Zamyšlení Petra S.

Následující text  nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity.

Letošní volby byly i z pohledu našeho kolektivu značně specifické. A to nejenom proto, že jsme po mnoha letech nekoordinovali žadnou konkrétnější protivolební kampaň. Nebylo to způsobeno rezignací, nebo poraženeckými náladami. Byl to výsledek kolektivního rozhodnutí, opírající se o jinné priority našich aktivit. Pár poničených bilbordů a pár desítek letáků si sice někteří jednotlivci a crew neodpustili. To bylo však, až na pár drobností vše. Sice jsme ve skrytu doufali, že se někteří „reformističtí vizionáři“ rozhoupou k nějaké aktivitě, abychom ji mohli nějak podpořit. To se bohužel nestalo. Škoda. Aspoň , že nezesílily, přes míru obvyklou, bludařské tendence volající po skryté či otevřené podpoře nějakých politických subjektů.

Demokracie jako taková, prožívá již několik dekád svoji permanentní krizi. Většině z nás je jasné, že se nejedná o žádný dočasný stav, ale logický stav. Demokracie se chtě nechtě blíží k poslední epoše své „historické úlohy“. Rozcestí dalšího politicko ekonomického vývoje, je blíž než se může zdát na první pohled. Letošní volby, tedy jejich výsledky, jsou sice na první pohled v rozporu z touto úvahou. To je ovšem pouze zdánlivé. Tzv. oligarchizace politiky, není další fází úpadku demokracie jako takové. Jedná se pouze o technikálii procesu uplatňování vlivu politicko ekonomických skupin a jednotlivců. Vypuštění mezičlánku politických stran nic nemění na samotné podstatě. Volby jsou pouze výtahem k moci a širšímu vlivu. Ne tolik pro politiky, kteři jsou a vždy byly, pouhými loutkami v rukou politicko ekonomických vlivových skupin. Je lhostejné jestli jsou v parlamentu tzv. klasické politické strany, nebo různé obskurní sdružení. Podstata je stále stejná. Proto je vlastně i nedpodstatné kdo se prezentuje jako levice a pravice. Systém je zakořeněn mimo jejich parlamentní lavice. Ať už se jedná o obrýleného cynika, nebo dredatého popírače sebe sama, rozdíl oproti koblihovému agrobaronovi je jenom v přístupu ke skutečné moci a vlivu. Ani šovinisticko fašistické uskupení nedokáží nic se zájmy vykořisťování a zisku. Bylo by komické, kdyby zažloutlý nácek posvědcoval pracovní víza, pro ty jež by potřeboval systém dovést k udržení svého chodu. Ale nic jiného by mu nezbylo. Stejně tak když tzv. levicové strany zobají drobečky v rámci tzv. sociálního státu a mlčky přecházejí stále intenzivnější formy vykořisťování.

Určitě je mnoho těch co budou tvrdit, že to tak není. Budou ukazovat na vliv politiky v ruzných oblatech veřejného života, regionech atp.. No, pravdou je, že region kde není žádný zásadnější zájem konkrétního politicko ekonomického subjektu, může v určitých lokálních otázkách fungovat relativně nezávysle na systému. Ovšem jen do určité míry a pouze dokud se i tento region nestane zajímavým pro zisk. Je to stejné jako u různých autonomních projektů, které mnohdy dokážou fungovat dlouhou dobu. Bohužel jen do chvíle, kdy se zkříží s bezprostředními zájmy systému.

Demokracie pomalu, ale jistě odchází na hřbitov dějin. Co přijde po ní je otázka na kterou nikdo nezná odpověď. Naší snahou bylo a je, aby autentická svoboda získávala stále větší a větší sílu. Aby svobodný jednotlivec – mohl svobodně jednat – ve svobodné společnosti. Emancipace jednotlivců a společnosti jako celku, nemůže vést přes parlamentmí lavice. Popření autority, státu a tržní ekonomiky je asi stále jedinou alternativou.

Petr S.