Převzato z Antifénix:
Po rozhovoru s Petrem S. jsme se rozhodli znovu vydat překlad výňatku z eseje “Bounty Hunters & Child Predators (Lovci dětí a odměn)”, který doporučujeme k přečtení! Esej nabízí náhled do strategie FBI “navádění ke zločinu“ (entrapment) a zkoumá odklon zájmu FBI od zkušených anarchistických organizátorů k mladším a méně zkušeným lidem, obvykle z okraje radikálních scén. Text přibližuje a popisuje používané strategie, jejichž cílem je vykolejení a diskreditace anarchistického hnutí. Přispívá k pochopení celé situace a nastiňuje možnosti obrany proti takovým praktikám. Esej vychází ze zkušenosti našich kamarádů a kamarádek ze Spojených Států. I přesto je však v našem kontextu aktuální a dokazuje, že infiltrace a následné represe nejsou ve světě novou ani ojedinělou policejní taktikou.
Detailní pohled na FBI strategii “navádění ke zločinu”
Není to tak dávno, kdy se FBI zaměřovala na sledování známých anarchistických aktivistů a aktivistek. Marie Mason (dnes Marius Mason pozn. red) a Daniel McGowan byli zatčeni po dlouhých letech působení v anarchistickém a radikálně ekologickém hnutí. Není divu, že bezpečnostní aparát státu se zaměřil zrovna na tyto jedince – představovali totiž odvážné individuality otevřeně kritizující nerovnost a nespravedlnost na nichž je dnešní svět založen.
Ilustrující je případ usvědčeného dlouhodobého aktivisty Erica McDavida. Eric byl dopaden díky agentce, jenž využila jeho citů a následně ho zmanipulovala k diskusi o ilegální činnosti. V současné době se zdá, že FBI změnila strategii a stále více se zaměřuje na méně zkušené osoby.
FBI přišla s touto novou strategií během Republikánského národního shromáždění (RNC) v roce 2008, kdy její agenti Brandon Darby a Andrew Darst na základě vykonstruovaných obvinění o držení zápalných lahví zadrželi tři aktivisty (David McKay, Bradley Crowder, Matthewa DePalmu). Je důležité si uvědomit, že v tomto případě k žádným útokům nedošlo. Jediné molotovovy koktejly, které figurovaly během RNC protestů byly ty, jenž FBI zkonstruovala za účelem uvěznění těchto tří mladých mužů. FBI nereagovala na hrozbu, ale záměrně ji vytvořila.
V roce 2012 FBI zařadila vyšší rychlostní stupeň a bezprostředně před prvním Májem v Clevelandu bylo pět lidí zadrženo a následně obviněno z terorismu poté, co je agent FBI zjevně “inspiroval” k plánování demolice mostu (zde https://en.wikipedia.org/wiki/Brecksville-Northfield_High_Level_Bridge). Během protestů proti summitu NATO v Chicagu byli tři aktivisté zatčeni a obviněni z teroristického spiknutí zahrnující zápalné láhve. Celá situace byla opět zinscenovaná agenty FBI.
Žádná z obětí těchto případů nebyla klíčovou osobou v radikálních kruzích a žádný z těchto trestných činů fakticky nereprezentuje taktiky, které anarchistické hnutí v USA za posledních deset let skutečně použilo. Všechny kauzy jsou výsledkem práce FBI s jasným cílem, tedy vykonstruovat spiknutí. Všechna zatčení probíhala těsně před velkými mobilizacemi, což umožnilo represivním složkám obhájit jejich zásahy proti protestům jako boj proti terorismu. Navíc ve všech těchto případech byli obžálovaní identifikováni jako anarchisté což vytváří precedent pro kriminalizaci anarchismu.
Proč se FBI zaměřuje na chytání nezkušených mladých lidi spíše než na “zkušenější” anarchisty / anarchistky? A proč dochází ke zintenzivňování právě teď?
„Zkušení“ aktivisté/aktivistky představují daleko složitější cíle. Agenti FBI jsou honoceni na na základě úspěšně vyřešených případů. Není tak divu, že s vidinou materiálního přilepšení anebo karierního postupu, volí jednodušší cestu a vybírají ty více zranitelné. Koneckonců primárním cílem je někoho dopadnou, usvědčit a uvěznit. Na tom o koho se jedná až tak nesejde.
