Text nám byl doručen mailem a zveřejňujeme ho bez jakýchkoliv úprav. Není vyjádřením názorů a postojů naší komunity.  Žádná z buněk SRB není (a nebyla) součástí „Volné komunity VAP“. Nejsme ani schopni potvrdit informace obsažené v textu či garantovat jeho hodnověrnost. Přesto považujeme za smysluplné  ho zveřejnit. Zvlášť s přihlédnutím na jeho obsah, snažící se zřejmě vyjasnit některé mýty a dohady ohledně SRB.


 

Tento text vznikl v přímém spojení s praxí Sítě revolučních buněk (SRB). Není dílem všech buněk, ale předkládá závěry korespondující s obsahem komuniké, které různé Revoluční buňky během své existence pustily do oběhu. Znamená to, že článek je výsledkem jisté části SRB a předpokládá se u toho, že s jeho obsahem zřejmě souhlasí také části ostatní. Možnost
omylu ale není vyloučena. Pro takový případ se nabízí možnost vyjádřit odlišný pohled všemi, kdo se mohou cítit dotčeni případnými nepřesnostmi.

S praxí SRB je spjato nemálo očividných skutečností, které jsou mnohými
přehlíženy či maskovány nepravdami. Cílem článku je  demaskování
nepravdivých tvrzení o SRB i objasnění (připomenutí!), co SRB svou praxí
vyjadřuje a co nikoli.

Vztah k povstaleckému anarchismu

SRB je mnohými řazena k povstaleckému anarchismu. Nic takového, ale
žádná z buněk SRB nepotvrdila. Je to nálepka, která na SRB byla nalepena
z vnějšku – nepřáteli, kritiky, ale i některými anarchisty zmítajícími
se ideologickém zmatku.

Žádná buňka SRB neprohlásila, že by preferovala povstalecký anarchismus
a hlásila se k němu. Může se to jevit jako banální, ale není. Je-li o
někom uvažováno v nepatřičných termínech, je vědomě či nevědomky
překroucen skutečný obsah jeho praxe. Taková praxe snadno může být
prezentována jinak než jakou reálně je. V anarchistickém hnutí to
přispívá ke kontraproduktivnímu zmatení. Odpůrcům anarchismu to zvětšuje
potenciál manipulace a útoku.

Pokud se SRB nehlásí k povstaleckému anarchismu, je chybou síť takto
označovat. Ani text o povstaleckém anarchismu
https://revolucnibunky.noblogs.org/post/2015/07/28/povstalecky-anarchismus-organizovani-se-pro-utok/
publikovaný SRB nepotvrzuje, že by se SRB k povstaleckému anarchismu
hlásila.

V poznámce pod zmíněným textem je uvedeno: “Text nebyl napsán SRB a
nemusíme souhlasit s každou jeho částí”.

Znamená to, že jeho reprodukcí se SRB nehlásí k povstaleckému
anarchismu. Pouze dává najevo, že někomu ze SRB přišel natolik zajímavý
aby jej sdílel. Jiné anarchistické skupiny také publikují současně texty
o městských gerilách, anarchosyndikalismu i adamitech. Neznamená to, že
by se ke všem těmto různorodým směrům hlásily. Prostě stejně jako SRB
publikují vše, co jim přijde zajímavé k podněcování boje, diskuzí,
analýz nebo mapování historie.

  Vztah k CCF, EA, ČI, FAI/IRF

S nálepkou povstaleckého anarchismu se na SRB lepí i jiné, které také
nesouzní s realitou. Jádro problému je pořád stejné. Někdo o něčem
spekuluje a ta sporná tvrzení prezentuje jako by to byl nezvratný fakt.
Proslýchají se tak třeba nesmyslné fráze o tom, že SRB tvoří mezinárodní
alianci se skupinami jako Konspirace ohnivých buněk (CCF), Revoluční boj
(EA), Neformální anarchistická federace (FAI), Mezinárodní revoluční
fronta (IRF), černá internacionála aj. Pravdou však je, že žádné
kumuniké SRB nebylo podepsáno CCF, EA, ČI ani FAI/IRF. Žádná buňka ani
neprojevila provázanost s těmito skupinami či jejich podporu. Lze z toho
učinit závěr, že SRB sleduje vlastní autonomní praxi. Tedy funguje bez
přímých (organizačních!) vazeb k jiným zmíněným skupinám. Není vhodné o
možnosti takových vazeb spekulovat jen na základě časté shody prostředků
(třeba sabotáží) a některých cílů boje (třeba zničení kapitalismu a
států).

