Na zemi
Na zemi
ubohé
mé tělo leží
zmítá sebou
v písečné bouři
Tělo jež se ponoří
v teplé objetí
zeminy
a duše?
prý zůstane v nebi nebo v pekle
Ach, ta dětinská představa
ukonejšení NADpřirozeným jevem
Pohleď!
Země vyvrhla mé tělo zpět,
prý peklo je již tady
Kdo ho stvořil?
Šeptem prý se to dozvím
1.
Jen pohleď do nitra
ani promluvit nemusíš
Oči, ty které řeknou vše
ve směsici pocitů
v nevědomosti
– a přes tu nevědomost
dole v hlubině
přes neviditelné mříže
v neviditelné cele
vidíš sám sebe.