Zveřejňujeme vybrané nejpodstatnější části. V případě zájmu si můžete stáhnout i celou zprávu. Je uložena na zabezpečeném serveru. Přesto PŘI STAHOVÁNÍ DBEJTE NA PRAVIDLA BEZPEČNÉ PRÁCE NA INTERNETU!!!
  Celá zpráva ke stažení v PDF ZDE .

1.1.Vývoj extremistické scény
Ve sledovaném období bylo zaznamenáno celkem 42 akcí organizovaných nebo
s významnou účastí politicky motivovaných extremistů. Z uvedeného počtu jich celkem 27 bylo
spojeno s levicově extremistickým spektrem a celkem 15 pak s pravicovými extremisty. Oproti
2. čtvrtletí, kdy bylo registrováno celkem 145 akcí, se jedná o výrazný pokles. V roce 2016 bylo ve
stejném období zaznamenáno 79 akcí, z toho 46 spojených s pravicovými extremisty a 22
s levicovými extremisty.
Tradiční pravicově i levicově extremistická scéna se nachází v dlouhodobém útlumu.
Naprostá většina dění se přesouvá z ulic do prostředí internetu.
Pravicoví extremisté nedokázali přijít s novým mobilizačním tématem. Výraznějším tématem
v rámci extrémní levice byl squatting, konkrétně podpora Autonomního sociálního centra Klinika.
Tradiční extremistické subjekty se nijak výrazně nezapojovaly do kampaně před
volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Původní pravicové extremisty limitoval zejména nedostatek vůdčích osobností a finančních
prostředků. Řada představitelů pravicově extremistických stran volila raději opatrnější rétoriku
z obavy z postihu ze strany úřadů.
Ideologická východiska tradičních extremistů převzaly zejména populistické subjekty a
tzv. alternativní média. Jednalo se zejména o podněcování zášti vůči určitým skupinám obyvatel,
záměr omezovat lidská práva či prosazování vystoupení z Evropské unie a NATO. Populistické
subjekty a alternativní média volily často radikálnější vyjádření než tradiční extremisté. Populistické
subjekty měly z hlediska předvolební kampaně lepší výchozí podmínky než subjekty extremistické.
Bylo proto možné sledovat přechod některých sympatizantů extremistických subjektů směrem
k uskupením populistickým. Někteří tradiční extremisté pak nesli narůstající oblibu subjektů, které
převzaly jejich rétoriku, se značnou nelibostí a cítili v nich konkurenci. Některá alternativní média
pak v řadě případů, při vědomí absence odpovědnosti, zneužívala anonymity svých novinářů a
nejasných vlastnických poměrů k publikování nepravdivých, zavádějících a nenávistných obsahů.
1.2. Pravicově extremistická scéna
Vyčerpanost, ideologická vyprázdněnost a neschopnost mobilizovat veřejnost
charakterizovaly Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. Všechny její krajské organizace se
nacházejí v dlouhodobém útlumu. Dokonce i tradičně velmi aktivní karlovarská organizace polevila
ve své činnosti. Neúspěchem pro stranu skončila tzv. Svatováclavská demonstrace svolaná do
Svitav, zaštítěná Vlastimilem Pechancem. Shromáždění se zúčastnilo pouze několik desítek osob,
proti kterým protestovalo několik stoupenců anarchistického hnutí a lidskoprávních aktivistů.
Podobně jako Dělnické straně sociální spravedlnosti se nedařilo příliš oslovovat veřejnost ani
Národní demokracii. Tato strana oproti předchozím obdobím zmírnila razanci svých veřejných
prohlášení. Na škále jejích vyjádření ubylo zmínek o imigrantech a islámu, v souvislosti s konáním
veřejných akcí LGBT komunity se častěji objevovaly výpady proti sexuálním menšinám.
V souvislosti s připomínáním výročí úmrtí ikony neonacismu, britského hudebníka Iana
Stuarta Donaldsona, bylo zaznamenáno od července do září několik koncertů tzv. White power
music.

1.3. Levicově extremistická scéna
Útlum aktivit postihl i levicově extremistickou scénu. Anarchisté vyzývali k bojkotu voleb,
opakovaně byly letáky s těmito výzvami vyvěšovány na veřejných místech. V případě některých
poškození předmětů souvisejících s předvolební kampaní bylo možné podle symboliky dovozovat,
že se jich dopustili sympatizanti anarchismu.
V souvislosti s koncem lhůty pro vystěhování z Autonomního sociálního centra Klinika se
zintenzivnily aktivity na jeho „záchranu“. Do podpůrných akcí se zapojili i anarchisté. Cílem
bylo mj. i mobilizovat osoby, které budou proti případnému vyklizení protestovat.
Anarchisté také podporovali tzv. solidární kampaně. Tyto kampaně, které našly inspiraci
v zahraničí, jsou namířeny zejména proti firmám či podnikatelům, kteří údajně nevyplatili bývalým
zaměstnancům mzdy či jim neposkytli slíbené benefity. Kampaně fungují podle osvědčeného
scénáře a využívají různých nátlakových metod. Nejznámějším tuzemským případem takových
aktivit byla kauza pražské restaurace, kdy v poslední fázi došlo ke žhářským útokům proti majetku.
Radikální komunisté nadále udržovali vztahy s podobně smýšlejícími zahraničními
uskupeními. Společnost česko-korejského přátelství Pektusan informovala o besedě o Korejské
lidově demokratické republice údajně pořádané Obvodním výborem KSČM Praha 3. Zde měl
účastník delegace, který tuto totalitní zemi v dubnu navštívil, vyzdvihnout „mírové poselství politiky
KLDR a důsledně obranný charakter jejích vojenských operací“. Svaz mladých komunistů
Československa informoval o návštěvě českého odboráře na mezinárodní konferenci v Sýrii. Při této
příležitosti se měl setkat s Bašárem al-Asadem. Český delegát pak mladým komunistům sdělil, že
česká politická reprezentace „podporuje terorismus“ a je „loutkami USA, EU a Izraele“.

+++