Taktiky, které anarchistické hnutí skutečně používá jsou pro širokou veřejnost pravděpodobně mnohem populárnější, než ty ze kterých se je policie snaží obvinit. Rozbíjení bankovních výloh je sice nezákonné, ale i přesto je chápáno více jako akt politického protestu a zároveň je velmi obtížné z robitého skla postavit přesvědčivý případ terorismu.
Známí aktivisté/aktivistky mají mnohem širší podporu a zázemí a pronásledovaní mladých nezkušených lidi dramaticky snižuje zdroje, které musí být mobilizovány na jejich podporu. Pokud jde hlavně o kriminalizaci anarchismu s minimálním odezvou, pak je mnohem jednodušší “vyrobit” případy terorismu za pomoci agentů-provokatéru, než vyšetřovat skutečné aktivity anarchistického hnuti.
Vykounstruované případy také umožňují připravit na míru šité a předem pečlivě naplánovanou mediální kampaň plně pod taktovkou FBI. Rozhodnou-li se úřady k násilné reakci na nadcházející protest, pak je velmi výhodné v předstihu vypustit příběh o spolčení organizátorů onoho protestu s teroristy. Důsledkem je nedůvěra v rámci hnutí a zastrašení nově příchozích či přihlížejících – s anarchismem přece není radno si začínat. Jedná se o dlouhodobý projekt FBI, jehož cílem je oslabit celé antikapitalistické hnutí.
Shrnutí strategie FBI:
1) Rozložení hnutí izolací nejradikálnějších členů
2) Rozpoznávaní a zaměřování se na nejvíce zranitelné cíle nejlépe na okraji hnutí
3) Využití jednotlivých kauz na de-legitimizaci celého hnutí. A k ospravedlnění stále rostoucího policejního násilí.
Po desetiletí, se různá hnutí bránila policejnímu dohledu a infiltraci pomocí důsledného přístupu k bezpečnosti. Taková praxe minimalizuje účinnost policejních operací, ale ne vždy může pomoci chránit nově příchozí, kteří si ještě tyto praktiky neosvojili. To jsou přesně ti lidé, o které má FBI zájem. Agentům stačí jen jeden vnímavý mladý člověk. Jedná se o bezpátřní lovce odměn kteří nemají problém s využít jakékoliv slabosti, potřeby nebo duševního problému.
Máme-li chránit další generace, je naší jedinou možností vést sofistikovanou kampaň proti těmto praktikách. Soustavný nátlak na represivní složky má potenciál tyto postupy eliminovat, což rozhodně nebude snadné, ale dosud se jeví jako jediná možná alternativa.
Nepřestávejte informovat, organizovat se a bojovat. Strach a rezignace jim pouze dodává energii a pocit zadostiučinění. Chránit se můžeme pouze zintenzivněním našich možností aktivní obrany a proti-útoku, ne tím, že se stáhneme, ukryjeme, nebo tím že se podrobíme.
Nejlepší obranou je dobrý útok. Dokud kapitalismus bude nestabilní-rozuměj dokud nezkolabuje-represe budou součástí našich životů. Pojďme se k tomu postavit čelem.
Pokud se obvinění z terorismu stávají zásadním bodem strategie státu k potlačování anarchistického hnutí, je nezbytné abychom vytvořily naší vlastní strategii reakce a iniciativy, spíše než se jen snažit reagovat znovu a znovu na jednotlivé případy.
Represe má odradit veřejnost od setkávání se s aktivisty. Tím hnutí ztrácí spojení s širší sociální základnou a prohlubuje se falešná dichotomie mezi méně militantní “komunitní prácí” a utajovanou přímou akcí. Nechceme tím říct, že každý se musí apriori organizovat veřejně-naopak, jedna z funkci otevřeného veřejného organizování je příprava příznivého klimatu pro přímé akce. Veřejné organizování je stále zcela nezbytným aspektem anarchistického působení.
Jeden způsobů, jak se můžeme chránit je zažít si a důsledně praktikovat dobré bezpečnostní návyky (o kterých se toho dá najít na internetu a v literatuře mnoho). Nyní již víme, že NSA (Národní Bezpečnostní Služba USA) si udržuje nejen přehled o všem, ale i strategicky analyzuje, mapuje a shromažďuje obrovské množství dat. Pak již neexistuje žádná výmluva, k odstranění Facebookových profilů!
Stěžejní a velmi důležité také je podporovat a vzdělávat ty, kteří jsou nový v našich kruzích, aby se nestali snadnou obětí vládních agentů. Nemůžeme si dovolit žádná další zadržení a uvěznění lidí, jejichž životy mohou a jsou zasaženy neuvěřitelně dlouhými tresty odnětí svobody s účelem zastrašit ostatní a odradit je od kritického myšlení nebo od účasti na protestech.
