Převzato z webu Země především!. Převzali jsme ho bez jakýchkoliv obsahových úprav. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde a texty určené k diskuzi.Není vyjádřením většinového postoje naší komunity. V některých pohledech se s ním dokonce zásadně rozchází. Přesto ho považujeme za velice podnětný a přinášející důležitý úhel pohledu na problematiku environmentálních aktivit.
Naše poděkování autorům/rkám překladu

Přeloženo z originálu  How “love&peace” kills animals

Příslušnost k druhu není platným důvodem k zavržení kohokoliv mimo okruh morálního soucitu nebo mimo dosah účinné obrany.“ Lindy Greene

Čas na občanskou rozmluvu vypršel.“ Camille Marino

Globalizace je založena na otrocké práci. Kvůli zisku jsou vyčerpávány živé i neživé zdroje. Planeta je plundrována, aby sloužila samozvanému „nadřazenému druhu“. A zůstává zcela zřejmé, že náš současný směr se nedá udržet. Mašinérii celého systému krmí a promazává utrpení a krev jeho rozsáhlé mimolidské otrocké síly. Před dvaceti stoletími jsme přijali myopický a ničivý pohled, že jiné druhy, se kterými Zemi sdílíme, se vyvinuly jen proto, aby nám sloužily, a že taková podřízenost je pokrevním právem privilegované „rasy pánů“. Ať už jde o to, že podle Spojených národů velkochovy přispívají 37 % metanových plynů ke globálnímu oteplování, nebo o odvětví experimentů na zvířatech, které jsou financovány federální vládou, jde zvláště těžké najít nějaký segment ekonomiky, který by nekomoditizoval a nevykořisťoval členy jiných druhů pro zábavu, sport, módu, jídlo či testování. Podvrácení integrální zvířecí ekonomiky je stěžejní, pokud se kdy chceme osvobodit od zakořeněné spolupráce korporátních pánů a bezzásadových úřadů.

Svazek korporací a státu, Mussoliniho definice fašismu, je ztělesněn v Americké radě pro legislativní výměnu (ALEC) – skupině korporátních lobbistů a zvolených úředníků, kteří slouží velkým obchodním zbohatlíkům. ALEC je stroj pohánějící multibilionový vězeňsko-industriální komplex. Jde o misi s jediným cílem – maximalizovat zisky udržováním občanů ve vězení, v podmínkách nebo jinak nevyprostitelně zajaté v soudním systému. A ALEC je také autorem federálního Zákona o terorismu vůči živočišným podnikům z roku 2007, jehož jazyk posílá zvířeckoprávní aktivisty, kteří ovlivňují zisky živočišného průmyslu, k soudu za terorismus. Tak se efektivní aktivista může jednoduše stát teroristou. A na státní úrovni vidíme, jak je svoboda politického projevu neustále soudy přeformulovávána jako terorismus a mluvčí jsou obviňováni ze stalkerství. (Mimochodem, skutečně existují zákony, které prohlašují „znepokojené proslovy“ za pouhou „politickou hyperbolu“ a naprosto legální. Ty samé zákony také uvádí, že aktivita z Prvního dodatku nespadá pod zákonnou definici „stalkingu“. Ale soudci zákony aplikují, nebo neaplikují, jak se jim hodí. Žádosti o přehodnocení jejich rozhodnutí, které jsou téměř všeobecně zamítány, stojí tisíce dolarů.) A podle New York Times stojí ALEC i za trendem státních legislatur učinit zločin z fotografování průmyslového týrání zvířat (zákony „ag-gag“). Takže si to ujasněme: Nejen, že je týrání zvířat chráněno, ale jeho odhalení je stíhatelné. (Taková represivní opatření nejsou ničím novým. Každý, kdo byl na předválečném Jihu chycen při napomáhání útěku černých otroků, riskoval, že bude pověšen.)

