Letošní poslední víkendové „otevřené“setkání vyšlo na prodloužený víkend. V jeho průběhu jsme při jedné z našich „aktivit“ dorazili na pietní místo, kde před několika lety sestry a bratři z active crew zasadili strom. Strom na jehož druhu nezáleží, který roste skrytý v hlubokém porostu, tam kde Kuba asi nikdy nebyl. Možná by mu ani nebylo příjemné, že po zvažování pamětního kamene, zašifrované pamětní desky či anonymního hrobu, zůstal STROM. Ten strom , ale roste. Pomalu stoupá jeho koruna mezi ostatními stromy. Přátelé z FOREST CREW tvrdili, že pravděpodobnost aby přežil, je téměř nulová. Ale on přesto žije a bojuje o svůj život. Možná ho jednou přemůžou nemoci , nebo nedostatek vláhy. Pak strouchnivý a stane se součastí jiné formy života. Kubo dnes mnoho mladých lidí ani neví kdo jsi byl. Neví na čem všem ses podílel. Víme jistě, že tobě by to nevadilo. Jsi totiž součastí toho všeho. Našich snů, životů i našeho boje. Díky!
25.září tomu bylo už devět let co po těžké nemoci zemřel bratr, soudruh a kamarád Jakub Polák. V novodobém anarchistickém hnutí se v “našem” regionu objevilo velmi málo osobností, které by svým celoživotním bojem ovlivnilo tak výrazně anarchistické, antiautoritářské a antifašistické hnutí jako tomu bylo v Jakubově případě. Anarchistky/té nehledají ikony. A ani Jakub takovou ikonou nikdy nebyl a nechtěl být. Byl obyčejným člověkem se svými omyly a přešlapy. Jeho odkazem je jeho práce, jeho boj na mnoha frontách. Přímočarý, nekompromisní a hlavně silně inspirativní.
NIKDY NEZAPOMENEME !
Dnes (25.9) tomu bude už osm let co po těžké nemoci zemřel bratr, soudruh a kamarád 
V pátek 18. ledna 2008 došlo k neonacistické vraždě.
Šestého prosince to bude 10 let, co Řecko zachvátily největší nepokoje od roku 1974, kdy padla vojenská diktatura (nyní byla nahrazena diktaturou ekonomickou). Spouštěčem riotů se stala smrt patnáctiletého anarchisty Alexise Grigoropoulose.
5.listopadu uplynulo 17let od smrti 