Volná komunita VAP / Free Community VAP

Převzato z asociacealerta.noblogs.org

Přinášíme upoutávku na další zajímavý text, který stojí za přečtení. Je to sborník textů o represích vůči anarchistickému hnutí v Itálii, známých jako Mariniho proces. Jde o jinou dobu, jiné místo a kontext. Přesto však v textu můžeme vystopovat podobnosti s operací Fénix, kterou nedávno zahájila policie proti anarchistickému hnutí v Česku. Publikace odkrývá represivní nástroje státu i možnosti anarchistického odporu. Následuje úvod z publikace a link ke stažení celého sborníku.

Úvod:

Ti, kteří se vědomě bouří proti panujícímu řádu, ti, kteří na něj neúnavně útočí, ať už jakkoli zanedbatelným způsobem, jsou skutečnou hrozbou pro systém nadvlády a vykořisťování. Když jsou tito jednotlivci rovněž těmi, pro které anarchie a revoluce nejsou jen prázdná slova, ale odrážejí jejich rozhodnutí postavit se určitým způsobem k životu a boji, stát poznává, že jejich vzpoura bude neustálá a musí být potlačena. Rozvíjí tedy různé represivní strategie, používá právo, policii, justiční a vězeňské systémy, aby ty, kteří se bouří, zaměstnával obranou sebe samotných.

Mariniho proces proti anarchistům v Itálii, který probíhal několik let, poskytuje konkrétní příklad tohoto mechanismu. I když specifické stránky právního řádu, které prokurátor Marini používal a specifické fungování justičního systému v Itálii nejsou přesně ty, se kterými máme co do činění zde v USA (red.pozn: ani v ČR), z proběhlých událostí se můžeme naučit mnohé o obecném represivním fungování státu. Porozumění těmto událostem nám rovněž může poskytnout základnu pro poučenější solidaritu.

Solidarita s našimi soudruhy, kteří jsou souzeni, nebo se nacházejí ve vězení, je zásadní věc. Revoluční solidarita ale znamená něco jiného, než pouhou „podporu“, která se často nestává ničím více než charitativní prací, která ve skutečnosti odtahuje od revolučního boje a může dokonce vést k narušení našich vlastních zásad. Daniela Carmignani popsala revoluční solidaritu jako „Projekt, který představuje výchozí bod a podnět pro uvězněné soudruhy, kteří jsou zase výchozím bodem pro něj“. Jinými slovy, je to pokračování naší povstalecké praxe se zaměřením na útočení na specifické instituce a struktury, které způsobily, že naši soudruzi byli uvězněni. Psát vězňům, nacházet způsoby jak získat peníze, potřebné na výdaje za právní pomoc, šířit informace a tak podobně jsou všechno skvělé a nezbytné věci, ale aspektem revoluční solidarity se stávají pouze, pokud jdou součástí útočného projektu na instituce, které nás zatýkají, odsuzují a uvězňují. Revoluční solidarita tedy není věcí obrany, ale útoku.

Stahuj celou publikaci Mariniho-proces—chronologie-a-sborník-dokumentů(1)