Zveřejňujeme vybrané části “Výroční zprávy BIS 2018″, věnující se tzv.”levicovému a pravicovému extrémismu” . V případě zájmu si můžete stáhnout celou zprávu. Je uložena na zabezpečeném serveru. Stejně tak i “Výroční zprávu o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2018”. Podle všech indicií se zdá, že se některé části anarchistického hnutí podařilo ochránit před kontaminací informačními zdroji represivních složek. Jestli je to v důsledku nových strategií, nebo se jedná o předstíranou dezorientaci ukáže až čas.
Přesto PŘI STAHOVÁNÍ DBEJTE NA PRAVIDLA BEZPEČNÉ PRÁCE NA INTERNETU!!!
“Výroční zprávy BIS 2018” ke stažení v PDF ZDE .
“Výroční zpráva o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2018” ke stažení v PDF ZDE .
Výňatek z Výroční zprávy BIS 2017
…………Stejně tak rok 2018 potvrdil, že v současnosti bezpečnostní hrozbu nepředstavují ani tradiční pravicově a levicově extremistická uskupení. Pravicově extremistická scéna se již několik let potýká s vnitřní krizí a nelze očekávat, že by v nejbližších letech došlo k výrazné změně. Popularita a podpora politicky angažovaných pravicových extremistů byla zcela minimální. Rovněž členská základna levicových antiautoritářských platforem je dlouhodobě početně slabá a stagnuje. Militantní anarchisté se v ČR neprojevovali. Současný stav obou scén ilustruje i fakt, že násilné pouliční střety levicových a pravicových extremistů téměř vymizely.
……..
Tradiční politický extremismus
Mezi dominantní témata pravicových extremistů stejně jako v předchozích letech patřila kritika migrační politiky, výrazné protiunijní postoje, kritická vyjádření na adresu muslimů, vymezování se vůči lidskoprávním aktivistům či nevládním organizacím atp. Docházelo i k reaktivaci protiromské rétoriky, která byla několik posledních let na okraji jejich zájmu.
V roce 2018 se více než kdykoliv předtím ukázalo, že rétorika a témata dříve vyhrazená „ortodoxním“ pravicovým extremistům postupně využívá stále se rozšiřující spektrum subjektů. Tolerance veřejnosti k těmto projevům se výrazně zvýšila a významně se posunulo vnímání hranice, jaká xenofobní či rasistická vyjádření mohou být součástí politického mainstreamu. Tento posun je jedním z důvodů úpadku tradičních extremistických uskupení, která ztrácí prostor, v němž se mohla profilovat jako jedinečný nositel radikálních idejí.
Veřejné aktivity anarchoautonomních kolektivů stagnovaly, pořádaly především interní akce menšího rozsahu zaměřené dovnitř hnutí jako přednášky, aktivistická setkání, solidární a vzpomínkové akce, koncerty či happeningy. Většina anarchoautonomní scény odmítala násilí i ideový proud tzv. povstaleckého anarchismu.
Militantně orientovaní anarchisté byli prakticky neaktivní, nedošlo k žádné přímé akci, k níž by se přihlásili. Minimální aktivita byla patrná i na internetu, omezovali se především na vyjadřování podpory zadrženým anarchistům v zahraničí. Výjimkou bylo zveřejnění návodu, jak anonymizovat svou činnost na internetu.
Radikálně komunistická část levicově extremistické scény je fragmentovaná, názorově nesourodá a dlouhodobě stagnuje. Její představitelé si toho byli vědomi a v roce 2018 došlo k několika (ve výsledku neúspěšným) pokusům o zvrácení tohoto stavu a aktivizaci scény. Někteří radikální komunisté považovali za východisko užší kooperaci napříč celou „pokrokově“ levicovou scénou a zvažovali vytvoření širší levicové fronty. Jednotlivé subjekty nepořádaly akce většího rozsahu, ale často spolupracovaly na organizaci menších akcí.