Projev Igora Š. je velice podnětným, a i když některé formulace nemusí působit srozumitelně, je v mnohém přelomový. Zvlášťe proto, že zazněl právě při takovéto příležitosti. Jistě by ho mnoho lidí, a to nejen z naší komunity, velmi rádo podepsalo.
Chtěl bych říct nějaké úvahy o demokracie, nemluvím za žádný anarchistický kolektiv, budu mluvit za sebe a za lidí, kteří se s tím co řeknu ztotožní.
– My nebojujeme za demokratický stát. Jakýkoliv stát je různorodou formou represivních byrokratických společenských institucí, útlaku a potlačení.
– Ani nemáme za dlouhodobý cíl napravení společenských institucí demokratického státu. Ten funguje naprosto tak, jak má fungovat – represe, chudoba, vláda politických a ekonomických elit, válka, nerovnost, nespravedlivá reprezentační politika- to k demokratickému státu patří. Nemyslíme si, že to všechno kolem nás je jen špatný demokratický stát a ten dobrý bude fungovat jaksi “správně”. Je dost možný, že takovou představu jen uspokojujeme naši touhu bojovat za lepší svět.
– Myslíme si, že všeobecné osvobození leží tam, kde my odmítneme, resp. odstraníme společenské instituce a mezilidské vztahy založené na vyloučení, potlačení, hierarchie a patriarchatu, paralelně vytvoříme jiné, založené neirarhicky na svobodě a rovnosti. Chceme hlédat aktivity, které posunou naše myšlení a naši možnosti v tomto boji. Chceme hlédat mezi sebou a v širší společnosti vztahy, které by byly založene na svobodě, rovnosti, solidaritě a vzájemnem respektu.
– Nebojujeme za větší a širší práva. Právo je státní instituce, také založena na principu vyloučení. Bojovat za lidská práva může znamenát hrát vnucenou cizí hru na pole státu. Rozumější je bojovat za to, aby nám nikdo nevnucoval pravidla hry, na kterých jsme se nepodíleli, ale každodenně se neschválně na jejich zachování podílíme. Je rozumné využívat právní instituce, aby se nedostat do vězení, předejít vyhoštění a zaručit si například obživu a nějaké jistoty. Nemyslíme si ale, že je potřeba bojovat za to, aby stát nám udělil víc práv, protože v podstatě je to věčný souboj se státem – lidí chtěji víc svobody, stát chce víc kontroly. Širší lidská práva nepřinesou osvobození, jenom chvíli trochu lepšího života v porovnání co bylo předtím, ale furt v ramcích stejných institucí, stejného základu. Myslíme si, že je rozumější odstranit stát a budovat souhrn společenských institucí založených na jiných základech, vyřešit kořen problému, a ne vybojovat další právo, které stejně nepřinese svobodu v tom slovasmyslu, jak jí chápeme – společnost, založená na institucích, neútlačující její členy a členky, společnost bez vlády, která používá jiné nástroje sebeorganizace, než mocenské a utlačovatelské.
– Nemyslíme si, že činnost a postoje, které se s tím nestotožňuji, ale směřují se k osvobození, jsou k ničemu. Vážíme si sebeobětování lidí, prácné činnosti a odhodlaných postojů a především chceme dialog a činy, a chceme se posunout dál směrem k naším cílům. Chceme hlédat solidaritu a pevnější osobní vazby mezi lidma, chceme vytvářet různé praktiky a poůžívat různorodé prostředky.
– Ještě jednou zdůrazním: my znamená všichni, kdo se s tím souhlasí.