Převzato z 325.nostate.net:
V úterý 14. července bylo zveřejněno, že zatím poslední návrh na propuštění Evi Statiri (životní partnerky Gerasimose Tsakalose, uvězněného člena CCF) byl neúspěšný a zamítnutý příslušným soudem.
A to navzdory skutečnosti, že Evi nikdy nebyla členkou CCF, ani se nijak nepodílela na jejich únikovém plánu, který byl odhalen letos v lednu; doposud je tak stále držena ve vazbě ve vězení v Koridallosu, kde je držena už od druhého března.
ContraInfo
Převzato z antifenix.noblogs.org:
Milí bratři a milé sestry,
v neděli jsem slyšel hlasy i písně. Slovem se nedá vyjádřit, jakou sílu to dodá. Po dlouhé minuty jsem se cítil svobodně, vůbec jsem se necítil uvězněný, v tu chvíli jsem byl šťastný. Tímto vám děkuji. Solidarita opravdu nezná hranic ani mezí. Jsem velice rád, že na té cestě nejsem sám a že je společná. Všechny vás pozdravuji, posílám polibky a srdečné obejmutí.
Společné sny a myšlenky jsou svobodné!
Martin
Převzato z antifenix.noblogs.org
Následující dopis napsal Aleš v Brněnské vazební věznici 16.6.2015. V dopise Aleš žádá o zveřejnění adresy, reflektuje svojí kauzu, vyjadřuje se k podnětu ke GIBSU a popisuje každodení pocity v cele.
Su obviněn z přečinu nedovoleného ozbrojování za kterým se jako smradlavej sliz táhne stín pokusu přehodnotit tento přečin na “zvlášť závažný zločin ve stádiu přípravy” (bez toho kouzelného slůvka teroristický). Co všechno tohle znamená popravdě nevím. Nicméně policie při domovní prohlídce v bytě, kde jsem se zdržoval u mě našla nejen legálně držené zbraně.
Převzato z antifenix.noblogs.org
V pondělí 29.6.2015 vyhově obvodní soud Prahy 6 požadavku policie na uvalení vazby na dalšího člověka obviněného v rámci represí proti “ultra-levicovému extremismu”.
I. byl policií zadržený už v pátek (26.6.2015) a odvezen do Prahy k výslechu.
Podle policie měl být I. součástí útoku zápalnými láhvemi, který měl být proveden na dům ministra obrany (více zde)
K útoku nikde nevyšla žádná videa. Zajímavé také je, že ze čtyř údajných láhví žádná nezačala hořet. Kromě toho, že nebyly ukázány žádné důkazy, se k útoku nikdy nikdo nepřihlásil.
Po tom, co víme, že přípravu údajného útoku na vlak s vojenským materiálem naplánovali infiltrovaní agenti, tento údajný útok vypadá přinejmenším pochybně. (Více o agentech zde)
Převzato z antifenix.noblogs.org
Zde je ke stažení článek shrnující situaci Fénix 3. Tiskni, šiř!
Převzato z antifenix.noblogs.org
“TAKOVÉ VŘELÉ, PŘÁTELSKÉ A SOLIDÁRNÍ CÍTĚNÍ KTERÉ VYCHÁZÍ Z VÁS JE NEPOPSATELNÉ. KAŽDÝ SE SNAŽÍ POMOCT JAK TO JDE, A MĚ TO DOJÍMÁ. JSTE NAŠE RODINA…”
MARTINOVA SESTRA
Martinova situace se trochu zlepšila, veganské jídlo však stále nedostává. Vytrvejte prosím v nátlaku na věznici. Děkujeme moc za podporu. Martinova sestra napsala report z poslední návštěvy, ve kterém shrnuje i nové informace o Martinovi, situaci ve vězení a celé kauze. Prosím šiřte dál.
Přicházím krátce po poledni do návštěvní místnosti. Některé tváře si vybavuji už z předchozí návštěvy, tak se musím pousmát. Jsou tam takové “chlívečky” cca 1m x 2m s malým oknem. V jednom z nich už z dálky vidím Marťu. Usmívá se, a ta radost že za ním přicházíme je nepopsatelná. I když se to nesmí, snažím se přes to malé okno dát mu pusu a obejmout, moc se to
nedaří, ten prostor je opravdu hodně malý, ale aspoň nějaký. Jsem upozorněna, že si mám sednout. Díváme se na sebe a nevíme co říct dřív, je toho tolik a tolik…. Prohlížím si ho, je pobledlý a kolem rtů má poměrně velké “koutky”. Marťa říká, že je to v pohodě, že to má jen popraskané.