Jedinou reakcí na otevřenou válku vedenou proti zvířatům a aktivistům, kteří za ně bojují, je revoluce. Zvířecí aktivisté nebojují jen proti průmyslovému týrání a korporátně-státním pánům, kteří ho chrání a prosazují, ale i proti společnosti, která nechápe (nebo nechce chápat), že průmysly zotročující zvířata jsou jádrem veškerých opresivních struktur, které stejně tak zotročují a utlačují lidi. A dokud společnost nezmění svůj názor, musí si aktivisté za osvobození zvířat osvojit mentalitu válečníků a revolucionářů.

Pokud aktivisté chtějí posoudit svůj výkon, přesným a snadným způsobem je položit si tyto dvě otázky: “Co by zvířata chtěla, abych udělal?” a “Co by tyrani chtěli, abych udělal?” Není těžké si představit odpověď na první otázku. Zvířata by nepochybně řekla: “Cokoliv, co je zapotřebí k mému osvobození!” Vciťte se do jejich postavení. Co kdyby vás mučili ve vivisekční laboratoři? Chtěli byste, aby aktivisté zpívali “Kumbaya” a rozdávali letáčky – nebo aby cihlu po cihle strhli tu pekelnou díru a vytáhli vás ven? Dobře, nemůžeme doslova strhnout budovu holýma rukama – ale chápeme se!”

Odpověď na druhou otázku by měla být stejně snadná. Tyrani by odpověděli: “Buďte co nejvíc neúčinní.” Je jasné, že každý nově schválený zákon, je navržen přesně proto i proto, aby vyvolával strach. Pokud byste byli tyran, jaký druh opozice byste chtěli? Lidi pořádající vigilie při svíčkách s křídou v ruce na psaní slušných vzkazů v pastelových barvách na chodník? Nebo militantní abovegroundové protestanty, kteří vás označí jménem, zostudí, obviní a zhanobí před vašimi sousedy, a undergroundové činitele, kteří poškodí či zničí váš osobní majetek a laboratorní vybavení? Odpověď je zřejmá. A proto je naší odpovědností zbavit se veškerého strachu a přenést ho tam, kam patří – na viníky! Když bylo hnutí militantní, tihle psychopati byli pořádně vyděšení. Někteří skončili a našli si práci v jiném oboru, jiné byli odrazeni od kariéry na zneužívajících místech. A tak by to mělo být!

Zdá se, že mainstreamová komunita osvobození zvířat si umínila zneužívat boj v honbě za vlastní propagací, politickými agendami a vztahy s veřejností na úkor zvířat, o nichž tvrdí, že za ně bojují. A síly, které hnutí vedou, v podstatě dosáhly zpacifizování aktivismu a jeho zneschopnění a zesměšnění. (Ale co! Nikdo je nemůže označit za násilné!) Stát odvedl svou práci tak dobře, že se aktivisté dnes umírňují sami. Stačilo! Ať nás nazývají stalkery. Ať nás nazývají teroristy. Hlavně, když nás nazvou efektivními!

Všeobjímající láska a úcta jsou v jádru šlechetnými a záviděníhodnými tužbami. Ale tak jako cokoliv jiného, mohou být dovedeny do absurdna. Ve skutečnosti není možné ani vhodné milovat a respektovat všechny. Lásku a úctu si musíme zasloužit. V jakém vesmíru dává smysl milovat a respektovat zlé lidi? V jaké etickém systému je logické omlouvat a ospravedlňovat špatné chování? Proč je „politicky nekorektní“ být naštvaný? Vztek je normální reakcí na nespravedlnost. Jde o mocnou motivující sílu. Pokud se používá správně, vybízí nás ke snížení či eliminování špatného chování, Pasivita je ve skutečnosti další formou násilí: Podporuje neefektivitu, která naopak dodává odvahy tyranům, aby pokračovali a stupňovali své otřesné činy. Zvířata jsou ponechána bez pomoci a naděje.

