Převzato z webu Země především!. Převzali jsme ho bez jakýchkoliv obsahových úprav. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde , texty určené k diskuzi a zamyšlení. Není vyjádřením většinového postoje naší komunity. V některých pohledech se s ním “může” dokonce i zásadně rozchází. Přesto ho považujeme za velice podnětný a přinášející důležitý úhel pohledu na danou problematiku.

Následující text nám přišel emailem. Uveřejňujeme ho v původním znění bez úprav.

Už dlouho mě sere, v co se veganství proměnilo.

Určitě nejsem sám.

Nejsem ani rád, když musím trávit čas smolením textu, který by dával smysl.

Článku, který by byl k pochopení.

Ale mám to o dost jednodušší v tom, že si nic nebudu vymýšlet. Nebudu vypočítávat a taktizovat v tom, jak vše napíšu, aby se fikce a můj zájem proměnily v chtěnou realitu.

Ostatně v tom jsou o moc lepší všelijací vychcánci z řad veganů, kteří proměnili pouhý etičtější stravovací návyk v absolutně nefunkční subkulturu.

Už bychom si měli zamést před vlastním prahem, a posílit tak hnutí za osvobození zvířat a Země. Byl bych rád, kdyby moje vlastní zamyšlení vedlo k zamyšlení jiných. Vydržte s komentáři aspoň nakonec. Ale ideálně si nechte celý text projít hlavou, třeba aspoň dva dny. Přečtěte si ho jednou, dvakrát, třikrát a pak si udělejte závěr.

Pravda bolí, praví známé pořekadlo. Ale pouze ta nás může posunou kousek dál či v tomto případě vrátit se k dobré myšlence. V žádném případě ne lež, vychcanost, tzv. veganská bublina a veganský kšeft.

Není mým cílem rozpoutat nějakou nenávist a hádku. Hlavním důvodem, proč tento text píšu, je moje víra v to, že stále existuje snad alespoň několik lidí, kteří se momentálně vezou na vlně veganské lži, že když jsem vegan, pomáhám tím zvířatům a to bohatě stačí.

Ale kdyby si uvědomili, jaká je to fikce, mohli by opravdu začít pomáhat tam, kde je třeba.

Hmatatelně reálně ovlivnit životy alespoň nějakých zvířat (samozřejmě také lidských, tam, kde je to možné!).

A také přilepšit přírodě, Zemi.

Záměrně píšu alespoň nějakých, protože v bídě, ve které se momentálně zvířata a Země nachází, společně s úpadkem hnutí za jejich svobodu, se nehodlám o nějakém totálním osvobození vůbec bavit a ztrácet tím čas. Zjednodušeně je to cílem nás všech, kteří nenávidí veškeré vykořisťování, vysávání a ničení, spolu s lidskou vychcaností a chamtivostí. Ale pojďme se především zatím bavit o osvobození jednotlivců. Protože to naše „totální osvobození“ je jen fikce.

Nejsme první generace, která o tom uvažuje a neustále debatuje. Překvapivě, pro některé z nás. Bohužel, stále jsme v podstatě na začátku. Nebo spíše pořád na stejném bodě. Ale také víme, co funguje a fungovalo, v tom musíme pokračovat a stále se rozrůstat. Protože jak říká Camille Marino: „Když bylo hnutí militantní, tihle psychopati byli pořádně vyděšení. Někteří skončili a našli si práci v jiném oboru, jiní byli odrazeni od kariéry na zneužívajících místech. A tak by to mělo být!“

Všude slyším řeči o totálním osvobození zvířat. O spojení minorit, které by potřebovaly vyjít pospolu do ulic a bojovat za svá práva. Ale nikde neslyším, jak k tomu ty lidi donutit. Jen slyším vize, které jsou ve své podstatě pravdivé a nabízejí asi jedinou cestu k onomu totálnímu osvobození.

Ale nikde neslyším, jak ho provést.

