Text jsme převzali z webu GREEN ACTION. Není vyjádřením postoje naší komunity. Přesto ho považujeme za velice podnětný a přinášející důležitý úhel pohledu na problematiku environmentálních aktivit. Text jsme převzali bez jakékoliv úpravy, vyjma anonymizace jména a fotografie autora.
Následující text nevyjadřuje postoj redakce, ale je soukromým názorem Lukáše K.
Tento text píši z pozice člověka, kterému na zvířatech záleží z celého srdce a jistě by uvítal zákaz kožešinových farem. Nicméně mám výhrady, které bych dnes rád zmínil.
K reakci mne přivedl rozhovor Marka Voršilky, předsedy Obrazu, pro Český rozhlas, na již zmíněné farmy, který jsem si před pár dny poslechl a nestačil jsem se divit-zase.
Viděl jsem tzv. hospodářská/domestikovaná zvířata v klecích, „volných chovech” , jatkách a víte čeho jsem si nikdy nevšiml? Že to na těch místech není tak špatný.
Marek argumentuje tím, že u lišek, norků (divokých zvířat) dochází vlivem stísněného prostoru k poruchám chování, kanibalismu, ale asi zapomíná, že je stále povolená, na mnoha místech běžná praxe např. odrohování telat. U dospělých jedinců skotu, se může provádět tzv. dekornuace. Kuřata-kauterizace zobáku, selata-kupírování ocásku. Mimo jiné kvůli tomu, že zvířata jsou vlivem prostředí, stresu, dříve, nebo později dohnána ke stejnému šílenství a dochází k sebepoškozování, útočení, či kanibalismu jako u tzv. kožešinových zvířat.
Dále tvrdí, cituji: Tady je třeba rozlišovat, zvířata chována na kožešinových farmách, jsou takto chována zhruba posledních 100 let. Domestikované živočišné druhy jsou člověkem chovány po dobu mnoha tisíc let, to je obrovský rozdíl.
Nebo: Způsob, jakým se chováme k zvířatům na potraviny je v mnoha ohledech problematický a eticky lze o tom jistě dlouho a dlouho diskutovat. Nicméně pořád tam jsou dva základní rozdíly. Účel u kožešinových zvířat je opravdu jen na módní ozdobu versus u těch dalších je to na jídlo a obživu. Lze o tom eticky diskutovat, i přesto v tom vidím zásadní rozdíl a ten druhý zásadní rozdíl je v té domestikaci. I tak zvířata, která jsou domestikována po tisíce let, snášejí podmínky toho chovu výrazně lépe, než zvíře, které má pořád vrozené etologické potřeby.
Dovolím si nesouhlasit. U všech zvířat, nejen slepic, které jsem odnesl z těch sraček, kde ostatní pořád jsou, jsem viděl to samé. Užívat si čerstvý vzduch, vodu, trávu, sluníčko. Troufnu si tvrdit, že také jejich VROZENÉ etologické potřeby byly naplněny. Pokud někdo bude chtít argumentovat tím, že existují chovy, kde mají zvířata přístup například na pastvu, že se to nedá srovnávat, nezapomínal bych na to, že když budou mít norci, lišky přístup k většímu prostoru, vodě, bude jim zcela jistě lépe, než v kleci. Že se pak chov stane nevýdělečný, je věc druhá. Nic to ovšem nemění na tom, že je to už z principu špatné a odmítám slovo domestikace jako pádný důvod k zotročení a nakládání s životem jiného/jiné. Tahle -domestikace- sice začala před několika tisíci lety, ovšem počátky velkochovů, ve kterých dnes umírá drtivá většina hospodářských zvířat, se datují ke konci devatenáctého/začátku dvacátého století. Například první větší chov s kuřaty (cca 450) se uvádí okolo roku 1926 v Delmarva Peninsula, USA.
Také často myslívám na slova vrahů z vivisekčních laboratoří, kteří uvádí jako jeden z hlavních argumentů pro obhajobu své práce se zvířaty, že jsou k tomu šlechtěna, že to jsou zvířata domestikována, že jim to vlastně nevadí. Mají tedy pravdu?Mučí tam třeba i psy. Startuje kampaň proti množírnám, proč? Pes byl u úplného začátku domestikace (cca 10000-14000let), jak mu tedy tenhle způsob chovu a jakýkoli jiný, může vadit?
Možná bych se zeptal králíků držených v malých klecích na názor. Vlastně jsem zapomněl, jejich hlavní „účel” je maso. Pak teprve ozdoba na čepku.
Po světě lidé sedí ve věznicích pro tyhle „domestikované” druhy.
Myslím si, že zde není prostor ani pro výše zmíněnou ETICKOU diskuzi. Využívání a vraždění zvířat je vždy špatné. Tím spíše v dnešní době.
Abych dokázal, že jsem celý tento text nezakládal na jediném rozhovoru, uvádím další příklad.
V pořadu DVTV na otázku „proč vám tedy nevadí oblečení z kůže” Marek odpovídá, cituji: „Vnímám tam poměrně podstatný rozdíl, protože v případě kůže se jedná o vedlejší produkt produkce potravin, kůže se získává z krav, prasat. Divoká zvířata snáší drátěné klece ještě mnohem hůře, než ta domestikovaná, hospodářská zvířata. Zabití zvířete jen a pouze pro účel ozdoby, není obhajitelné”.
Jsem snad jediný, kdo v tom vidí totální nachcání do obličeje zvířat, ze kterých se následně vyrábějí potraviny, kožené boty…?
Ať to nevypadá, že si z rozhovorů vybírám jen to, co se mi hodí. Marek prohlásil, že určitě nechce zlehčovat situaci zvířat určených na potraviny. Problém je, že podle mne přesně tohle dělá. Co může být pro masožrouty větší voda na mlýn, útěcha jejich podělaného svědomí, než vyřčené argumenty z pozice vegana, který se považuje za obránce zvířat?
Holt, takhle se asi dělá politika, co do toho můžu kecat. Jste přeci demokraté.
Až budu příště stát v porodně selat, u telete v boxu, nebo slepic namačkaných v klecích, zkusím jim nějak vysvětlit, že hrají druhé housle, protože KAMPAŇ potřebuje hlasy, dobré mínění a peníze od lidí, kvůli kterým tam jsou zavřeni.
Na tyhle hry nikdy nepřistoupím. Zdálo by se, že nám veganům může jít o to samé, že plaveme ve stejném moři, ale určitě na jiné lodi a rozhodně jiným směrem.
Nemám monopol na pravdu ani na pomoc zvířatům, ale rozhodně jí nemá Marek, Obraz..nikdo. Tudíž není žádný důvod mlčet při pocitu nesouhlasu.
Na konec bych znovu podotkl. Nekritizuji smysl kampaně, pouze smradlavý politický a podlézavý přístup, jakým je vedena byť s dobrým úmyslem.
Svobodu pro všechny, bez rozdílu!
Lukáš K.