Dokážu si vzpomenout na barvu tvého hlasu
i když ti ho zkreslují počítačem
na přerostlého šmoulu.
Nic si nemyslíš, byl jsi jenom v práci
Chceš omluvit sám sebe?
Přes sebou samým? Proč?
Každá doba potřebuje svoje Jidáše a Mrvy.
Muselo to být těžké.
Poskládat všechno
aby to do sebe aspoň trochu zapadlo.
Nemusíš se koukat na slzy
jsi přece kus chlapa
Dokázals “velké věci” – rozplakat mé děti
říkej si co chceš, poznal jsem tě i jako člověka –
neboj nikomu nepovím, jak ses třásl,
když tě vedli do cely.
Tví kamarádi v posilovně by to nepochopili
Víme to oba.
Všichni jsme zajatci stejného labyrintu
někdo rezignovaně sedí na zemi
a pár snílků hledá cestu ven.
Pokud najdou cestu, rádi ti ji ukážou.
Pokud budeš chtít a nebudeš zrovna
“jenom v práci“.
