Převzato z antifenix.noblogs.org:
V pondělí 10. srpna „oslavil“ Martin své narozeniny za zdmi pankrácké vazební věznice. Popřát mu přišli z druhé strany zdi jeho kamarádi a kamarádky. Dalšího přání k narozeninám se mu dostalo při benefičním koncertu na Anarchistický černý kříž (ABC), který se ten den konal v Plzni.
Převzato z antifenix.noblogs.org:
Přišlo emailem: PŘIPOJUJEME SE K VÝZVĚ
Následující příspěvek nám přišel emailem. Vlastní iniciativa, ve které lidé boří nedotknutelnost vězeňských zdí, nebo přinejmenším hranice genderových předsudků nás vždy potěší. Děkujeme.
Převzato z antifenix.noblogs.org:
Martin I., který stále čeká ve vazební věznici Pankrác na soud, má v pondělí 10. srpna narozeniny. Přijď v 19h k pankrácké věznici Martinovi nadálku popřát! Stačí přinést píšťalku, kastrol a vařečku, nebo jakékoliv nářadí, které udělá takový hluk, který Martin uslyší. Pokud nemůžeš dorazit, napiš pošli Martinovi dopis nebo pohled. Určitě ho to potěší.
Převzato z asociacealerta.noblogs.org:
Lukáš Borl je český anarchista. Jeden z těch na které policie zacílila represivní kampaň nazvanou operace Fénix. Lukáš je člověk, který i v těch nejzoufalejších situacích hledá způsoby jak svou energii vložit do boje proti státu a kapitalismu. Nenechává se zlomit represemi ani zastrašovaním. Vždy, když fízlové a jiní nepřátelé rozdávají rány, on pohotově vrací údery. Přinášíme první díl jeho deníku aby bylo jasné o čem je řeč.
***
Převzato z antifenix.noblogs.org:
Ahojky všem!
Včera (3.8. pozn. red.) mi volal Marťa, hovor byl teda velice časově omezený – přesně 3 minuty a 43 sekund :-(, ale stihli jsem si říct aspoň pár slov. Slyšel nás v úterý 28.7.15. Hlasy všech se tak rozléhaly, že to musel prý slyšet každý na Pankráci. Neuvěřitelně silně ho to posílilo a povzbudilo. Nedokázal to popsat přesně, ale tiše koukal z okna a každý zvuk i hlas z venku si snažil vrýt do paměti, to štěstí, které cítil, nemohl vyjádřit. Všem z celého srdce děkuje. Přes tu radost v jeho hlase, jsem i vycítila smutek, možná zoufalství. Povzdechl si na konci hovoru, že to nevzdává, ale že je to těžké. Myslím si, že nikdo z nás se neokáže vcítit do jejich situace a do toho, co se uvnitř jejich těla děje. Myslím si že to je boj, a já doufám že nikdo z nich ho neprohraje. V posledním dopise psal, že pokud budu já i všichni ostatní silní a šťastní, bude i on. Že naše společné sny, myšlenky a city nikdy nikdo neuvězní, a že jeho srdce je pořád svobodné.
Pavla (Martinova sestra)
Převzato z antifenix.noblogs.org:
Aleš Kočí byl 6. srpna v odpoledních hodinách propuštěn z vazby! Gratulujeme, vítej doma! Víme, že propuštěním na “svobodu” celá kauza nekončí a Aleš má stále naší plnou podporu! I tobě Aleši přejeme vše nejlepší k tvým brzkým narozeninám.
Převzato z denikreferendum.cz:
Je možné řešit situaci uprchlíků a uprchlic tím, že je budeme na individuální bázi ubytovávat u sebe doma? Není situace natolik vážná, že vyžaduje systémové řešení? A pokud ano, je takové řešení v současné chvíli realizovatelné?
“Slušní občané” se třesou strachy, zatímco senzacechtivá média sytí jejich každodenní realitu desítkami zpráv o milionech utečenců snažících se zaplavit právě ten “jejich” spořádaný kousek světa. Novináři se přitom neštítí uchylovat se k přirovnáním o hejnech sarančat pokoušejících se vyžrat bohatě zásobené evropské spíže a ledničky. A pokud pouhý strach o vlastní majetek není dost, pro jistotu ještě trochu pobrnkají na rasistickou strunu. Co na tom, že ve skutečnosti je mnoho věcí jinak, že se statisíce uprchlíků u italských břehů skutečně počítají na tisícovky. Slyšíme o snahách přisát se na “štědrý” sociální systém, ale méně se již dovídáme o tom, že je ochrana “pevnosti Evropa” miliardovým byznysem. Ale když nezafunguje ani ono zamlčování a překrucování skutečnosti, je tu další zaručený recept – a totiž, že je důvodem migrace jen ekonomická situace a nikoliv bezprostřední ohrožení života. Co na tom, že kvůli tomu podnikají strastiplné cesty s nejistým a mnohdy tragickým koncem.
Převzato z jailbreaking.noblogs.org:
Pro překonání strachu. VEZMĚME NAŠE ŽIVOTY DO NAŠICH RUKOU
V posledních letech jsme viděli jak je každý den stále více ovládaný extrémní chudobou a vykořisťováním. Skrze naši neschopnost vyhovět našim potřebám, je zjevný závěr: že naše životy nejsou určeny námi, ale jinými, na základě tržních podmínek a zisku pro šéfy místní i zahraniční. V posledních letech, jme viděli, že systém rozpoutal totální útok aby chránil své zájmy. Policie se stala vojenskou okupací měst. Strach a teror, hlavní mediální propaganda. Pod režimem stálé hrozby nás šéfové vyzvali ke kompromisu a netečnosti nebo prefabrikovaným rozhodnutím nebo více zákeřným metodám, které dávají iluzi volby, jako např. veřejné hlasování.
