Převzato z webu  OAF

Přinášíme exkluzivní rozhovor s aktivistkou a studentkou politologie Sárou V.. Ta se přímo v Paříži účastní právě probíhající vzpoury, kdy studenti okupují univerzity a dělníci bojují s policií.

 

 

Francií opět zmítají protesty proti neoliberálním reformám. Liší se v něčem tyto protesty od třídních konfliktů v posledních deseti letech? Vrací se duch osmašedesátého?

Obecně se říká, že to jsou nejmasivnější protesty od roku 1995, kdy probíhaly velké stávky, které do velké míry paralyzovaly stát. Teď je to podobné, spolupráce mezi odbory, studentskými organizacemi, ekologickými aktivisty zejména z okolí NDDL, sociálními hnutími, se daří. Konají se tzv. intersektorová pléna, kam se snaží chodit zástupci všech protestujících skupin, koordinují se, studenti neokupují školy „jen“ za sebe, ale v rámci alternativních přednášek se řeší situace železničářů, zdravotního personálu v nemocnicích, lidí, co pracují na univerzitách, na poště, ve veřejnoprávních médiích, kamarádů a kamarádek v boji v ZAD v Notre-Dame-des-Landes, ale taky se debatuje o kapitalismu, o alternativách, o revoluci a samozřejmě o odkazu roku 1968. Ten duch se určitě vrací nejen symbolicky (konají se všelijaké akce, které to připomínají, lidi se na to v rámci protestů hodně odkazují), ale i skrz požadavky, lidi chtějí změnu a jsou mnohem více ochotní přistoupit i na násilnější mobilizaci. Dnes (pátek 20/4) proběhlo poměrně násilné vyklízení okupované části Sorbonny zvané Tolbiac, při kterém byl velmi vážně zraněn jeden ze studentů, stoupá tedy naštvání a domnívám se, že nějaká forma odvety si na sebe nenechá dlouho čekat.

Jinak jsou tyto protesty zatím mnohem úspěšnější než nedávné proti zákoníku práce právě z toho důvodu, že se daří propojovat různé boje v jeden velký a společný. Napomáhá tomu samozřejmě trochu to, že se Macron rozhodl sázet změny poměrně zásadních zákonů jako na běžícím páse, ale zdá se mi, že je hodně lidí poučených z minulých proher a současná strategie je lepší.

Studenti, kteří okupovali univerzitu v Montpellier, byli napadeni skupinou maskovaných fašistů, přičemž s útočníky spolupracovali někteří učitelé i děkan. Měl tento incident nějakou politickou dohru?

Ano, děkan rezignoval, několik učitelů bylo odvolaných a momentálně jsou vyšetřováni pro spolupráci s extrémistickými fašistickými buňkami. Děkan byl asi 72 hodin ve vazbě a ministryně školství zároveň zahájila nějaké vytváření opatření pro prevenci podobných situací. Trochu to teď ale utichlo, takže o tom bohužel nic moc dalšího nevím.

Lídr radikální levice, Jean-Luc Mélenchon, byl minulý týden vyhozen za skandování „Žádný sluha, žádný pán, žádný Mélenchon“ z demonstrace. Můžeme to brát jako poučení z Podemos či Syrizy o tom, že změnu neuděláme skrz volební urny?

Já si to osobně nemyslím, jedna věc je, že byl na začátku dubna Mélenchon vypískán z demonstrace, stejně jako byl vypískán z pochodu proti antisemitismu na konci března. Jindy byl ale zase velmi vřele přijat, na velké demonstraci 22. března například jeho jméno provolávali železničáři, takže bych si to asi podle těchto pár příkladů netroufla hodnotit. Faktem ale je, že nejen on, ale také poslanci a poslankyně zvolení za jeho Nepoddajnou Francii, vytváří největší tlak na vládní představitele, a i podle průzkumů veřejného mínění je Mélenchon hlavním a nejvýraznějším oponentem prezidenta Macrona. To je silné, jednak z toho důvodu, že skrz jeho hnutí je možné znovu mobilizovat a třeba jednou sjednotit levici, ale zároveň to z prostoru zcela vytlačuje fašistickou Národní frontu. Marine Le Pen úplně zmizela z veřejné debaty, což je fajn a mohlo by to znamenat, že bude Mélenchon a jeho hnutí (má za sebou pár hodně zajímavých osobností, třeba režiséra a aktuálně poslance François Ruffina) přebírá voliče Národní frontě a tím dává levici větší legitimitu. Já osobně nesouhlasím ani moc s tvrzením, že například vláda Podemos v Madridu nepřinesla žádnou změnu. Ale to už asi míří trochu nad rámec tohoto rozhovoru.

