Následující text nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity. Zařazujeme ho do “rubrik” texty určené k diskuzi a zamyšlení.
Tématu „Krize demokracie“ jsme se věnovali již mnohokráte. Pro většinu z nás je už unavující stále znovu a znovu vysvětlovat, proč je pro nás demokracie pouhým konstruktem a ne dlouhodobě udržitelným sociálním uspořádáním. Z anarchistické perspektivy je „Krize demokracie“ nevyhnutelná a předvídatelná. I když je prozatím zřejmě předčasné mluvit o konci demokracie jako ideového rámce současného systému. Je patrné, že se jedná o jednu ze závěrečných etap její existence. A to minimálně v její současné podobě.
Dokáži si sice představit hned několik případných alternativ, které by mohli alespoň dočasně upevnit její postavení. Všechny jsou ovšem natolik pesimistické, že se mi nechce je ani zmiňovat.
Mnoho lidí sledujících politiku pouze v regionálním měřítku považuje situaci v česky mluvícím regionu za značně specifickou. Řepkový baron, který vystoupil zpoza zákulisí, aby nahradil loutky politiků v různobarevných dresech. Jestli to bylo způsobeno jeho naprosto nekritickou sebereflexí, nebo čímkoliv jiným je úplně lhostejné. Stovky a tisíce demonstrantů zaplňujících náměstí pod vlajkou EU, za projevů jeho politických konkurentů, volají po jeho hlavě. Co na tom, že řečnící jsou mnohdy právě ti, co byli před pár lety nástroji jeho ekonomických zájmů. A o jejich amorálnosti si nedělají iluze ani samotní demonstranti.
Podobná situace je v mnoha dalších regionech a to nejen Evropy. Část společnosti se naprosto oprávněně cítí v ohrožení. Namísto toho, aby hledala skutečné příčiny této situace volá po kosmetických změnách vlády. Trochu mi to připomíná 90léta minulého století. Tehdy mnoho lidí z disentu našlo uplatnění v represivních složkách státu. Po pár letech začali být téměř k nerozpoznání od těch původních, co je samotné šikanovali a špiclovali.
Demokracie je založena na síle převálcovat názory druhých. Vláda většiny je pojem zavádějící už ze své podstaty. Pokud vládne někdo nad někým, vždy se jedná o bezpráví. Hledání shody, kompromisu, nebo ideálně konsensu je něco co demokracie nezná. Prosazení zájmů menšiny, nebo dokonce jednotlivce je na libovůlí těch co mají moc. Skutečná solidarita je nahrazována jakousi formou milosrdenství (charitou) . Je jasné, že za takovéhoto stavu je populismus legitimní součástí nástrojů k získání a udržení moci. O jakékoliv „svobodné soutěži ideálů“ nemůže být vůbec řeč. Propaganda a manipulace zakrývá samotnou podstatu, o co komu doopravdy jde. K tomu všemu ještě obrovský státní aparát snažící se za každou cenu udržet celý tento systém v chodu.
Evoluce společenských vztahů je nezastavitelný proces. Mnohdy zabloudí do slepých uliček a musí si stejné dějinné události projít znovu. Doufejme že se podaří společnosti posunout o kousek dál a nezničí se v jedné s těchto slepých uliček. Třeba například s umírající demokracií.
.
zpr L.