Realita je ale jinde a o tu bychom se měli zajímat. Protože filozofování je krásné, děláme to už dlouho a má to své odpodstatnění. A také určitě pozitivní dopad na hnutí, ale stále je to jen hezká řeč, pokud ji nejsme schopni proměnit v realitu.

A jak snad všichni víme, naše řeči zvířata neslyší.

To je náš svět.

Ne jejich.

Také jsme ještě neosvobodili ani sami sebe a už přecházíme k totálnímu osvobození ostatních. Totální osvobození zvířat by jistě vyžadovalo naše stoprocentní zapojení. Což opět nevím, jak udělat, pokud naprostá většina účastníků našeho hnutí má hodně starostí sama se sebou. Práce, byrokracie, jak přežít… Pořád dokola se musíme bránit špinavým fašistům. Máme stále země zužované diktátem. Otrockou práci… A už se bavíme o totálním osvobození zvířat?

Myslím, že není dobré dávat si cíle, které nejsou na pořadu dne, a měli bychom hlavně začít dělat alespoň to, co můžeme a funguje. (Tím v žádném případě nemyslím welfare. A ani dohody s politickou mocí, co můžeme a nemůžeme. Nebudeme se nikoho ptát, zda můžeme konat dobro!)

Každé zachráněné zvíře či akr lesa je vítězstvím!

Každá podpálená jatka a zničení posedu jsou vítězstvím!

Co to vlastně je totální osvobození zvířat?

Pokud tím někdo myslí to, že už se nikdy nikde lidskou existencí nestane nic špatného ani jedinému nelidskému zvířeti, pak bychom asi měli dodat, že k totálnímu osvobození zvířat je potřeba asi totální vyhynutí lidí.

Viditelně nám velice dobře jde zjednodušit asi to nejsložitější téma na této planetě, a to vliv člověka na ni a zvířata.

Ale o to méně nám jde opravdu pro zvířata tvrdě pracovat.

Stát se problémem pro systém naprosto závislý na všehovykořisťování.

Vzít si od huby.

Riskovat svoje pohodlí, svobodu, peníze, psychiku a život pro dobro těch druhých.

Bez toho však nedosáhneme ani částečného osvobození zvířat. K tomu jsme potřeba celí, ne jen naše myšlenky a zamaštěná ústa.

Nevím. Měli bychom si asi ujasnit jednu z nejlogičtějších situací. Kdy pracujeme dobře pro zvířata?

Když nás systém, vláda a veřejnost nechávají na pokoji a nijak jim nevadíme?

Když nám občas politici povolí někde něco zakázat na úkor několika jednotlivců, protože se jim hodí je zaprodat za svůj vylepšený mediální obraz? Aby nám zavřeli zase na roky hubu?

Nebo když jsme tak efektivní, že těm, kteří těží z vykořisťování zvířat, ať už zisk nebo svou pohodu a rozežraný životní styl, vadíme a musejí nás okamžitě eliminovat?

Odpověď asi zná každý z nás.

Více o této taktice, která deformuje jakékoli snahy o osvobození zvířat a diskredituje hnutí opravdu bojující za podstatu věci, píše opět Camille Marino: „Zdá se, že mainstreamová komunita osvobození zvířat si umínila zneužívat boj v honbě za vlastní propagací, politickými agendami a vztahy s veřejností na úkor zvířat, o nichž tvrdí, že za ně bojují. A síly, které hnutí vedou, v podstatě dosáhly zpacifizování aktivismu a jeho zneschopnění a zesměšnění. (Ale co! Nikdo je nemůže označit za násilné!) Stát odvedl svou práci tak dobře, že se aktivisté dnes umírňují sami. Stačilo! Ať nás nazývají stalkery. Ať nás nazývají teroristy. Hlavně, když nás nazvou efektivními!“

ANO, EFEKTIVNÍMI!

