Zveřejňujeme vybrané nejpodstatnější části. V případě zájmu si můžete stáhnout i celou zprávu. Je uložena na zabezpečeném serveru. Přesto PŘI STAHOVÁNÍ DBEJTE NA PRAVIDLA BEZPEČNÉ PRÁCE NA INTERNETU!!!

  Celá zpráva ke stažení v PDF ZDE .

 

1. Informace k vývoji extremistické scény ve 4. čtvrtletí roku 2017
1.1. Shrnutí
.Dělnická strana sociální spravedlnosti a Národní demokracie propadly ve volbách. S jejich
tématy dokázalo lépe pracovat hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.
.Část anarchistické scény se nadále radikalizovala a vyzývala k sabotážním akcím.
. Hlavní domobranecké skupiny utlumily činnost, zejména kvůli osobním sporům mezi vedoucími
představiteli.
.Alternativní média se nadále podbízela pravicovým i levicovým extremistům s cílem zvyšovat
jejich vliv a oslabovat demokracii.
1.2. Pravicově extremistická scéna
Před volbami do Poslanecké sněmovny se Dělnická strana sociální spravedlnosti (dále jen
„DSSS“) věnovala pořádání mítinků, ty se však nesetkávaly s velkým zájmem občanů. Následný
volební zisk 0,2 % (10.402 hlasů) jasně prokázal, že „dělníci“ už nedokáží zaujmout.
V předchozích volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 získali 0,86% (42.906 hlasů).
K výročí 17. listopadu pořádala DSSS v Praze shromáždění, kterého se zúčastnilo jen
několik desítek osob. Po jeho skončení se cca dvacítka sympatizantů, z nichž někteří jevili silné
známky opilosti, vydala na pochod po Praze. Dva z nich byli posléze policisty zajištěni pro
neuposlechnutí policejní výzvy.
Den poté uspořádala DSSS v Brně kongres celoevropské platformy Aliance pro mír a
svobodu (Alliance for Peace and Freedom, APF), jejímž je členem. Na setkání přijeli její předseda
Roberto Fiore a místopředseda Nick Griffin. S projevy vystoupili zástupci zahraničních
extremistických stran, Národně demokratické strany Německa (NPD), Ĺudové strany Naše
Slovensko či rumunské Nové pravice.
Volební neúspěch a mizivá účast na veřejných shromážděních významně zhoršily obrázek
DSSS v očích zahraničních partnerů. Zejména s ohledem na nízké volební výsledky přestala být
strana v evropském měřítku zajímavým subjektem. Nadnárodní extremistické platformy nespojuje
pouze společná ideologie, ale také snaha získat reálnou politickou moc a finanční prostředky.
Série pro DSSS nepříznivých okolností donutila předsedu Tomáše Vandase svolat na leden
2018 mimořádný sjezd strany.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny se nedařilo ani Národní demokracii (dále jen
„ND“). Koalice ROZUMNÍ – stop migraci a diktátu EU – peníze našim občanům, důchodcům,
dětem, zdravotně postiženým…, jejímž je ND členem, získala, navzdory svým očekáváním, pouze 0,72 % hlasů (36.528 hlasů). Představitelé ND i ve čtvrtém čtvrtletí pokračovali v umírněném
kurzu a omezili také své veřejné projevy. Velmi pravděpodobně na tom měl podíl soudní spor,
který vede strana s Ministerstvem vnitra pro uvádění ve zprávách o extremismu, dále jednoroční
trest odnětí svobody s dvouletým podmínečným odkladem udělený jejímu předsedovi
Adamovi B. Bartošovi za antisemitsky laděnou performanci v Polné u Jihlavy v roce 2015 (trest je
v současné době pravomocný) a dále pak předsedův v té době probíhající soudní spor pro údajné
spáchání několika nenávistných trestných činů a zpochybňování holokaustu. Pokles radikality
projevů ND se rovněž časově shoduje s faktem, že „Rozumní“ vyslali do boje o post prezidenta
republiky svého kandidáta Petra Hanniga.
Parlamentní volby skončily nezdarem i pro další protimuslimsky a protiimigrantsky
orientované subjekty, které vznikaly a procházely dynamickým vývojem v době tzv. uprchlické
krize. Vlivem vzájemných sporů, často řešených prostřednictvím sociálních sítí na internetu, se staly
nevěrohodnými a nepřehlednými. Nejvíce proto z operování s tématy migrace a islámu těžilo
hlasy hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (dále jen „SPD“), které slavilo
s 10,64% (538.574 hlasů) významný úspěch. Hnutí SPD používá oproti extremistickým stranám
kvalitnější a efektivnější politický marketing. Jeho představitelé navíc nejsou oproti DSSS a ND
