Následující text jsme obdrželi emailem a nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity. Zařazujeme ho do “rubrik” texty určené k diskuzi , zamyšlení a přišlo mejlem.
Web Anarchistické federace přišel s recenzí publikace Žádná naděje,
žádná budoucnost. Recenze se navenek tváří, že by mohla do stagnujícího anarchistického
hnutí přinést nový vítr. Při přečtení prvních řádků recenze však záhy
pochopíme, že o žádné objevné myšlenky v ní nejde – osoba skrývající se
pod pseudonymem SP jen potisící opakuje starý známý balast.
Ještě než se začtu do recenze samotné, udivuje mě perex, kde je uvedeno,
že se jedná o recenzi na „nihilisticko-primitivistický pamflet“. Tento
text sepsaný Flower Bomb se ale o primitivismu vůbec nezmiňuje. Vždy ve
vzbuzovaly nechuť primitivistické řeči o údajné nezbytnosti zříct se
všech technologií, stejně jako hrubě zjednodušující pohled, který za
takový primitivismus považuje jakoukoli kritickou zmínku o civilizaci.
Myslím, že člověk nemusí být primitivistou, aby mohl vyjádřit, že
některé projevy současné civilizace jsou zavrženíhodné.
Když se posouvám od perexu k recenzi, vidím, že je problematická už v
úvodu. Je tady vyjádřeno pohoršení nad tím, že Flower Bomb text věnuje
vzpomínce na dva anarchistické atentátníky. „Co se tím snaží naznačit?
Že současní povstalečtí „anarchisté“ jsou málo radikální a měli by se od
podpalování aut raději přesunout k vraždění lidí?“, táže se SP.
Nevím, co přesně tím chce Flower Bomb naznačit. Já si ovšem pokládám
jinou otázku: Je pokus o atentát na fašistického diktátora Benita
Mussoliniho opravdu tak jednoznačně zavrženíhodný čin, že by měl
pohoršovat dokonce i anarchisty? Myslím, že odpověď by se výrazně lišila
podle toho, koho bychom se tázali. Možná, že SP odpoví jinak, než by
odpovídali anarchisté, které Mussolini poslal na popraviště nebo členi
Antifašistické akce (AFA), kteří připomínají lidi, zapojené do příprav atentátu na Heydricha a označují je jako hrdiny.
Já bych atentát na Mussoliniho v něčem považovala za strategicky
problematický, ale měla bych i pochopení pro motivace jeho iniciátora.
Asi bych se ale nesnížila k tak neuctivému postoji, abych atentátníka
zavrhla, ani bych si nemyslela, že text věnovaný jeho památce musí hned
naznačovat, že by se anarchisté měli posunout k nesmyslnému vraždění
lidí.
Problematická je ale vlastně i skutečnost, že když si SP zmíněné otázky
pokládá, píše konkrétně o povstaleckých „anarchistech“. V celém textu
Flower Bomb jsem se o povstaleckých anarchistech nic nedočetla. Nikdy
jsem moc nechápala tento divný zvyk „nálepkovat“ ostatní jako
povstalecké anarchisty, aniž by si tak sami říkali. Mě také nejednou
označili za povstaleckou anarchistku, navzdory tomu, že takové označení
odmítám. Vypadá to, že pojem povstalečtí „anarchisté“ je v jistých
kruzích spíše nadávka používaná při odsuzování druhých. To naznačují
také uvozovky ve slově „anarchisté“, které zřejmě podtrhují pohrdavý
důraz. Poněkud zvláštní, zejména u člověka, který se v recenzi pohoršuje
nad tím, že ti, které nazývá povstaleckými anarchisty, údajně pohrdají
anarchistickým hnutím.