Jsou protivládní protesty ovlivněny také uprchlickou krizí? V únoru se v ilegálním uprchlickém táboře v Calais odehrály tvrdé střety s policií…

Rozhodně ano. Francie je v divné, řekla bych až schizofrenní pozici, protože je pachatelkou násilí i obětí sobeckosti jiných států. Doplácí na dohodu s Velkou Británií, že neumožní lidem přechod přes kanál, zároveň odmítá přijímat lidi z Itálie. V každém případě ale doplácí i na trapné chování střední a východní Evropy, protože je na jejím území mnohem více lidí, než je francouzská administrativa schopná pojmout. V protestech tedy rezonují jak obecnější požadavky na přijímání migrantů, ale konkrétně je hodně přítomná otázka tzv. sans-papiers (nelegálních migrantů), kteří ve Francii pracují, ale jelikož jsou úplně „mimo systém“, tak jsou neskutečně vykořisťovaní. Na demonstracích je vždy několik kordónů lidí, které sdružuje zejména odborový svaz Solidaires, jejichž požadavek je regularizace lidí bez papírů. Mně osobně vždy strašně příjemně překvapí, když vidím odboráře z různých sektorů, kteří ruku v ruce s lidmi bez papírů skandují a požadují regularizaci jejich pobytu. Vedle toho se také řeší připravovaný zákon o migraci a udělování azylu, který je velmi silně kritizovaný například neziskovkami pracujícími s migranty. Zákon má ještě zhoršit podmínky žadatelů o azyl. A ano, násilí v Calais, ke kterému dochází dost běžně, stejně jako například v Paříži u stanice Stalingrad, kde je improvizované detenční centrum, se taky hodně tematizuje v rámci protestů. Utkvělo mi jedno heslo, které se skandovalo: „Od nádraží Saint Lazare, až do Calais, z Paříže až do Nanterre. Všude jsme oběti policejního násilí. Všichni společně. Všichni společně.“

Jak jsi nedávno psala na webu A2larm, boj ekologů proti letišti v Notre-Dame-des-Landes se i v souvislosti se stávkovou vlnou značně zradikalizoval a policie zaútočila na autonomní komunity známé pod zkratkou ZAD. Jak se situace vyvíjí?

Oficiálně se policejní operace zastavila ve čtvrtek 14. dubna, ovšem zdroje z místa říkají, že tam jsou stále jednotky, které buzerují přítomné a snaží se jim zabránit v opravách zničených farem a obydlí. Předseda vlády Philippe se nechal slyšet, že všech cca 30 autonomních zón bylo zlikvidováno, což je to, čeho chtěli dosáhnout a nyní dostanou „zadisté“ možnost své aktivity zlegalizovat, respektive, přistoupit na pravidla hry ekologie trhu, vytvořit družstvo a do 23. dubna napsat záměr zemědělského projektu. Někteří tak zřejmě učiní, ale valná většina chce zkrátka zkusit opravit, co bylo zničené a dál usilovat o ponechání samosprávných zón, které přistupují i k zemědělství a ekologii jinak, udržitelněji, antikapitalisticky a bez závislosti na trhu. V podstatě se uvidí, co se stane po 23. dubnu, momentálně se k Notre-Dame-des-Landes přesunuje spousta aktivistů z Francie i ze zahraničí, pomáhají opravovat, ale také odrážet neustálé pokusy policie o provokaci a místní se nevzdávají. Chtějí, aby se v oblasti mohlo dělat obojí, jak konvenčnější zemědělství, tak samosprávné, ekologické a zcela udržitelné. A ta radikalizace je vlastně oboustranná, hodně univerzit brutální policejní (až skoro válečná) operace, při které bylo policií použito 11 000 granátů (z toho 8 000 se slzákem a 3 000 výbušných) přimělo k okupaci. Třeba na škole, kde jsem já, začala okupace právě jako způsob vyjádření solidarity s lidmi v ZAD. A naopak, když aktivisti v ZAD viděli, jakou mají podporu, rozhodli se v žádném případě nevzdat a do morku kostí hájit podstatu ZAD jako alternativního, soběstačného a autonomního prostoru, který může být pro společnost jedině přínosem a praktickou ukázkou, že lze budovat svět nezávisle na globalizaci, kapitalismu a trhu. Koneckonců, pro příklady není nutné chodit daleko, ve Francii se to již v historii jednou povedlo díky ZAD v oblasti Larzac.

Jak vlastní francouzští antikapitalisté ZAD, která slouží nejen jako zázemí pro boj proti letišti, ale i jako příklad úspěšné anarchistické samosprávy, vnímají?

Nejen explicitní antikapitalisté vnímají samosprávy v okolí Notre-Dame-des-Landes jako výjimečné oblasti, které je třeba udržet. Velkou podporu mají od místních zemědělců například, kteří si jsou vědomí, že to byly právě autonomní samosprávy, které boj proti letišti vyhrály. A to z toho důvodu, že nesloužily „jen“ jako prostor pro nahromadění odporu proti plánovanému projektu letiště, ale představovaly a představují ukázku fungujících a úspěšných „laboratoří“ nekonvenčního, nekonzumního a nekapitalistického přístupu k přírodě, zemědělství, výrobě obnovitelné energie, atd. Pro francouzské antikapitalisty je to zároveň strašně silný symbol rezistence, vůle v jinou a lepší společnost a odvahy. Ne nadarmo to hodně rezonuje při protestech, heslo „ZAD partout“ (ZAD všude), je nejčastěji používané.

Díky za rozhovor!

zdr.OAF