Podívejme se krátce na psychopatologii. Jde o vrozenou a nevyléčitelnou poruchu, jejíž zásadní charakteristikou je nedostatek toho, co my ostatní známe a běžně zažíváme jako svědomí. Jinými slovy, jde o neschopnost cítit empatii či výčitky. Mnozí psychopaté vykazují známky této choroby už ve věku čtyř let, kdy mučí a zabíjejí mladší sourozence a domácí mazlíčky. Berte na vědomí následující upozornění: Nemůžete se odvolávat na svědomí, které neexistuje! Slušně diskutovat, vyměňovat si veganské recepty a jakékoliv další množství „pozitivních“ aktivit neudělá ani malý zářez na týrání zvířat. Dějiny nám ukázaly, které taktiky fungují: S jistotou víme, že tyrani jsou slaboši, kteří se bojí odhalení, konfrontace a organizované komunity aktivistů, kteří se plně soustředí na to, aby je zastavili. Tímto směrem se musíme vydat!

Pracují zde vnitřní i vnější síly, které přináší neochvějný cíl umlčení hnutí. Represe jsou odpovědí na efektivitu. Neměli bychom se jich bát, ale spíše se jim přizpůsobit a vítat je. A pokud je jeden z nás obviněn ze stalkování nebo terorismu a dočasně se nachází v rukách státu, měli bychom vidět dalších 50 stoupnout si na jeho nebo její místo!

Umírněné prvky v aktivistické komunitě se chovají přesně tak, jak po nich tyrani zvířat chtějí ve formě přímočaré kooptace. Nenechte se mýlit: Naši welfaristi jsou jedna ruka s průmyslovými tyrany. Dohoda je jednoduchá: Udržte grassroots (kteří skutečně mají dopad) stranou a na oplátku se tyrani vzdají pár drobků; diskuze, občasné vypuštění do azylu, nebo místo v etické radě. Pokud se grassroots stanou hrozbou, tyrani se jednoduše obrátí na své kolegy – mainstreamové zvířeckoprávní organizace – a budou hrozit, že „výhody“ stáhnou, pokud své „odpadlíky“ nesrovnají. Neustále jsme svědky toho, jak se jejich umírněné protějšky najednou obrátí a začnou grassroots vinit z „poškozování hnutí“. Ať už jde o Humanse Society of the United States (HSUS), která nabízí odměnu za polapení a souzení aktivistů Fronty za osvobození zvířat, nebo Stop Animal Experimentation Now (SAEN), která veřejně odsuzuje konfrontační aktivisty a viní je z toho, že vivisektoři zabíjejí své oběti, cíl je jasný: Průmysl vykořisťující zvířata a náš vlastní kádr mainstreamových welfaristů nesmí narušit status quo. Speaking of Research, provivisekční skupina, explicitně předkládá tento cíl: „Vybízíme všechny jednotlivce z obou stran diskuze, aby je [grassroots aktivisty] jasně a otevřeně odsoudili. AR extremisti zastiňují důležitou diskuzi o potřebách zvířat ve výzkumu, děsí mnohé vědce [zdůraznění přidáno], aby mlčeli…“ Copak bylo hnutí infiltrováno? Sakra! Máme tolik starostí s kontrolováním sebe samých, že snad ani nemusí být.

Vysvětleme si, jak přesně zvířatům ubližujeme, když propagujeme jen „lásku a mír“. Čistým efektem pasivity je přehlížení státem sponzorovaného a průmyslového násilí, zatímco odsuzuje veškeré agresivní akce, které ho mají zastavit. Nikdo s čistým rozumem by doopravdy nenaznačoval, že Spojenci byli tou „násilnou“ stranou, když se snažili zastavit nácky a zavřít koncentrační tábory! Přesto je cenzura asertivních taktik převládajícím nesmyslem vedoucím dnešní hnutí. Umožňuje aktivistům bránit neaktivitu a neschopnost Jediné, co zvířatům pomáhá, je znevýhodnění, zastavení a donucení tyranů k odpovědnosti. To znamená konfrontaci, eskalaci a zapojení souvislých agresivních taktik – ne diskutování, klábosení, povídání si a modlení se, aby sadističtí sociopaté „změnili názor“.