Kdybych chtěla vyjádřit pohrdavý postoj k SP, snadno bych toho docílila
právě tak, že bych tuto osobu prohlásila za „anarchistu“ nikoli
anarchistu. Já ale SP nedokážu pohrdat jen na základě recenze, která mi
není pochuti. Považuji SP spíše za anarchistu s odlišným názorem a jsem
ochotná s tou osobou diskutovat. Konstruktivně kritizuji, polemizuji,
ale nepohrdám. Oproti tomu SP, pohrdá a slouží k tomu kritika vyjádřená
v recenzi pomocí smyšlených pojmů a obsahů, které v textu nejsou. Aby
toho nebylo málo, SP také dělá závažné a neopodstatněné soudy. Proč
odsuzuje povstalecké anarchisty tvrzením, že nejsou solidární, nic
nebudují a nevytváří? Soudí je snad jen na základě prohlášení k jejich
sabotážním akcím? Pochybuji, že život těch, které označuje za
povstalecké anarchisty, lze redukovat na pouhé destruktivní akty. Je to
snadné, ale nespravedlivé. Nemyslím si, že lidé, které takto odsuzuje
bychom nemohli vidět i jako tvůrčí součást anarchistických projektů,
kterými jsou squaty, knihovny, infocentra, solidární skupiny, stávkové
výbory aj. Navíc, množství prostředků, které do takových projektů
převedli z úspěšných expropriací je také nezanedbatelné. A asi by
zabralo týdny, než bychom vyjmenovali kolika způsoby a kde všude
projevili svou solidaritu, proto se do toho nebudu pouštět. Stejně bych
se možná jen potisící dočkala absurdního provolání, že sabotovat
prostředky vykořisťovatelů a represivních institucí není projev
solidarity s vykořisťovanými a utlačovanými, stejně jako jím podle
stejné logiky není ani vyvlastnění peněz kapitalistů, aby se jimi pak
zajistila obhajoba a pomoc pro vězněné anarchisty.
„Žádná naděje, žádná budoucnost nám přináší poselství, které jako kdyby
bylo okopírováno z pera Alfreda Bonnana“, píše v recenzi SP. Máme to
chápat tak, že pokud něco připomíná slova z pera Bonanna, je to hned
cosi problematického? Dopustím se tedy „hříchu“ a budu citovat Alfreda
Bonnana. Konkrétně z úvodu publikace, kterou vydala
právě Anarchistická federace (tehdy ještě jako Československá), ke které
se SP hlásí.
CITÁT: „Čtenář si uvědomí, že od doby, kdy Sabaté vedl v naprosté
izolaci svůj boj, se změnilo jen málo, pokud vůbec něco. Dokonce i zcela
nedávno, když se anarchisté organizovali, aby přešli do útoku, takzvané
„oficiální“ hnutí raději zůstalo zticha, pokud rovnou nevydalo deklarace
plné pochybností nebo otevřeného odsuzování.“
Myslím, že recenze do SP můžeme připsat na seznam oněch deklarací plných
pochybností nebo otevřeného odsuzování, o kterých se Alfredo v knize
zmiňuje. Kniha o Sabatém a městské guerille vydaná ČSAF však rozhodně
není žádný zavrženíhodný balast. Je ale zřejmé v jakých rozporech se
někdo z této organizace nachází. Nebrání tomu aby federace tiskla slova
anarchisty, kterého při jiných příležitostech používá k demonstrování
údajné „závadovosti“ textu od Flower Bomb. Jakoby snad každý anarchista
občas neříkal zajímavé věci, zatímco jindy třeba nezajímavé a sporné.
Možná, že kdyby Sabaté žil v této době, podle SP by byl povstalecký
anarchista (Sabaté používal výbušniny, expropriace, sabotáže a palné
zbraně) a vrah (zabil několik policistů), tedy ten, kdo se od
anarchistické podstaty zcela odseknul a slouží výhradně jako nástroj k
represi vůči antiautoritářskému hnutí (vzpomeňme na represe následující
po Sabatého akcích). Jenže on již nežije, takže takovými podle SP jsou
ti, kteří podobné principy zastávají tady a nyní.
Původně jsem zamýšlela napsat recenzi na publikaci
od Flower Bomb, abych motivovala ostatní si ji pořídit. Nakonec od toho
upouštím, protože to asi nedokážu tak efektivně jako recenze od SP.
Kdybych tuto recenzi četla dříve než onu publikaci, její nervydrásající
styl by mě motivoval si ze zvědavosti publikaci, co nejdříve obstarat.
Takže i přes vyřčenou kritiku recenze, musím uznat, že jako reklama na
publikaci funguje skvěle. Věřím, že valná část lidí, co publikaci
přečtou, uvnitř uvidí to, co tam skutečně je. Osobě skrývající se za
zkratkou SP se to zjevně nepodařilo.
# Annalena
