Ahoj VO 0101 (Petr S.)

VAP

Dokážu si vzpomenout na barvu tvého hlasu
i když ti ho zkreslují počítačem
na přerostlého šmoulu.
Nic si nemyslíš, byl jsi jenom v práci
Chceš omluvit sám sebe?
Přes sebou samým? Proč?
Každá doba potřebuje svoje Jidáše a Mrvy.
Muselo to být těžké.
Poskládat všechno
aby to do sebe aspoň trochu zapadlo.

Nemusíš se koukat na slzy
jsi přece kus chlapa
Dokázals “velké věci” –  rozplakat mé děti
říkej si co chceš, poznal jsem tě i jako člověka –
neboj nikomu nepovím, jak ses třásl,
když tě vedli do cely.
Tví kamarádi v posilovně by to nepochopili
Víme to oba.

Všichni jsme zajatci stejného labyrintu
někdo rezignovaně sedí na zemi
a pár snílků hledá cestu ven.
Pokud najdou cestu, rádi ti ji ukážou.
Pokud budeš chtít a nebudeš zrovna
“jenom v práci“.

Šikana na Pankráci pokračuje: Dopis od Martinovy sestry

Převzato z antifenix.noblogs.org:

Následující řádky jsou přepisem dopisu od Martinovi sestry. Popisuje poměry na Pankráci, neustálé šikanování jejího bratra, ale také pocity a radost, které zažívá když může Martina vidět. I když je to jen pár minut jednou za čtrnáct dní, o to cenější tyto okamžiky jsou.

Continue reading

Migrace je přirozený jev (Petr S.)

VAP

“Slušní občané” se třesou strachy, zatímco senzacechtivá média sytí jejich každodenní realitu desítkami zpráv o milionech utečenců snažících se zaplavit právě ten “jejich” spořádaný kousek světa. Novináři se přitom neštítí uchylovat se k přirovnáním o hejnech sarančat pokoušejících se vyžrat bohatě zásobené evropské spíže a ledničky. A pokud pouhý strach o vlastní majetek není dost, pro jistotu ještě trochu pobrnkají na rasistickou strunu. Co na tom, že ve skutečnosti je mnoho věcí jinak, že se statisíce uprchlíků u italských břehů skutečně počítají na tisícovky. Slyšíme o snahách přisát se na “štědrý” sociální systém, ale méně se již dovídáme o tom, že je ochrana “pevnosti Evropa” miliardovým byznysem. Ale když nezafunguje ani ono zamlčování a překrucování skutečnosti, je tu další zaručený recept – a totiž, že je důvodem migrace jen ekonomická situace a nikoliv bezprostřední ohrožení života. Co na tom, že kvůli tomu podnikají strastiplné cesty s nejistým a mnohdy tragickým koncem.

Continue reading

Petrův dopis z Ruzyně (28. červen večer)

Převzato z antifenix.noblogs.org:

VAP

Drazí přátelé,

děkuji vám za vaše dopisy (a veškerou další pomoc) se slovy solidarity a podpory.

Dnes je tomu přesně dva měsíce, co nás represivní složky státní moci uvěznily a rozpoutaly dlouho připravovanou kampaň proti anarchistickému hnutí v regionech Čech a Moravy. Jsem velice rád, že podle všeho se jim nepodařilo nijak zásadně ovlivnit či dokonce ochromit aktivity hnutí jako takového. Rozkrytí metod práce většiny „bezpečnostních“ složek, technologických možností a sítí agentů, přináší nejen hnutí samotnému, ale i širší veřejnosti poměrně dobrou představu co jsou zač a co od nich lze očekávat. Nepokryté zneužívání jejich „pravomocí“ snad otevře oči i těm, kteří si ještě zachovávali nějaké iluze o jejich fungování.

Stále doufám, že konečným výsledkem bude posílené a v mezích možností sjednocené anarchistické hnutí. A to záleží na nás všech.

S bratrským pozdravem
Petr S. – 28.6. po osmé večer

P.S. Ten pocit, když se držíte rukama studené mříže a slyšíte hlasy svých bratrů a sester přes vězeňskou zeď. Nedá se to přesně slovy popsat. Je to síla, kterou nemůžou zastavit žádné represe. Rodí se totiž v našich srdcích, v naší touze po svobodě. „…kdo pozná sílu ukrytou v našich srdcích, musí se radovat, nebo se začít bát.

Děkuji, slyšel jsem vaše pozdravy a skandování