Když mluvíme o „revoluci“, myslíme tím podrobnou generálku postoje v rámci naší vlastní komunity. Jedině tak se staneme svědky povstání akce. Musíme odmítnout patriarchy a politiky a znovu dovolit, aby povstali naši vlastní grassroots bojovníci a vedli naše hnutí. Je na čase vzdát se fantazie a ideálnosti a vrátit se k realitě. A tohle je dobré místo k prohlášení, že tato esej neobhajuje násilí nebo nezákonnou činnost, jak budou předvídatelně tvrdit naši kritici. Je to akademická diskuze o tom, jak být víc efektivní a méně pasivní. Nikde v celém textu autor nenaznačuje, nežádá ani nevybízí k násilí či porušování zákonů.

Průmyslové týrání zvířat je plodem korporátní a úřední tyranie v nekonečné honbě za ziskem. Zákonodárci a ochránci zákona jsou také pěšci ve hře, zatímco se podbízí fašistickému partnerství tím, že kriminalizují lidi a činy, které se snaží odhalit či protestovat proti jejich systematické zradě. A široká veřejnost is spoluvinna tím, že je lhostejná a netečná. Tito činitelé hrají zásadní roli v uchovávání sil útlaku a mrzačení těch, kdo by se jim postavili.

Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se podřízenost stala „politicky korektní“. Tyrani dnes vědí, že to nejhorší, co od aktivistů mohou čekat, jsou vigilie za světla svíček a modliteb a nebojácně pokračují a stupňují své zneužívání. Nejúčinnější formou kontroly je přesvědčit opozici, že je „morálně špatné“ či „společensky nevhodné“ používat účinnou obranu proti útlaku. Že týrání musí oplatit poddajností, poslušností, tolerancí a souhlasem. Že tyrani se nikdy nesmí cítit nepříjemně, ustrašeně, naštvaně nebo zahanbeně. A že těm, kdo pálí, dusí, zabíjí proudem, vyhladovují a bijí zvířata, máme prokázat „lásku“ a „úctu“. Existuje pro to termín: říká se tomu „soucit s nepřítelem“. A v době války je to považováno za zradu postižitelnou smrtí. Zlo by mělo být opláceno rozhořčením, výzvou k odpovědnosti a slibem zavést reformy.

Pokud si vivisekce může připsat nějaké medicínské úspěchy, je jich jen pár, jsou poměrně daleko od sebe a mohly by být mnohem snadněji a rychleji dosaženy klinickým výzkumem s lidmi. Vivisektoři vědí, že jejich nemorální a vědecky podvodné řemeslo ve skutečnosti zpomaluje medicínský pokrok, ale to je cílem. Na trhu není místo pro prevenci či lék: Medicínský průmysl je vděčným příjemcem, když onemocníme chronickou degenerativní chorobou, která vyžaduje hospitalizaci, operace a dlouhodobé užívání farmaceutik.

Vivisektoři se neliší od jiných sériových vrahů, jako je Ted Bundy nebo Charles Manson. Jen jsou dost chytří na to, aby jim bylo jasné, že pokud by lidem dělali to, co dělají zvířatům, čelili by životu ve vězení nebo ostří smrtící injekce.“ Lindy Greene

Jediné, co zlo potřebuje ke svému prospěchu, je aby dobří lidé nic neudělali.“ Edward Burke

Lindy Green je zvířeckoosvobozenecká aktivistka, bývalá politická vězeňkyně a spisovatelka žijící v Los Angeles v kalifornii. Poté, co byla obviněna a krátce vězněna kvůli několika bodům stalkerství, bylo jí na tři roky zakázáno účastnit se zvířeckoprávních diskuzí a demonstrací.

Camille Marino je zvířeckoosvobozenecká aktivistka, bývalá politická vězeňkyně a spisovatelka žijící na Floridě. Po opakovaném zatčení, extradictions a poté, co přepsané floridské zákony neuspěly v jejím umlčení, byl jí summarily zakázán přístup k internetu na celkem tři roky. Její memoáry, #uncensored: inside the animal liberation movement budou vydány v roce 2018.

zdr.ZP