VIDITELNÉ VÝSLEDKY, NE FIKCE A BUDOUCNO.

Ale pojďme už k onomu VEGANSTVÍ.

Donald Watson, prý první muž, který použil slovo Vegan, řekl: „Nikdy nezapomínejte, že veganství je mnohem víc, než jen najít novou alternativu k míchaným vejcím na toastu nebo novému receptu na vánočku. Myšlenka žít skutečně soucitně a ohleduplně není stará jen těch šedesát let, co se toto slovo používá, jde mnohem hloub, ke kořenům. Slovo Vegan jen označuje něco, co splňuje všechny nároky na přiměřenou kritiku o důslednosti vašeho přístupu, kterou vám mohou lidé adresovat. Veganství není ani o tom, že budete detailně studovat grafy a nutriční studie – ta fakta a argumenty jsou jednoduché a přímé a jde jen o to, správně je uchopit a najít svou cestu.“

Je zřejmé, že tento pán to myslel zcela upřímně, ale z veganství se stává přesný opak. Obyčejný kšeft, seberealizace, začlenění se do nějaké komunity, nadřazenost nad ostatními „nevegany“, ulehčení vlastnímu svědomí, rádobydůležitost, móda, zdravotní hledisko, kšeft, zábavný životní styl v šedi stereotypu, hledání nových kamarádů, koníček, obliba v cool gastronomii… Tohle vše jsou velice časté důvody k veganství.

Zní to krásně ve spojitosti s tím, že veganstvím vlastně nejen pomáhám, ale prý dokonce zachraňuji zvířata!

Velice rády to hlásají stupidní rádobyzvířeckoprávní organizace.

Buď vegan, zachráníš dvě krávy za rok, sto kuřat a deset prasat.

Buď vegan, vytvoříš mír a lepší svět.

Buď vegan, veganů přibývá a jednou…bla bla bla.

Žvásty.

Veganstvím nezachraňuješ žádná zvířata.

Nepatrná komunita na tomto světě nemůže nikdy ovlivnit trh se zvířaty! Opravdu nikdo nemůže věřit tomu, že když deset lidí z tisíce, kteří odebírali z velkochovu kusy mrtvol, najednou přestanou, nějak to ten chov zasáhne. Nezasáhne. Produkuje se stále stejně mrtvol. Možná se časem jen se zvedne cena, najdou se noví zákazníci a kdyby ani už to nepomáhalo, máme všem známý perfektní způsob dotací na živočišný průmysl! Není tu žádný férový boj mezi producenty vegan a nevegan potravin. Dotace se udělují pouze jedné straně!

Také nenalézám spojitost v tom, jak rostlinná strava pomáhá umučeným v laboratořích, množírnách, cirkusech, jak bojuje proti domácímu násilí na zvířatech…

Že snad zlepšuje morálku společnosti? Jedinou věc, která by opravdu mohla vést ke zlepšení světa?

Popravdě, nevidím zde zlepšení morálky od dob Katarů, vegetariánů až po dnešní vegany.

Vidím miliardy umučených a zavražděných.

Vidím pohrdání vším živým, co se nemůže bránit.

Veganství a morálku už nic nespojuje. Pokud jste také skočili na ty žvásty, že veganů přibývá a za chvíli společně vytvoříme krásný nový svět, tak je mi líto!

Budeme všichni vegani, škoda že nám nikdo neřekl, že bez fauny a flory, protože ta mizí a prohrává a my s ní.

A my místo nasazení v blokádách harvestorů pořádáme vegan večírky. Z těch totiž mají pořádající finanční či sebeuspokojivý prospěch. Z občanské neposlušnosti a sabotáže určitě ne.

Pokud si někdo myslí, že více vegan pomazánek v obchodě je výhra a zákonitě přibývá veganů, tak by jste asi měli vědět, že také přibývají stovky nesmyslných živočišných produktů. Stejně tak, jako zřejmě přibývá veganů v západním světě, ale už se neradi bavíme o přibývání lidí na světe celém. Neveganů samozřejmě.