Pokud úřady se mohou spolehnout na použivaní konspiračních obvinění proti anarchistickému hnutí, musíme toho umět využít proti nim. Mnoho lidem v naší společnosti (a ne jen těm radikálně naladěním), je nepříjemná myšlenka že mohou být pronásledováni a uvězněni za „ideozločin“, nebo za činy, které nebyly spáchány. Musíme najít způsob, jak oslovit lidi mimo anarchistické hnuti a informovat je o praxi zinscenovaných a konspiračních obvinění. Tím můžeme docílit diskreditace těchto praktik a napomoct k de-legitimizaci případů vystavených na konspirační bázi a policie jako takové. Čím širší spektrum lidí s těmito taktikami nebude souhlasit, tím více bude bude mít stát svázané ruce v jejich používání.
Dokud existuje nerovnost a nespravedlnost, budou tu lidé bojující proti nim, které represivní složky budou potlačovat. Budeme-li brát sami sebe vážně jako revoluční hnutí, měli bychom se naučit vidět věci v širším kontextu a ponaučit se z historie sociálních hnutí a represím, kterým čelily.
Ano tyhle věci jsou děsivé, ale nesmíme podlehnout strachu a přestat reagovat na kolektivní bázi. Buďme chytří, jednejme bezpečně a kryjme si záda.
Appendix: bránit se, chránit se navzájem
Nikdy se nepouštěj do diskuze o ilegálních aktivitách s lidmi, které neznáš už dlouhou dobu, nebo kterým nevěříš. Nevěř lidem jen proto, že jim jiní věří, ani proto, že mají velký vliv na ostatní. Nenech se nikým zatlačit do taktik, na které nejsi připravený/á, ani do akcí, ve kterých se necítíš dobře.
Měj na paměti, že cokoliv říkáš, může být někdy použito proti tobě, a to i věci, které jsi nemyslel/a vážně. Vždy naslouchej svým instinktům: když na tebe někdo tlačí, nebo ti chce dychtivě s něčím pomoci, raději se na chvilku zamysli a dobře zhodnoť situaci. Přemýšlej, jakou motivaci asi mají lidé okolo tebe:davá jejich motivace nějaký smysl? Seznam se s blízkými a rodinou tvých přátel.
Tyto praktiky jsou rozumné, ale ne dostatečné:nad bezpečností nemůžeme přemýšlet jen v individuální rovině/každý sám za sebe.
I kdyby 99 lidí ze sta bylo schopných předejít infiltraci, ve chvíli, kdy stý spadne do pasti agentů-provokatérů, zaplatíme za to my všichni. Potřebujeme kulturu bezpečnosti/bezpečnostní kulturu, pomocí které můžeme ochránit také ostatní, včetně více zranitelných a těch, kteří participují na okraji radikální scény/v radikální scéně participují jen okrajově. Ti mohou být pro policejní šelmy/lovce odměn obzvlášť lákaví. Je důležité být ve střehu a dávat pozor i na ostatní, kteří se sami mohou ocitnout v ohrožení.
Pro ilustraci si představ, že jsi na přednášce, kde se jeden z posluchačů bude neustále ptát na ztřeštěné otázky a povede to eskalaci taktik ostatních. Je možné, že se jedná o agenta-provokatéra, stejně jako je možné, že to není agent, jenom horká hlava, která se ale může stát velice atraktivním terčem pro agenty. Takoví jedinci se obvykle sami straní ostatních, nebo jsou odsunuti na okraj, což je dělá pro agenty ještě více zranitelné: “Kašli na suchary.Pojď, uděláme spolu něco pořádnýho!”Někdo, kdo nemá co ztratit, by měl v klidném prostředí s takovými lidmi navazát kontakt a zdůraznit důležitost pořádné kultury bezpečnosti/bezpečnostní kultury. Vysvětlit rizika, kterým takhle otevřeně horlivý jedinec vystavuje sebe i ostatní, a naléhat na něj, aby byl opatrný a nedůvěřoval nikomu, kdo mu bude nabízet svojí účast na nezákonné činnosti. Desetiminutová konverzace může předejít dlouhým letům žalu a vyčerpávající podpoře vězněných.
Starejme se o sebe navzájem, dohromady budeme silní.
Download reading version: Bounty-Hunters_Reading
Download imposed version: Bounty-Hunters_Imposed