Vztah k mase

O SRB je často uvažováno jako projektu, který pohrdá perspektivami
masového boje. Proslýchá se, že SRB tvoří elitáři s pocitem vlastní
výjímečnosti a přesvědčením, že velké sociální změny budou dílem malých
ozbrojených skupin. Nic takového ale z projevů SRB nevyplývá. Aktivity
SRB jistě nejsou masového charakteru. Z toho však nelze dovodit závěr,
že SRB masové projevy boje odsuzuje. Ani že se jich neúčastní, tam kde k
nim dochází a nebude účastnit tam, kde propuknou.

SRB se organizuje v malých akčních skupinách, protože v lokálním
kontextu nyní nejsou podmínky k organizaci masového boje. V situaci kdy
jsou masy netečné a krotké se praktiky divokých minorit jeví jako jeden
z mála možných způsobů boje. Že se do něj SRB pouští, to zhola nic
neříká o vztahu SRB k proletarizovaným masám. Kdo tvrdí něco jiného,
vrhá se do čirých spekulací.

Vztah ke kritické majoritě

Nejednou SRB dostala nálepku dobrodruhů neberoucích ohled na většinu
lidí za jejiž zájmy se síť pere. Jednotlivé buňky se pouští do akcí,
ikdyž jistě vědí, že se střetnou s nepochopením a kritikou velké části
populace. Z hlediska demokratické ideologie je to problematické. Z
hlediska anarchistické praxe a proletářského třídního boje je to ale
naprosto vpořádku. Nikdo – a to dokonce ani oni “anarchističtí” kritici
SRB – ve skutečnosti nevěří, že k aktivitě je správné přistoupit jen
když zazní souhlas většiny nebo všech, kterých se týká. Každý projev
odporu vůči kapitalismu se dnes setkává s kritikou od osob, které
kapitalismus brání. Týká se to zapálení policejního auta úplně stejně
jako internetového vyhlášení nenásilného a legálního bojkotu voleb.
Anarchistické skupiny musejí přistupovat k protikapitalistické aktivitě
stále i navzdory většinovému postoji, těch kteří aktivní anarchisty
kritizují. V tomto ohledu SRB nejedná jinak než jiné anarchistické
skupiny. Včetně těch pacifistických nebo preferujících legální taktiky.

Vztah k jiným taktikám

SRB je někdy vytýkáno, že údajně glorifikuje násilné nelegální metody
(sabotáže aj.). Také, že pohrdá metodami nenásilnými a legálními. Je to
jen další lež a přehlížení pravdy. Že SRB praktikuje převážně
sabotáže,to samo o sobě nic neříká o vztahu sítě k jiným metodám. Při
pozorném čtení komuniké je ale záležitost jasnější. SRB smysl jiných
metod nepopírá, jak bylo uvedeno třeba při oznámení vítězného boje SRB
proti Řízkárně.

citát: “Autonomní intervence SRB i zvolené sabotážní metody byly
vynuceny okolnostmi a potřebami tohoto konkrétního boje. Rozhodně však
nejsou univerzálním modelem aplikovatelným na všechny situace.

V jiných bojích může k dosažení stejného cíle postačit organizace
piketů. V takovém případě zajisté nemusejí hořet firemní auta. Tam, kde
ale mírné protesty nestačí, tam se série sabotáží stává pákou, která nás
odvrátí z cesty k porážce a umožní nám vítězit.” – zdroj citátu:
https://revolucnibunky.noblogs.org/post/2016/05/23/576/

+++