Asi není těžké všimnout si, že přibývá především lidí a spotřeby. I kdyby stát, ve kterém žiji já, tedy Česká republika, byl celý veganský, tak jaký by mělo pár milionů lidí vliv na celý svět? Pokud by někomu záleželo na zvířatech a ne na svém egu a svědomí, stále by mu to bylo málo.

Navíc to opět nemá žádnou spojitost s jinými formami využívání zvířat.

Často se také setkáváme s už snad zlidovělou větou, že všeho dosáhneme postupnými pomalými krůčky. Jsme přeci demokraté, ne revolucionáři. Pokud si dám hodně práce s tím, jak si vůbec takový PODRAZ vyložit, tak je tím asi myšleno, že je na všechno dost času, že lidi se mění pomalu. Ale prý se mění a veganů přibývá. Pokud vám tohle tempo „přibývání“ přijde dost rychlé a k tomu jste přesvědčeni, že veganství vytvoří planetu bez utrpení, pak vám to asi bude stačit. Ale to by nemělo nikomu, kdo tvrdí, že ho zajímá osud zvířat.

Jak se dočteme u Křičícího vlka: „Lidé jsou schopni se obelhávat. Cítíme se jedním způsobem, ale přemýšlíme jiným. Cítíme, že zvířata by měla mít svobodu prožít své vlastní životy, ale myslíme si, že taková svoboda by nepřiměřeně odporovala našemu životnímu stylu. Máme rádi léky a maso a další produkty vykořisťování zvířat, ale je nám zle, když zjistíme, co přesně se děje zvířatům během výroby takových produktů.

Někteří lidé své pocity k utrpení zvířat vypínají a vymýšlí si představy, které ospravedlňují jejich činy zneužívání zvířat. Společnost to podporuje, protože si cení myšlenek nad pocity. Tito lidé se naučí potlačit, co opravdu cítí, když vidí utrpení zvířat. Oddělení myšlenek od pocitů je součástí procesu odcizení, který zamořil lidstvo. Kvůli tomuto odcizení nemá většina lidí pocit, kam ve světě patří nebo kým opravdu jsou.“

Jak se nám pak hodí komunita, kde si konečně můžeme najít své místo…

Všude slyším o tom, jak všichni považují zvířata za rovnocenná, jsou to jejich bratři a sestry, rodina.

Upřímně, nechtěl bych být rodinný příslušník většiny z vegan komunity. To bych asi tu chvíli, co bych byl naživu, těžce nesl žvásty o tom, jak je na všechno dost času. Jak musíme nejdříve jít na vegan večeře, vegan pikniky, vegan vánoce, vegan průvody, vegan sportovní trenink a až poté asi na protest do laboratoře, kde budeme vyžadovat okamžité propuštění našich bratrů a sester.

Až poté na kožešinovou či jinou farmu, kde můžeme dát svobodu sestrám a bratrům hned.

Až poté vylezeme v noci v masce a budeme ničit bezcenný majetek sloužící vrahům na mučení a zabíjení.

Až poté půjdeme pomoci do útulku.

Až poté půjdeme atakovat vrahy přímo…

Ano, přímo!

Protože pokud mi jsou zvířata rodinou, tak pro tu bych já a asi většina z vás použil klidně násilí, abych je dostal z područí někoho, kdo je mučí a zabije.

Jaktože jsou zvířata pro tolik veganů (a říkají to často i členové fungujících skupin za osvobození zvířat, abych nebyl nespravedlivý) rodinou a přesto nechtějí ani slyšet o použití násilí pro jejich osvobození!

Není přece problém upozornit vykořisťovatele na to, že pokud nenechá okamžitě násilí, bude také použito proti němu!

Kde je morální rozpor?

Já ho nevidím!

