Převzato z AFED:

A3

Kdo si myslí, že problémem jsou uprchlíci, je požehnáním pro zájmy privilegovaných. Stahujte, tiskněte, lepte listopadové číslo nástěnných novin A3!

Veřejný prostor – což je ostatně i prostor nástěnných novin A3 – je až po okraj naplněn tématem tzv. uprchlické krize a všemi skandály a špatnostmi, které se v souvislosti s ním dějí. Ač se jedná bezesporu o velice důležité téma, zakrývá problémy, které jsou bolestně přítomné v naší společnosti a na které bychom se měli zaměřit. Ti u moci, ať již ekonomické či politické, musí skákat radostí nad vší tou energií a aktivitou, která je místo oprávněného odporu proti nim zaměřená proti zoufalým lidem prchajícím za normálním životem bez války a utrpení.

Jako typický příklad zastíněného problému nám může posloužit chystaná Transatlantická zóna volného obchodu (TTIP) otevírající dveře velkému byznysu a propůjčující dosud nevídané možnosti pro prosazování pochybných zájmů velkých korporací. Zatímco v Německu nedávno proti TTIP demonstrovalo asi čtvrt milionu lidí, v ČR není po adekvátní zpětné vazbě ani vidu, ani slechu. Pozornosti se jí tu dostává snad pouze od nepoučitelných „potížistů“, jako jsme například my, anarchisté.

Ani nemluvě o nedávno schváleném prolomení těžebních limitů na severu Čech, které by snad kdykoli jindy bylo zásadním tématem a určitě by se proti němu zvedl zasloužený odpor. Místo toho jsou na akcích konaných proti prolomení k vidění takřka jen dlouhodobí aktivisté a členové profesionálně aktivistických organizací à la Greenpeace. Zatímco média propírají skupinky uprchlíků, kteří sem omylem zabloudí, nebo nejnovější Zemanův skandál, těžaři si mnou ruce.

Zatímco ze sebe xenofobní demagogové chrlí lež za lží, politici se přetahují o nesmysly a Západ s Východem si poměřují rakety, policie vesele buzeruje a zastrašuje za naprosté apatie veřejnosti sociální aktivisty a anarchisty snažící se o změnu společnosti k lepšímu, konstruuje šílená obvinění a hřeje se na výsluní své nedotknutelnosti. A jak by ne, když sociální aktivismus pro nemalé množství lidí znamená „sluníčkářství“ a pro ty zaslepenější vlastizradu.

Je smutně ironické, když se stále ukazuje, že jsou to především ti, kteří poukazují do zbláznění na negativní projevy islámu v oblasti rovnoprávnosti žen a sexuálních menšin, kdo současně zastávají krajně konzervativní, sexistická a homofobní stanoviska. V zemi, kde je tristně nízké povědomí o problematice znásilnění a lidem s menšinovou orientací se stále nedostává adekvátního respektu, nastává panika při pohledu na ženu se zahalenými vlasy.

Co na tom, že se naše životy v kapitalismu podobají deprimujícímu kolovrátku práce, spánku a utrácení peněz? Že je svoboda redukována na možnost výběru mezi Colou a Pepsi, demokracie na kus papíru vhozený jednou za pár let do urny a etika na zásadu „pohoda, hlavně že z toho mám prachy“? Vždyť do Evropy přichází někdo, koho jsme v životě neviděli!

Opravdu budeme nadávat na uprchlíky, Romy, homosexuály nebo kohokoli jiného, kdo bude zrovna trendy obětním beránkem, místo toho, abychom začali racionálně hledat skutečné problémy a řešení? Je jen otázkou času, kdy se objeví teorie, podle které i za špatné pracovní podmínky, buzeraci v práci, sociální nejistoty a řadu dalších souvisejících průserů, které se dotýkají mnoha tisíců lidí, mohou ti nejvíc utlačovaní.

Jsme zvyklí, že donekonečna opakujeme věci, které téměř nikdo neposlouchá, a jsme vysmíváni, sledováni a občas perzekvováni za své aktivity. Tak to bylo za každého režimu, je a pravděpodobně i bude. Tentokrát ale doufáme, že naše sdělení nezapadne. Doba je zmatená, a právě proto nesmíme připustit, aby veřejný prostor ovládly demagogické nabídky snadných řešení těžící z momentální hysterie, v jejichž stopách vždy kráčí dalekosáhlé problémy, které jsou nesrovnatelně větší než příčina oné paniky. Vystrašená společnost je vždy společností, která je vstřícná k různým fašizujícím hnutím a souvisejícímu utahování šroubů v zájmu falešného pocitu bezpečí a bezbranná vůči snahám velkého byznysu a na něj navázaných politiků prosazovat své zájmy, které jsou zpravidla v opozici k zájmům obyčejných neprivilegovaných lidí.

Musíme být jednotní. Nenechme se strhnout hysterií, mysleme a nepodléhejme demagogům, i kdyby měli zastání u většiny našeho okolí. Buďme aktivní a stavějme se proti tomu, co otravuje naše životy a životy ostatních. Držme se zásad svobody, rovnosti a solidarity a na jejich základech se snažme o přeměnu společnosti k lepšímu – do stavu, kdy bychom nebyli zavaleni zprávami o tragédiích a kauzách, které ohrožují naši společnost. Do stavu, kdy by lidé nemuseli utíkat ze svých domovů a následně čelit buzeraci a rasismu v zemích, které si vysnili coby ostrov svobody a tolerance.

Je toho mnoho, co je zapotřebí udělat a čeho by se měli chopit lidé, kterým není lhostejná budoucnost společnosti. Tak pojďme na to.

A3 (listopad 2015) ke stažení ZDE.

Stahujte, tiskněte, lepte!

Nástěnné noviny A3 vydává Anarchistická federace každý měsíc. Jsou určené zejména k šíření prostřednictvím výlepu v ulicích či vyvěšování na pracovištích a ve školách.