“Apelem na presumpci neviny chceme jednak poukázat na to, jak složky, které stíhají a zatýkají lidi za nedodržování zákonů (se kterými nemusíme souhlasit a hlavně je nemůžeme nijak ovlivnit), samy paradoxně nedodržují pravidla a zároveň také očistit Fénixovu trojku (Martina, Petra a Aleše) od spousty lží, které o nich byly napsány. V našich očích všichni tři zůstanou kamarády, přáteli, soudruhy nebo přinejmenším lidmi zasluhujícími velkou podporu i v případě, že soud prohrají a budou odsouzeni.
Odsouzeni a uvězněni za policií vyprovokovanou akci, které se nikdy nestala. Odsouzeni ve vykonstruovaném procesu. Odsouzeni v dalším honu na “čarodejnice”, kde mohl stejný osud potkat kohokoli z nás. Odsouzení za vyjádření nesouhlasu s nadvládou a nerovností.
Samotná funkce a potřeba vězeňského systému nemá naší podporu a legitimitu bez ohledu na to, jestli bude „Fénixova trojka“ shledána vinnou, nebo ne.”
Převzato z webu antifenix.noblogs.org
Neveganská strava, izolace, nuda, hodina a půl denního světla a návštěvy přes mříže a plexi sklo. To jsou jen některé z podmínek ve vazebních věznicích, ve kterých jsou naši kamarádi. V následujícím článku popisujeme každodenní realitu vězněných anarchistů a možnosti, jak je podpořit. Vyzýváme k solidární podpoře všech tří obviněných a v tuto chvíli hlavně Martina, pro kterého mohou být další týdny kritické. Také vyzýváme k vyvinutí tlaku na věznici Pankrác za zlepšení Martinovy stravy a podmínek celkově. Pro ty z vás, co nevědí mnoho o operaci Fénix, jsme napsali stručné shrnutí na úvod. Více o celé kauze a represích (nejen) v České republice najdete na webu AntiFénix. Prosíme o sdílení této výzvy.
Koncem dubna tohoto roku začala policejní operace proti anarchistickému, radikálně levicovému a anti-autoritářskému hnutí, včetně hnutí bojujícího za osvobození zvířat. Policie tuto akci nazvala operace Fénix.
V první vlně bylo pozváno k výslechu a zatčeno několik lidí, proběhly razie v mnoha bytech a sociálním centru. Policie zkonfiskovala server, mnoho počítačů, flash disků, fotoaparátů, mobilních telefonů a jiných digitálních zařízení. Doposud nevíme, jak moc je celá akce obsáhlá, kolik z nás je sledovaných a co má policie vlastně v úmyslu. V mnoha případech si policie vymyslela nebo naopak zatajila důležitá fakta, aby dostala povolení k domovním prohlídkám a zatykače. Více o policejních praktikách a celé operaci zde, zde, zde, zde, zde a zde.
Největší mediální pozornost se zatím zaměřuje na kauzu „ultralevicového terorismu“. Z původních 11 zatčených zůstali ve vazbě tři lidi – Aleš, Petr a Martin – „Fénix 3“, kteří stále čekají na soud. Petr a Martin jsou obvinění z tzv. „plánování teroristického útoku“ a Aleš z přečinu nedovoleného ozbrojování.
Převzato z asociacealerta.noblogs.org
Přinášíme upoutávku na další zajímavý text, který stojí za přečtení. Je to sborník textů o represích vůči anarchistickému hnutí v Itálii, známých jako Mariniho proces. Jde o jinou dobu, jiné místo a kontext. Přesto však v textu můžeme vystopovat podobnosti s operací Fénix, kterou nedávno zahájila policie proti anarchistickému hnutí v Česku. Publikace odkrývá represivní nástroje státu i možnosti anarchistického odporu. Následuje úvod z publikace a link ke stažení celého sborníku.
Úvod:
Ti, kteří se vědomě bouří proti panujícímu řádu, ti, kteří na něj neúnavně útočí, ať už jakkoli zanedbatelným způsobem, jsou skutečnou hrozbou pro systém nadvlády a vykořisťování. Když jsou tito jednotlivci rovněž těmi, pro které anarchie a revoluce nejsou jen prázdná slova, ale odrážejí jejich rozhodnutí postavit se určitým způsobem k životu a boji, stát poznává, že jejich vzpoura bude neustálá a musí být potlačena. Rozvíjí tedy různé represivní strategie, používá právo, policii, justiční a vězeňské systémy, aby ty, kteří se bouří, zaměstnával obranou sebe samotných.
