Převzato z A2larm.cz:

antifra

Rozhovor o vysloužilých antifašistických konceptech, novém hnutí „Antifra“ a konci pohodlné politiky.

Přinášíme rozhovor s německým aktivistou Fredericem Westerem, činným ve frankfurtské radikálně levicové skupině Kritika a praxe. Ta jako součást aliance Ums Ganze spoluorganizovala celostátní setkání antifašistických skupin, které proběhlo tuto neděli.

Jaký byl hlavní impulz ke svolání celostátního setkání antifašistických skupin? Je možné ho shrnout tak, že neonacisté již nejsou hlavním protivníkem, a přitom stále neexistuje recept na postup proti Pegidě a nacionalistické Alternativě pro německo (AfD)?

Neonacisté pořád existují a v závětří Pegidy a AfD jsou dokonce ještě drzejší. Sebevědomí neonacistů se zvýšilo nejen v Sasku. Zároveň však zůstává nedořešena otázka toho, jak by se mělo na AfD a Pegidu reagovat, protože zde si už nelze vystačit s klasickými antifašistickými metodami.

Jaké to jsou a proč nefungují?

Běžným antifašistickým postupem je marginalizovat neonacistické pozice skrze skandalizaci. Ale u takového masového hnutí, jakým je Pegida, to nemůže zapůsobit. Jeho názory již nejsou marginální, naopak, sdílí je velké množství lidí.

Politika už nemůže pokračovat stejně pohodlným tempem, jako tomu bylo v minulých letech. Může nás to znervózňovat, ale nemůžeme se tomu vyhnout. Musíme se tomu postavit čelem.

Jsme nyní svědky velkého návratu lidového diskursu. Na útoky na uprchlické tábory se reaguje vždy se zpožděním. Neoliberální střed od zelených, přes SPD až k CDU/CSU mezitím ořezává azylové právo a obnovuje pevnost Evropa. Levice stále ještě nenašla způsob jak se proti tomu vymezit.

Existují přece „vítací iniciativy“. Nemohou právě ony být výchozím bodem?

Skutečně to není tak, že by se vše jenom zhoršilo. Existuje velká skupina lidí, kteří se politizovali a jsou aktivní při pomoci uprchlíkům nebo na demonstracích proti AfD. Musíme se nyní pokusit tyto lidi oslovit a zapojit je.

Radikální levice se tedy už neobává spolupráce s občanskými iniciativami, které nejsou jednoznačně levicové?

Radikální levičáci aktivně pomáhají uprchlíkům podobně jako mnoho jiných lidí. Důležité jsou bezesporu i iniciativy typu „město pro všechny“, které vzešly z okolí Interventionistische Linke (vedle Ums Ganze druhá nejvýznamnější aliance radikálně levicových skupin v Německu a Rakousku – pozn. překl.), ale také snahy o propojování boje za sociální otázky s uprchlickou krizí jsou velmi důležité. Radikální levice by se měla aktivně zajímat o diskuzi mezi dobrovolníky a pokusit se o porozumění a podporu těch, kteří chápou pomoc uprchlíkům jako explicitně politicky solidární práci, a ne pouze jako dobročinnost. To se sice již děje, ale existuje část antifašistických skupin, které ještě nenašly způsob, jak k sobě tyto skupiny přitáhnout.

Proto jste pojem Antifa v pozvánce na setkání zaměnili za Antifra“?

Je to děsné slovo, ale správně pojmenovává následující: není přípustné, aby existovalo antifašistické hnutí tvořené středostavovskými bělochy a paralelně s ním na ulici fungovalo antirasistické hnutí, aniž by spolu obě neměla nic společného. Chápat jako problém pouze radikální pravici už dnes nedává smysl. Znerovnoprávnění uprchlíků je požadováno i z politického středu. Účelné propojení Antify a Antiry (antirasistické hnutí – pozn. překl.) je důležité.

Ještě před několika měsíci se zdálo, že v Německu převládají vítací iniciativy. Změnila se mezitím nálada ve společnosti?

Zatím nepozoruji žádný posun doprava, spíše jen polarizaci. Vítací iniciativy teď fungují stejně jako předtím a na regionální úrovni často pořád udávají směr. Avšak na celostátní úrovni ovládá debatu konflikt mezi směřováním spolkové vlády a krajní pravicí. Radikálně pravicová opozice tlačí čím dál více spolkovou vládu před sebou. Chceme proto tento diskurs narušit.

Máte nějaké nové nápady?

Samozřejmě jsme nenašli kámen mudrců. Ale máme několik návrhů. Budeme pronásledovat AfD, která je organizační páteří pravicového populismu, při její volební kampani. Kromě toho chceme místo klasické skandalizace použít kreativnější „konfetový aktivismus“, který doprovází předvolební akce, a přitom není příliš konfrontační. A kromě toho existuje celá řada možností, jak pro veřejnost zviditelnit původce příčin, které způsobují uprchlickou vlnu, jako například německé zbrojovky.

Také uvnitř levice ale existují rozpaky a nejistota ohledně příchozích uprchlíků. Proč jsou hraniční kontroly a limity špatné? Dosavadní argumentace zřejmě všechny nepřesvědčila.

Toto levicové koketování s uzavíráním hranic ukazuje především, jak je důležitá vnitřní diskuse. Je možné oponovat následovně: společnost, která se prostřednictvím hraničních plotů či armády uzavírá, nezpůsobuje jen humanitární katastrofu postižených lidí, ale zároveň také rezignuje na demokratické hodnoty.

Jak to myslíte?

Demokratické možnosti jsou v kapitalismu velmi omezené. Když se ale bude Evropa nadále uzavírat, povede to k brutalizaci celé společnosti a kromě toho to zabrání nezbytnému vybudování neomezené globální solidarity proti nesmyslnému snažení v konkurenčním boji mezi státy. Jinými slovy: budeme se chovat buď nacionálně, nebo sociálně – a levice se teď musí rozhodnout.

A když ani to nebude dost přesvědčivé?

Pak bych řekl, že nesmíme zapomenout na to, že svět dříve také nebyl úplně v pořádku. To, co teď začínáme pociťovat, je pouze náznakem toho, co se v jiných částech světa děje již velmi dlouho. Nadále potlačovat potlačované, jak víme z psychologie, vede nikoli ke zlepšení situace, ale spíše k vyostření konfliktu. Tento krizový proces nemůžeme vyřešit tak, že vyrovnáme místní sociální rozdíly. Levice vkládala mnoho nadějí do procesů v jižní Evropě. Nyní máme konečně šanci společně zvrátit sociální poměry také v srdci krizového režimu, tedy v Německu.

A co když z tohoto vyostření argumentace získá víc pravice? Nemálo lidí má strach, že další polarizace povede ke stavu ne nepodobnému občanské válce.

Neviděl bych to tak černě. Dlouho bylo radikální levici zřejmé, že sice můžeme trochu protestovat proti rasistickému násilí, ale ve skutečnosti se nic nezmění. Tyto časy jsou nyní u konce. Merkelovský biedermeier je za námi a do Německa dorazil skutečný svět. Politika už nemůže pokračovat stejně pohodlným tempem, jako tomu bylo v minulých letech. Může nás to znervózňovat, ale nemůžeme se tomu vyhnout. Musíme se tomu postavit čelem.

Z německého originálu Der Merkelsche Biedermeier ist vorbei publikovaného na stránkách německého deníku Neues Deutschland přeložila Iniciativa Ne rasismu.