Málokdo ho viděl, když byli vražděni němečtí vojáci, aby byli osvobozeni lidé z koncentračních táborů, ale většina ho vidí když jde o dobro zvířat.

Tak kde je ta rovnost? Rodina, bratrství?!

Pro záchranu lidí lze použít jakýkoli prostředek proti utlačovateli, ale pro záchranu zvířete máme stále rozpor. Nějakou záhadnou brzdu. A už se bavíme o totálním osvobození zvířat?!

Celý problém dnešního „veganství“ si můžeme jednoduše shrnout.

Veganem dneska může být proboha úplně každý. Sériový vrah, řezník, kožišník, rasista, politik, komunista, fašista, otrokář, množitel, diktátor, prostě všelijaký kokot Vás napadne!

A následující tři příklady to nádherně ilustrují. Co spojuje vivisektora, prodejce foie gras a podnikatele? No co? Přeci veganství…

Začít můžeme kde jinde než u jídla. Jako první příklad nám poslouží jedna vegan raw restaurace, ze které se mi dost zvedá žaludek. Pravidelně se totiž každý rok účastní jednoho food festivalu. Jméno není podstatné.

Jde o princip.

Kde je ona rovnost, když vegan restaurace hlásající lásku ke zvířatům má stánek vedle úchylů podávajících foie gras?

Vedle vrahů prodávajících nasekaná těla umučených telátek, selátek a jejich rodin.

Pokud by byl vedle stánek s nasekanými těly malých dětí, také byste se účastnili? Nebo byste se okamžitě distancovali? Stáli byste po boku jiných na vyostřené demonstraci za okamžitý zákaz takového masakru?

Ale pokud jsou tam jen zvířecí těla? Ok, jdeme tam vydělat nějaké peníze.

Příklad druhý.

Váženým členem Veganské společnosti může třeba také být právoplatný člen vivisektorského týmu Radislava Sedláčka z nacistického komplexu Biocev.

Ne člen asociace bojující proti pokusům na zvířatech, ani člen organizace, která se pokouší alespoň zachránit některé oběti a najít jim po tom všem nové domovy.

Natož někdo, kdo by svoji vědeckou „kariéru“ založil na hledání alternativ k vivisekci.

Avšak člen týmu člověka, který již několik desítek let množí „upravené myší modely“ tak, aby se hodily jeho zvráceným pokusům.

Kolik takových za dobu jejího působení na tomto krásném moderním místě zabili?

A kolik jich bylo uchráněno od nemilosrdného osudu?

Není to jedno? Přednášky o rostlinné stravě jsou přeci o tolik důležitější než něčí život…

Tomu se říká parazitování na utrpení zvířat. Ne láska a respekt. To je sprostý kšeft a kariéra za každou cenu! Láska a respekt by znamenaly okamžité odsouzení takového masakru a maximální znepříjemnění života vrahů!

Vegani mají špinavé ruce a špinavé svědomí.

Pokud si nezameteme před svým prahem a jasně neoddělíme plevu od zrna, budeme se pořád plácat na jednom místě.

„Za 300 let budou všichni vegani…“

Možná.

Změní lidi svůj dosavadní způsob stravování?

Zcela jistě. Doženou je k tomu stále horší okolnosti živočišného průmyslu.

Budou vegany i v jiných ohledech, než je jídlo?

Těžko.

A i kdyby ano, proč by to mělo být alibi pro to, že my dnes nic neděláme?

Veganství životy nezachraňuje.

A dostáváme se k našemu třetímu příkladu. K veganské bublině par excellence.

Kupte si VEGAN jídlo, VEGAN tričko a rozšiřte VEGAN komunitu.

To je řešení pro soucitný svět a PRO ZVÍŘATA.

Co na tom, že devadesát procent toho úžasného jídla muselo cestovat přes celou zeměkouli a že to zbrusunový rádoby extremistický tričko vyráběly děti v Číně.

