Sociální epidemii proti karanténě vášní (volný překlad)

Překlad textu z webu 325.nostate.net jsme obdrželi emailem a není nám nic známo nic o jeho autorovi, ani kolektivu provozujícím zmiňovaný web. Text nemusí ve všem vyjadřovat většinové postoje naší komunity. Zveřejňujeme ho trochu opožděně a tak se omlouváme za jeho nižší akuálnost.

 

V těchto dnech se šíří nová noční můra: nákaza takzvaným koronavirem.
Deset vesnic v oblasti Lodi, považovaných za ohnisko nákazy a jedna
vesnice v regionu Veneto, kde došlo k prvnímu úmrtí následkem viru, bylo
uzavřeno do karantény. To znamená nulovou možnost tamějších obyvatel
cestovat a opustit své domovy. Napříč Lombardií, vládnoucí moc omezuje
sociální mobilitu lidí. Od uzavírek veřejných míst je jen krok k zákazu
vycházení. „Pastýřská“ vláda dokonce bleskovou rychlostí vydala nařízení
k uzavření ulic a navýšila množství policistů a vojáků v ulicích
ukazujíc každému, kdo by neuposlechl vládní nařízení, že může čelit
případnému zatčení. Na sociální epidemii může moc odpovědět pouze
represí a dohledem. A hon na to druhé právě začal.

 

Kolem nás se tyčí nový strašák a jeho silou je jeho údajná lékařská
pravda a síla v okamžiku přehlušit všechny ostatní, lidskému oku
neviditelné, strašáky. Jakkoli neuvěřitelně, jakmile začneme mluvit o
rychlé smrti, sociální epidemie se stává urgentní. Jakmile se smrt
uhnízdí do života, vše se obrátí do katastrofického světa. Situace, ve
které se místa, v nichž žijeme, stávají neobyvatelnými z důvodu
industrializace, není nouzová?

A nejde o nouzovou situaci ani ve chvíli, kdy nekro-kultura GMO ničí
vzduch, který dýcháme a jídlo, které jíme? Nejde o stav nouze v situaci,
kdy stále ještě jíme jídlo ze zamořené půdy po výbuchu Černobylu v roce
1986? A co Fukušima, u níž jaderní inženýři tvrdí, že jedinou cestou,
jak se zbavit zamoření, je vylít odpad z ní do oceánu?

V případě této epidemie se zdá, že jistota odborníků zkolabovala za
pouhý den. A když jistota mizí, hned za rohem se skrývá chaos.

Aforismy o katastrofě

Toto je první globalizovaná epidemie. Nikoliv globální, takových už bylo
několik, ale globalizovaná. Vždy tu byly epidemie, které překročily
kontinenty a šířily se jako oheň, způsobujíce smrt a bolest.

Jedná se však o první virální epidemie, která zachvátila svět, v němž
jsou si jedinci navzájem stále podobnější, žijící stále více
standardizovanější životy a sdílející stejné spotřební návyky.

Jaká je ekologická role nemoci? V naší éře odborníků, v níž má hlavní
místo lékařská věda, se tomuto tématu věnovalo jen málo prostoru. Nemoc
a smrt, kterou způsobuje, neexistuje pouze ve světě, který si vytvořil
mytologii o své vlastní nekonečnosti. Jeden se nemůže divit, že ve
světě, kde žijí pohromadě miliony lidí, kteří v obrovské míře zneužívají
antibiotika a cpou se v rychlých občerstveních, nacházejí tyto fenomény
své místo. Odpověď na otázku týkající se ekologie lze potom najít buď ve
snížení počtu lidí, nebo v kvalitativní proměně jejich životů.

Když už jsme u toho – jak se vlastně lišíme od takové kyjovky šupinaté?
Tito přátelští příbuzní mušlí žili v hustých podmořských „prérijních“
porostech posidonie. Lidé zničili místa, kde kyjovky žily, lovili je
kvůli suvenýrům a nakonec jim nepřidalo ani otevření Suezského kanálu. A
nyní posledních několik jedinců vybíjí bakteriální infekce.

