Zamyšlení Petra S.

Následující text  nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity.

Se sílící pandemií COVIDU-19 většina současných politickoekonomických systémů světa začíná uplatňovat mnoho restriktivních opatření. Jejich podoba je různá. Jsou ve své většině značného rozsahu, který je snad možné přirovnat pouze k období II. světové války. Omezování volného pohybu, všemožné zákazy a nařízení, měnící se skoro každý den. Ty jsou ovlivňovány jak epidemiologickou situací tak samozřejmě mnoha ostatními politickoekonomickými faktory. Používání státní a mocenské propagandy je zesílené do roviny hraničící s citovým vydíráním.

Musím přiznat, že mě poněkud zaskočil rozsah opatření. Původně jsem myslel, že ekonomické vlivové skupiny budou ve větší míře bagatelizovat celou situaci, aby uchránili svůj konzumně vykořisťovatelský kolotoč. Restriktivní opatření jsou však takového rozsahu, že bezesporu značně ovlivní jejich zisky. Překvapilo mě, že jsou schopni poměrně realisticky zhodnotit jak krátkozraké je upřednostňovat krátkodobé výnosy, nad dlouhodobými (z jejich pohledu). Tedy rozhodně se nejedná o žádnou empatii, nebo dokonce altruismus. Celá situace vytváří ovšem mnoho nových úhlů pohledu pro celou společnost (na globální úrovni) umožňujících vytváření emancipace a nezávislosti jednotlivců a celých skupin na systému jako takovém. Záleží samozřejmě na každém individuálně. Jakékoliv demaskování skutečné reality útlaku a vykořisťování je fajn. Každé „otevřené oči“ uvolňují okovy na dalších rukou.

V samotném anarchistickém hnutí jsou překvapivě slyšet smířlivé hlasy a jistá míra „pochopení“ pro současné restrikce. Naštěstí je to jen mezi těmi, kteří nemají vyjasněné co vlastně anarchismus je a prezentují ho spíše jako berličku pro svoji vlastní rozpolcenost, než nástroj na cestě ke svobodě.

Osobně považuji za naprosto nepřijatelné jakékoliv omezování svobody. Je akceptovatelné pouze na základě svobodného rozhodnutí jednotlivce a pak to fakticky není omezení svobody, ale její součást. Každý život má právo této volby. Svobodně se rozhodnout, zda chci či ne. Je samozřejmě důležité chápat co je svoboda a nezaměňovat svobodu vlastní s nesvobodou druhých. Zákony, zákazy a nařízení jsou pevnou součástí autoritářského světa. A to není můj svět. I kdyby čistě hypoteticky byly záměry sebelepší, nelze jakékoliv vynucování čehokoliv považovat za přínosné. Účel nikdy nesvětí prostředky a mříž zůstane vždycky mříží.

Život není jenom existence. Pokud se život krčí v rohu klece a vy rozlomíte mříže a dáte mu volbu. Jít nebo zůstat? Možná ho čeká smrt, možná život jen několik dnů, možná se vrátí ke svým věznitelům. Svoboda bolí. Přesto je tou nejvyšší hodnotou.

Petr S.