Hlavně, když na tom vyděláme a posuneme se trochu dál v seberealizaci alespoň v tý subkultuře, když už se nám to jinde nepovedlo.

Představa, jak vegan, který údajně bojuje za zvířata, vezme svoje peníze a utratí je za předražené jídlo a zbytečné krámy, je zvláštní. Co je proboha veganského na výrobě a nakupování nesmyslných nových věcí?

Copak by neměl spíš svoje peníze použít na přímou akci?

Na koupi jídla do útulku?

Na pomoc jiným, ať už jde o kohokoliv?

A jak si může další vegan dovolit vydělávat na jiných veganech těžký prachy a pak si je nechat jenom pro sebe?

Jaktože někdo, kdo aspoň stokrát za rok o sobě řekne, že BOJUJE ZA ZVÍŘATA, ještě ani jednou neuspořádal demonstraci před laboratoří, kde by vyžadoval okamžité vydání zvířat, a místo konfliktu s vrahy a mučiteli pořádá žranice a oslavy?

Oslavy jako čeho?

Že dokážeme upéct veganský dort a zasranou pizzu?

Nebo oslavu toho, že vivisekce je v plném proudu (a očividně ještě dlouho bude, když veganům vlastně ani nevadí)?

Co se slaví na večírku PRO ZVÍŘATA?

Za ty roky se mi fakt nepodařilo přijít na to, jakým způsobem zvířata pozitivně pocítí vegan hodování, ať má jakékoliv téma.

Jsme zaslepeni sami sebou.

Jsme zvířatům tak daleko, jak to jen jde.

A ti, co ještě hledají, co je opravdu dobré pro zvířata, jsou ovlivňováni pozéry a vychcánky, kteří říkají:

Mlať do boxovacího pytle a zachraňuješ zvířata, pokud jsi vegan samozřejmě!

Pořádej pikniky a zachraňuješ zvířata, pokud jsi vegan samozřejmě!

Hraj třeba denně hokej a šachy a zachraňuješ zvířata, pokud jsi vegan samozřejmě!

Prostě dělej všechno, co dělají ostatní, jen buď vegan!

A už máš konečně klid.

Stal se z tebe spasitel…

Ubohost!

Nezáleží na tom, kolik zvířat jsi za poslední měsíc nakrmil, kolika jsi pomohl v nouzi. Samozřejmě, že ne, když už jsi jednou ten vegan…

BUDÍČEK!

Veganství nezachraňuje žádná zvířata.

Veganství je pouze NEÚČAST na něčem špatném.

Ve většinovém podání jde o o něco lepší stravovací návyk. Ale jen zkuste zabrousit někam dál.

Lokální strava?

Minimalizování odpadu?

Dobrovolnictví?

Ocaď pocaď, přátelé! Veganství je přece už dost velké odřeknutí si.

Ale veganství zaměřené na stravu není nic! Focením si svého oběda na internet těžko něčeho dosáhnete! (Zvlášť, když v něm není ani jedna přísada lokální, přitom vám jde hlavně o tu lokální stravu, heh..)

Veganství samotné znamená pouze dát ruce pryč. Žádné další benefity pro zvířata!

Dr. Steven Best řekl: „Pokud se nedíváš na dětskou pornografii, znamená to snad, že bojuješ proti dětské pornografii?

Pojďme začít bojovat za osvobození zvířat, ne za vegan máslo v hypermarketu.

Pokud umíme napsat stovky emailů a volat výrobci vegan žrádla, proč už neprodává tohle či tamto, umíme taky poslat stovky mailů a zpráv množiteli zvířat či do vivisekční laboratoře.

Umíme mu volat ve dne v noci.

Umíme se dokonce sejít a protestovat.

Umíme si stěžovat, být neposlušní.

Tak to pojďme dělat opravdu pro zvířata.

Někdo jako samotář, někteří v davu.

Někdo porušovat zasrané zákony chránící vrahy víc, někdo míň.