limitováni rozsudky soudů či probíhajícími trestními řízeními.
Dne 4. listopadu došlo v Praze k napadení státního příslušníka afrického státu, kterému
byla útočníky způsobena zranění v obličeji. Podezřelými jsou příznivci tvrdého jádra
olomouckých fanoušků. Olomoučtí hooligans jsou známí svými pravicově extremistickými názory a
v minulosti se poměrně často dopouštěli rasově motivovaných násilných trestných činů. Případ také
ilustruje fakt, že v některých chuligánských bojůvkách dochází ke generační obměně.
Několik českých neonacistů se zúčastnilo v listopadu ve Varšavě tzv. Pochodu nezávislosti.
V říjnu vyvolal mediální pozornost antisemitsky laděný anonymní dopis adresovaný
pražskému magistrátu, obsahující výhrůžky v ČR žijícím Židům a zpochybňující holokaust.
1.3. Levicově extremistická scéna
Anarchisté se rozhodli tradičně bojkotovat volby parlamentní i prezidentské. Některé
anarchistické kolektivy vyzvaly své příznivce k zapojení do kampaně, která měla mj. spočívat
v „ničení a pozměňování volební propagandy“. Funkci prezidenta si anarchisté přejí zrušit.
Nadále se anarchisté zaměřovali na protestní veřejné akce. Výročí 17. listopadu pojali
jako protest „proti kapitalismu, sexismu a rasismu“. Dále se pokusili v prosinci narušit setkání
nacionalistické, euroskeptické a protiimigrační frakce Evropského parlamentu Evropa národů a
svobody (Europe of Nations and Freedom, ENF), kterou v Praze hostilo hnutí SPD Tomia
Okamury. Cílem anarchistických tzv. afinitních skupin bylo zablokovat příjezd zejména dvou
významných politiků, Marine Le Penové a Geerta Wilderse. Setkání ENF se stalo nicméně terčem
kritiky a protestů nejen anarchistů, ale také řady jiných veřejných představitelů či aktivistů, kteří
druhý den konání protestů početně levicové extremisty předčili. Česká pravicově extremistická
scéna setkání této evropské frakce nepodpořila.
Anarchistická scéna nadále vyjadřovala podporu Autonomnímu sociálnímu centru Klinika.
V radikální části anarchistického spektra bylo možné vysledovat výraznou reflexi kauz
Fénix a ruského anarchisty Ševcova. Na internetu se objevily nové výzvy k provádění sabotáží,
5
návody k jejich provádění či rady, jak se bránit policejním metodám a prostředkům.
Zdůrazňována byla solidarita se souzenými či vězněnými anarchistickými kolegy v tuzemsku i
v zahraničí. Objevily se nové texty oslavující masové nepokoje (tzv. rioty), vyzývající ke krádežím
(v anarchistickém pojetí má jít o „expropriaci – „vyvlastnění kapitalistických zdrojů“) či k ničení
„prostředků masové kontroly“ státu a kapitálu (kamery, bankomaty, automaty na jízdenky). Zdrojem
inspirace byli tvůrcům nepochybně řečtí anarchisté.
Dne 2. prosince se uskutečnil sjezd uskupení Levá perspektiva, kam byli mj. pozváni i
zástupci Komunistického svazu mládeže a Svazu mladých komunistů Československa. Levá
perspektiva závěrem schválila usnesení, v němž podpořila spolupráci mj. s „marxisty působícími
v KSČM“, zároveň ale odmítla podpořit vznik nové organizace sjednocující subjekty radikální
levice. Levá perspektiva před parlamentními volbami vyzvala k volbě KSČM a pojmenovala
přitom kandidáty, kteří jsou „skutečnými odpůrci kapitalistického systému a rozhodnými zastánci
socialismu“. Na svých webových stránkách se hlásila k podpoře Autonomního sociálního centra
Klinika.
Radikální komunisté si připomněli výročí „Velké říjnové socialistické revoluce“ a 60 let od
úmrtí Antonína Zápotockého. Zároveň si intenzivně všímali dění v zahraničí, přičemž vycházeli
z alternativních zdrojů informací. Centrem jejich zájmu byly země, kde se odehrávají konflikty a
kde se případně angažují světové velmoci.
Společnost česko – korejského přátelství Pektusan, jejíž zástupci byli v minulosti hosty
v KLDR, pokračovala v adoraci tamního režimu a jeho politických představitelů. Její členové
poblahopřáli severokorejské zemi k úspěšnému testu rakety Hwasong – 15, který chápali jako
ráznou odpověď „imperialistům“. V Praze na velvyslanectví KLDR si připomněli výročí úmrtí Kim
Čong Ila.

 

+++