Mariniho proces proti anarchistům v Itálii, který probíhal několik let, poskytuje konkrétní příklad tohoto mechanismu. I když specifické stránky právního řádu, které prokurátor Marini používal a specifické fungování justičního systému v Itálii nejsou přesně ty, se kterými máme co do činění zde v USA (red.pozn: ani v ČR), z proběhlých událostí se můžeme naučit mnohé o obecném represivním fungování státu. Porozumění těmto událostem nám rovněž může poskytnout základnu pro poučenější solidaritu.
Solidarita s našimi soudruhy, kteří jsou souzeni, nebo se nacházejí ve vězení, je zásadní věc. Revoluční solidarita ale znamená něco jiného, než pouhou „podporu“, která se často nestává ničím více než charitativní prací, která ve skutečnosti odtahuje od revolučního boje a může dokonce vést k narušení našich vlastních zásad. Daniela Carmignani popsala revoluční solidaritu jako „Projekt, který představuje výchozí bod a podnět pro uvězněné soudruhy, kteří jsou zase výchozím bodem pro něj“. Jinými slovy, je to pokračování naší povstalecké praxe se zaměřením na útočení na specifické instituce a struktury, které způsobily, že naši soudruzi byli uvězněni. Psát vězňům, nacházet způsoby jak získat peníze, potřebné na výdaje za právní pomoc, šířit informace a tak podobně jsou všechno skvělé a nezbytné věci, ale aspektem revoluční solidarity se stávají pouze, pokud jdou součástí útočného projektu na instituce, které nás zatýkají, odsuzují a uvězňují. Revoluční solidarita tedy není věcí obrany, ale útoku.
Stahuj celou publikaci Mariniho-proces—chronologie-a-sborník-dokumentů(1)
Převzato z webu antifenix.noblogs.org
Na jednom z našich oblíbených informačních portálů greenaction.cz býval ke stažení zajímavý leták plný informací, jak psát do vězení. Původní “Dopisování s vězni” byl překlad originálu z ABC Leeds. Původní text jsme změnili tak, aby jeho obsah vycházel z českého prostředí a rozšířili jsme ho o nové informace a kontakty na skupiny, které v se ČR i v zahraničí zabývají pomocí a podporou vězněných anarchistů, radikálních enviromentalistů a lidí z hnutí za osvobození zvířat. Okořenili jsme ho také o pár linků na skupiny bojující za zrušení vězeňského systému a hledající jiné alternativy. Zatím nový text vydáváme jako článek, brzy bude ve formátu PDF a v tištěné podobě všude, kam ho donesete. Před psaním dopisů lidem do vězení, doporučujeme důkladně přečíst!
DOPISOVÁNÍ S VĚZNI
Psát vězňům dopisy je pravděpodobně nejjednodušší a zřejmě nejdůležitější aspekt jejich podpory. Jednou z nejtěžších věcí mnoha vězňů, se kterou se musí vyrovnat, je pocit izolace – je odříznut od přátel, rodiny a vlastně všeho, co znal během normálního života. Dopis nebo pohled ze skutečného světa, i od úplně cizích lidí, pomáhá udržovat spojení s vnějškem a ulehčuje nudu v režimu, který často znamená trávit 23 hodin denně ve stejné cele. Pro poprvé uvězněného člověka může, hlavně během prvního období trestu, takovýto druh podpory může hodně pomoci a pomůže jim vyrovnat se s nehostinnými a často zastrašujícími okolními podmínkami. Pro politické vězně, oběti nepovedené justice, a ty, kteří usilují se odtamtud dostat, je to jednoduché poselství solidarity – nejsi tam sám!
Převzato z webu antifenix.noblogs.org
Stereotyp, stejnost, nudný koloběh, prostě vězení. Petr napsal následující řádky o takovém normálním odpoledni ve vazební věznici Ruzyně, kde mimojiné popisuje, že i za zdí věznice neztrácí touhu po svobodě. Po svobodě, kterou necítil ani venku mimo kriminál.
Život ve věznici je sice zdánlivě fádní, věčně se opakující cyklus zaběhnutých rituálů, přesto, stejně jako kdekoliv jinde, je to život. Ženoucí se kupředu s energií a s věčným hledáním svého smyslu.