Přímá akce v městském rádiu „Athens 9.84“

V úterý 1.října pronikla skupina několika desítek lidí do rozhlasového studia městského radia „ATHENS 9.84“ a odvysílala zprávu, snažící se vyburcovat posluchače k aktivitě spojené s lokálními i globálními tématy. Je důležité zmínit, že během celé akce nedošlo k žádnému násilí na zaměstnancích studia ani nikom dalším. Po odvysílání příspěvku (asi půl hodině) skupina studio pokojně opustila.

 

 

 

Po odchodu z budovy byli bezprostředně napadeni policií. Následně bylo osm z nich zatčeno a převezeno na velitelství Řecké policie Aticca. To vyvolalo okamžitou reakci na jejich podporu. Solidární shromáždění se represivní složky pokusily rozehnat za pomoci násilí a slzného plynu. Podařilo se jim ho ale pouze vytlačit do jiných částí města. V nočních hodinách bylo všech osm zadržených propuštěno. Sedmi z nich bylo sděleno obvinění z „narušování domovní svobody“. Vzkaz od našich kamarádů a kamarádek zní jasně.

Solidarita vyhraje, všechny pokusy o cenzuru hlasu utlačovaných nebudou úspěšné. Náš boj zničí veškerý útlak.

Text odvysílané výzvy

(děkujeme za překlad webu KRONIKA ODPORU)
Původní text (you tube).

Atény, slyšíte mě?

Je mi líto, že ruším váš mizerný každodenní život.

Je mi líto, že jsem ukradl čas, který jste již prodali.

Je mi líto, že vás nutím myslet na to, co nechcete konfrontovat.

Ale dnes mám hlas a vy mě posloucháte.

Jsem hlasem utlačovaných.

Jsem hlasem, kterému nechtějí dovolit, aby byl slyšen.

Jsem hlasem lidí, kteří byli kvůli profitu vytlačeni ze svých čtvrtí.

Jsem hlasem uprchlíků, kteří ztratili své přátele a stále nevědí proč.

Jsem hlasem spálených lesů, které byli obětovány na oltáři zisku.

Jsem hlasem všech těch, kteří bojovali, i když se všechno zdálo marné.

Jsem hlasem budoucích generací, které zdědí dystopii.

A vy, kdo mě posloucháte, mi určitě rozumíte.

Rozumíte tomu, co je útlak.

Chápete, co to znamená pracovat pouze pro přežití.

Chápete, co to znamená opustit svůj domov, protože nájemné je vyšší než vaše mzda.

Rozumíte, co to znamená zabíjet vaše sny pomalu a bolestně.

Ale ptáte se mě, proč vám tyto věci říkám.

Řeknete, že taková je situace.

Dobře, ale co s tím můžeme dělat?

A já odpovím. Řeknu vám, že všechno, co zažíváte, je způsobeno lidmi. Řeknu vám, že vaše deprese nemusí existovat. Řeknu vám, že jsme toho spolu v minulosti hodně dosáhli. Řeknu vám, že váš život je drahocenný na to, aby se jim takhle plýtvalo. Řeknu vám, abyste bojovali, aby váš život za něco stál.

Děkuji za poslech a přeji hodně štěstí.“

zdroje athens.indymedia a KO

 

 

Comments are closed.