Přestaňme dávat hodnotu bezcenému majetku a pojďme ho zničit, pokud je nápomocen k vykořisťování.

Je mnoho forem, jak opravdu úspěšně pracovat pro zvířata. Přestaňme už pořád říkat, že všechno krom vegan dortu a domluvy s politiky je radikální. (A kdo by ještě věřil na domluvu s politiky?!)

Jak bychom museli být radikální ve srovnání s tím, co se děje zvířatům?

Zatím jsme spíše trapně umírnění.

Až budete zavřeni v koncentračním táboře a někdo přijde, praští majitele do obličeje a vezme vás do bezpečí, řeknete mu no to jsi neměl dělat, to bylo tak radikální? Nebo mu řeknete děkuji?

Ale na vegan festivalu, vegan boxu, vegan pikniku či vegan vánocích jsme jim k ničemu.

Pojďme chodit jíst do vegan restaurace, jen když má sociální rozměr, ne do zasraného řetězce, který jen vydělává na novém moderním fenoménu!

Pojďme vrátit veganství jeho solidaritu, antifašismus, antispeciesismus.

Podstatu, kterou má mít.

Ne konzum a kšeft!

V útulcích a na ulici.

Tam jsme potřeba.

Ne v kavárně a tělocvičně.

Tak se sami uklízíme vrahům z cesty.

A jim to logicky vyhovuje.

Umírněný poslušný vegan, co je nijak neomezuje a neohrožuje.

Občas zajde s transparentem něco někam zakřičet a potom hned rychle do restaurace.

„Aktivista“, co si fotí svaly a jídlo na internet a píše o soucitu se zvířaty.

O tom, jak je miluje a proto se nebude účastnit systému, který je využívá.

Ale soucit a neúčast jsou samy o sobě k ničemu.

Převeďme své dobré úmysly do praxe.

Máme velký potenciál, ale nevyužíváme ho.

Nemám právo tvrdit, kdo se má od čeho oddělit a distancovat.

Ale za sebe mohu říct –

Přidávám se k těm, kteří se už zřekli veganství v téhle bezcenné podobě. To je pouhé pozérství, se kterým se nespokojí nikdo, kdo chce pracovat na straně zvířat! Nikdo, kdo chce být skutečným osvoboditelem!

Tento článek má pouze jediný účel. Probudit a přitáhnout na stranu zvířat lidi s dobrým úmyslem.

Uvědomění je někdy těžké a je třeba, aby nás do toho někdo popostrčil. (Jen si vzpomeňte, jak jste se vůbec stali vegany.)

Nedělám si iluze, že lidi, co vedou welfare shitorganizace, vegan cateringy, žrádelny a fight kluby, se vzdají své seberealizace a zisku ve prospěch zvířat a Země.

Ale třeba právě ty můžeš.

Pro toho, kdo nepochopil. Nemám nic proti veganství. Naopak, považuji ho za naprostý základ. Odrazový můstek nebo další krok v cestě k morálnější lidské bytosti.

Nemám tedy ani fašistické tendence někomu říkat, co má dělat. Pouze považuji za morální povinnost osočit ty, kteří si na utrpení zvířat založili svůj kšeft a sebeprezentaci, a uzavřeli koalice s jim podobnými, pracujícími na zničení hnutí dobrého úmyslu.

Smrt fašismu, antropocentrismu, diktátu, pozérství a kapitalismu prorostlému už i do veganství. Protože kapitalismus a fašismus nelze reformovat, budou vždy kapitalismem a fašismem. Lze je pouze nerespektovat a ničit.

ALF – Osvoboď, sabotuj, protestuj! To je cesta k lepšímu světu!


V textu jsem použil následující citace:

Camille Marino – Jak “mír a láska” zabíjí zvířata

Steven Best – Silné a slabé stránky veganského hnutí

Křičící vlk – Vyhlášení války

Děkuji za uveřejnění.