Zpověď „ekoteroristy“ – Tomáš Zelený

Převzato z Antifénix:

Příběh “ekoteroristy” od Tomáše Zeleného jsme na našich stránkách už jednou publikovali. Tomáš svojí původní verzi rozšířil o nové informace. Navíc článek ani půl roku od začátku policejní akce Fénix neztrácí na aktuálnosti a rozhodně stojí za přečtení.

Continue reading

“Půlrok vězení” – Martin I.

Převzato z Antifénix:

Cr_laura_whitehorn_1

Drazí přátelé, bratři a sestry!
Půlroční výročí našeho věznění a žádná změna.
Veganskou stravu stále nedostávám. Chtěl jsem jít na fotbal, ale bylo mi to zakázáno s odůvodněním „omezený přístup“, bylo mi zakázáno mít struhadlo na zeleninu, záložka, která je určena na čtení (svítí ve tmě), taktéž mi byla zakázána, rodina mi přinesla deku a opět mi byla zakázána. Je tu záchod, který dělí pouhý závěs, navíc když se mění tlak, tak silně zapáchá a celá cela se zamoří nechutným zápachem splašků a odpadem ze záchodů.

Continue reading

Půl roku Fénixu – “Cela 309”, Martin I.

Převzato z Antifénix:

_MG_2311

Zítra to bude půl roku od oné noci plné razií a zatýkání. Půl roku od policejní akce s označením Fénix. Fénix není rozhodně za námi. V této chvíli 7 lidí čeká na soud a někteří z nich mohou dostat až doživotní tresty. Dva z nich jsou stále ve vazbě a jejich podmínky jsou nezáviděnihodné (více informací najdete v brožuře Fénix nevstal z popela). V následujících dnech na ANTIFénix vydáme několik článků souvisejících s touto kauzou. Tři z nich jsou dopisy napsané Martinem I. Jeho pošta, jak sám píše, často chodí s velkým zpožděním. Martin popisuje hlad, šikanu a výhrůžky a další ponižování, které denodenně zažívá na vlastní kůži.

Continue reading

Ne, díky (Petr S.)

drat_ptaci

Chtěl bys po mně abych zapřel sám sebe?
Sliby dávám jen své lásce a sám sobě.
Nebudu klečet před autoritou
postavenou na bezpráví a moci.
Oba jsme na stejné lodi
ale znamená to pro každého z nás asi něco jiného.

No tak mě pošli zpátky
do cely označené červeným vykřičníkem.
To Kainovo znamení nenosím já
ale ti, co mi ho vypálili na čelo.

Nehraju s tebou šachovou partii
tohle je můj život
Stojí kolem mě se samopaly v rukou
nohy mám svázané řetězem.
Tolik bych chtěl pohladit svoje děti
políbit svoji lásku, obejmout rodiče.

Zůstanu ale stát vzpříma.
Nebudu prosit o smilování.
Nepopřu sám sebe. Ne, díky.

Ahoj VO 0101 (Petr S.)

VAP

Dokážu si vzpomenout na barvu tvého hlasu
i když ti ho zkreslují počítačem
na přerostlého šmoulu.
Nic si nemyslíš, byl jsi jenom v práci
Chceš omluvit sám sebe?
Přes sebou samým? Proč?
Každá doba potřebuje svoje Jidáše a Mrvy.
Muselo to být těžké.
Poskládat všechno
aby to do sebe aspoň trochu zapadlo.

Nemusíš se koukat na slzy
jsi přece kus chlapa
Dokázals “velké věci” –  rozplakat mé děti
říkej si co chceš, poznal jsem tě i jako člověka –
neboj nikomu nepovím, jak ses třásl,
když tě vedli do cely.
Tví kamarádi v posilovně by to nepochopili
Víme to oba.

Všichni jsme zajatci stejného labyrintu
někdo rezignovaně sedí na zemi
a pár snílků hledá cestu ven.
Pokud najdou cestu, rádi ti ji ukážou.
Pokud budeš chtít a nebudeš zrovna
“jenom v práci“.