Prohlášení nám bylo doručeno mailem a zveřejňujeme ho bez jakýchkoliv úprav (vyjma vymazání přijmení). Není vyjádřením názorů a postojů naší komunity. Žádná z buněk SRB není součástí „Volné komunity VAP“. Nejsme ani schopni potvrdit informace o provedené přímé akci či garantovat hodnověrnost této konkrétní buňky SRB. Přesto považujeme za smysluplné i toto komuniké zveřejnit.
Převzato z Antifénix:
skrze podporu, kterou pociťujeme ať už díky solidárním akcím, dopisům nebo pohlednicím z celého světa, cítím v mnoha srdcích sílu a odvahu, které mi dodávají vědomí, že nezůstáváme sami – nikdo z nás není sám. Solidarita není jen prázdné slovo, je to prostředek dalece překonávající hranice, zdi i mříže.
Před několika dny jsem díky shodě okolností a náhod opustil celu vazební věznice, kde jsem strávil více než sedm měsíců. Continue reading
Převzato z Deník Referendum:
S právničkou Zuzanou Candigliota jsme diskutovali o sílící represi proti sociálnímu aktivismu i o možnostech, jak se proti útlaku můžeme účinně bránit.
Převzato z Lidovky.cz:
Tři anarchisté, kterým policie přičítá přípravu teroristického útoku na vlak, jsou nově stíháni za násilí vůči úřední osobě. Stalo se tak těsně poté, co byl údajný vůdce skupiny Petr S. propuštěn z vazby kvůli justičním chybě.
Převzato z Deník Referendum:
Exkluzivně v DR: Minulou středu policie propustila z vazby Petra Sovu, obviněného v rámci operace Fénix z údajné přípravy teroristického útoku. Vydáváme jeho pohled na celý případ: podle Petra Sovy se jedná o akci policejních agentů.
Převzato z Asociace Alerta:
V další části svého deníku Lukáš Borl píše o své osobní a politické odpovědnosti za trestné činy poškozování cizí věci. Rozvádí pak argumenty, proč je nutné některé trestné činy podporovat.
Převzato z Asociace Alerta:
11. listopadu, v době kdy fašistická spodina pochodovala celým Polskem, jsme se my – anarchisté – rozhodli pozvednout náš hněv proti státu a kapitálu.
Vyjadřujeme podporu boji proti utlačovatelskému systému na všech frontách, od odborů po přímé akce. Věříme, že symbolický žhářský útok na banku pozvedne radikální oheň v celé zemi.
Prohlášení nám bylo doručeno mailem a zveřejňujeme ho bez jakýchkoliv úprav. Není vyjádřením názorů a postojů naší komunity. Žádná z buněk SRB není součástí „Volné komunity VAP“. Nejsme ani schopni potvrdit informace o provedené přímé akci či garantovat hodnověrnost této konkrétní buňky SRB. Přesto považujeme za smysluplné i toto komuniké zveřejnit.
V sobotu 4.7.2015 brzy ráno vyhořelo policejní auto u nádraží Praha – Bubny. Stalo se tak v reakci na policejní a státní represe proti anarchistům. Od 28.4.2015, kdy policie zahájila operaci “Fénix”, zatkla a drží ve vězení již 4 anarchisty. Buňka Divoká srdce sabotáží vyslala vzkaz: nehodláme se s tímto násilím ze strany státu smířit. Budeme proti němu bojovat.
Odstartováním operace “Fénix” policajti vyhlásili válku anarchistickému hnutí. Mysleli si, že se poděláme a rezignujeme. To je omyl. Nevzdáváme se. Přecházíme do protiútoku.
Chtějí udusit odpor. My ale přiléváme další benzín do ohně.
Buňka Divoká srdce / Síť revolučních buněk – SRB
http://revolucnibunky.noblogs.org/
Převzato z asociacealerta.noblogs.org
Přinášíme upoutávku na další zajímavý text, který stojí za přečtení. Je to sborník textů o represích vůči anarchistickému hnutí v Itálii, známých jako Mariniho proces. Jde o jinou dobu, jiné místo a kontext. Přesto však v textu můžeme vystopovat podobnosti s operací Fénix, kterou nedávno zahájila policie proti anarchistickému hnutí v Česku. Publikace odkrývá represivní nástroje státu i možnosti anarchistického odporu. Následuje úvod z publikace a link ke stažení celého sborníku.
Úvod:
Ti, kteří se vědomě bouří proti panujícímu řádu, ti, kteří na něj neúnavně útočí, ať už jakkoli zanedbatelným způsobem, jsou skutečnou hrozbou pro systém nadvlády a vykořisťování. Když jsou tito jednotlivci rovněž těmi, pro které anarchie a revoluce nejsou jen prázdná slova, ale odrážejí jejich rozhodnutí postavit se určitým způsobem k životu a boji, stát poznává, že jejich vzpoura bude neustálá a musí být potlačena. Rozvíjí tedy různé represivní strategie, používá právo, policii, justiční a vězeňské systémy, aby ty, kteří se bouří, zaměstnával obranou sebe samotných.
Mariniho proces proti anarchistům v Itálii, který probíhal několik let, poskytuje konkrétní příklad tohoto mechanismu. I když specifické stránky právního řádu, které prokurátor Marini používal a specifické fungování justičního systému v Itálii nejsou přesně ty, se kterými máme co do činění zde v USA (red.pozn: ani v ČR), z proběhlých událostí se můžeme naučit mnohé o obecném represivním fungování státu. Porozumění těmto událostem nám rovněž může poskytnout základnu pro poučenější solidaritu.
Solidarita s našimi soudruhy, kteří jsou souzeni, nebo se nacházejí ve vězení, je zásadní věc. Revoluční solidarita ale znamená něco jiného, než pouhou „podporu“, která se často nestává ničím více než charitativní prací, která ve skutečnosti odtahuje od revolučního boje a může dokonce vést k narušení našich vlastních zásad. Daniela Carmignani popsala revoluční solidaritu jako „Projekt, který představuje výchozí bod a podnět pro uvězněné soudruhy, kteří jsou zase výchozím bodem pro něj“. Jinými slovy, je to pokračování naší povstalecké praxe se zaměřením na útočení na specifické instituce a struktury, které způsobily, že naši soudruzi byli uvězněni. Psát vězňům, nacházet způsoby jak získat peníze, potřebné na výdaje za právní pomoc, šířit informace a tak podobně jsou všechno skvělé a nezbytné věci, ale aspektem revoluční solidarity se stávají pouze, pokud jdou součástí útočného projektu na instituce, které nás zatýkají, odsuzují a uvězňují. Revoluční solidarita tedy není věcí obrany, ale útoku.
Stahuj celou publikaci Mariniho-proces—chronologie-a-sborník-dokumentů(1)