedné straně musí působit v jedné malé evropské zemi, ukazovat hrozící „nebezpečí“ a hrdinné vojáky, kteří by si přece zasloužili naši pomoc a třeba i nějaké oběti. Je to přece povinnost.

A na druhé straně ukazovat světu, jak se tento malý národ ztotožňuje s americkými zájmy a považuje za čest pro ně umírat. Konečně je přece v jeho nejvyšším „zájmu“, aby se euroamerickým korporacím co nejvíce dařilo. Trochu to připomíná rétoriku prodejců předražených šmejdů naivním důchodcům na předváděcích akcích. Samozřejmě daleko více dovedené k dokonalosti. Každý, kdo se ozve s kritickým hlasem, je okamžitě označen za Putinova agenta, nebo dokonce zastánce Islámského státu. Co na tom, že je to do nebe volající hloupost? Koho zajímá pravda. To, že kořeny vzedmutí vlny novodobého islámského fundamentalismu je úzce spjato s prosazováním zájmů amerického kapitálu v Asii a Africe před několika lety. V souvislostech současné strategie amerického establishmentu se snahy o militarizování české společnosti jeví poněkud jinak. A to i kroky, které na první pohled nemají přímou souvislost s masivnější participací evropských členů NATO v proamerických „misích“ (např. verbování do aktivních záloh, propagační militaristické akce…). Při trochu realistickém pohledu je ovšem každému jasné, že současné válečné konflikty není NATO schopno zvládnout jen formou leteckých útoků, a dříve nebo později bude nezbytné použít  i klasické pozemní jednotky. Obama v jednom z rozhovorů pro média uvedl, že se válka s Islámským státem může táhnout i desítky let. To by mu ale asi firmy drancující ropné vrty na severu Iráku a skupiny, které si dělají zálusk na syrské zdroje, dlouhodobě netolerovaly. Stejně tak by jeho popularitě asi příliš nepřidali američtí vojáci transportovaní domů v hliníkových rakvích.

Proč tedy nenasadit „nadšené podporovatele“ z Evropy? Jsou to přece Spojeným státům dlužni. Nejenom za to, že „drží na uzdě“ ruského medvěda. Čeští politici to dobře vědí. Nebo alespoň tuší. Místo toho, aby se snažili najít řešení krizí nekrvavou cestou, přistupují na tuto strašlivou hru. A nejsou zdaleka sami. I naprosto průhledná změna „vztahů“ s Íránem je pouze hledáním neamerické krve, která má skončit jako potrava pro válečnou bestii. To, že nebude trvat dlouho a západní civilizace bude mobilizovat proti nebezpečí vycházejícímu z Íránu, je jasné asi všem. Stejně jako to, že dříve nebo později bude muset Česká republika zaplatit svoji daň za podpis na „testamentu NATO“. Zatím je společnost nenápadně připravována. O tom, kdy přijde čas platit, nebudou ale rozhodovat lidé, ani česká vláda. Rozhodne o tom zájem euroamerického kapitálu. A podle všeho ta chvíle není příliš daleko.