Nebo jsme jako irské brambory, všichni stejní a žijící v intenzivních
monokulturách? Hektary brambor, klonů dalších brambor, jeden jako druhý,
se stejnými vlastnostmi, stejnými slabostmi. K jejich vyhlazení potom
stačí jediný parazit.

Genetik Lewontin se ve své knize „Biologie jako Ideologie“ podivoval –
byla to bakterie, která způsobila obrovský rozmach tuberkulózy v
devatenáctém století, nebo tím důvodem byly životní a pracovní podmínky
dělníků z továren?

Říkají nám, abychom neopouštěli domovy, neobjímali lidi, které milujeme,
a říkají nám také, přes které hranice a kterými cestami můžeme projít a
kterými ne. Říkají nám, že riskujeme naše životy. Ale jaké životy? Možná
ony „neživoty“, které jsme do té doby zažívali, v nichž byla karanténou
kabina našeho minivanu na odpočívadle? Nebo to byla izolace v bytě,
jediné buňce betonového úlu?

Jakmile je možné pracovat pouze na dálku a veškerá socializace probíhá
po internetu, antény a to, co je živí se stává nezbytnou podmínkou pro
udržení sociálního pořádku v tváří tvář rozpadlým snům.

Eduardo De Fillipo v „Neapolských milionářích“ napsal, že pro
vzpamatování se z války je nutné dožít se jejího konce.

Také žijeme v nemoci, nádorovém bujení, které zasahuje vztahy mezi
lidskými bytostmi a jejich prostředím. Stát, kapitál, technika. Horečka
je reakcí těla na narušení zvnějšku. Může z horečky vzejít příležitost k
osvobození?

Pokud jste ovce a slyšíte vytí vlka, mějte obavy. Moc se nestará o našed
štěstí, stará se pouze o to, abychom nepřestali produkovat, nepřestali
žít v rámci vzorců vykořisťování a přežití.

Mnoho civilizací bylo zničeno nemocemi. Čím komplexnější daná civilizace
je a čím větší vyžaduje disciplínu pro své přežitá, tím křehčí je.
Zatímco policie a armáda hlídají nemocné, nervový systém zůstává
zahalen. Blokování této společnosti, přerušení jejích dodavatelských
řetězců je velmi pochopitelné a žádoucí gesto: tváří v tvář propasti
ekologické katastrofy zůstávají jedinými možnostmi naše přání, k jejichž
vyjádření můžeme konečně najít cestu. A zbavit se tak naší sociální
role, kterou je neschopnost s tím cokoliv dělat.

Co zůstane, když se zhroutí stát? Co se stane, když se ztratí důvěra ve
stát? Co zůstane ve chvíli, kdy stát začne střílet do těch, kteří jsou
jeho součástí a kteří nechtějí zůstat uvězněni v karanténě? Co se stane,
když se ukáže, že stát není schopný vládnout a chránit? Možnost. Jednoho
dne se můžeme objevit uvěznění spolu s dalšími lidmi, čelící na jedné
straně nemoci a na druhé státu.

Znovuobjevení vášně v životě

Jazyk, který se již dále není schopen se vyjádřit, je stále
pochopitelný. Zabraňuje zapomnění. Čelící té nejvíce odzbrojující ze
všech pouští, les vědění a nadhledu. Každý výtvor je osamělým nepořádkem
a jeho tvar není ničím novým. Z tohoto důvodu musí být formy zničeny.

Abychom citovali Bretona:

Vybrat si život s jeho spikleneckými stránkami,
jeho jizvami z útěků,
vybrat si život stavějící okno nad mým náhrobkem
život zde a nikde jinde
tam, kde slyšíš otázku
Jsi tu?
a slyšíš odpověď
Skoro vůbec tu nejsem, ach běda!
A ačkoliv si můžeme dělat legraci z toho, co ničíme
Vol život

 

 

 

…..z oblastí postižených virem a dál, několik přeživších narážejících vln

via Round Robin, přeloženo do angličtiny skupinou Anarchists Worldwide

Comments are closed.