17.11. 2015, 13:30, náměstí Míru, Praha 2

Sedmnáctý listopad je den, který by neměl být zapomenut hned ze dvou důvodů souvisejících s bojem proti totalitním ideologiím.

Prvním je připomenutí obětí mladých studentů, kteří přišli o život rukou nacistů nebo byli za vyjádření svého názoru odvezeni do koncentračních táborů. Při jednom z protestů proti nacismu byl postřelen Jan Opletal, který 11. listopadu zraněním podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev s ostatky převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami. Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let a zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů studentské organizace.

Druhým je připomenutí 17. listopadu 1989. Ačkoliv mnoho z nás k tomuto dni může mít mnoho připomínek a leckteří z nás očekávali mnohem více, jedno je jisté. Tento den nám přinesl některé zapomenuté svobody. Svobodu slova a vyjadřování, svobodu pohybu i mimo hranice Československa a například i svobodu vyznání.

A právě tyto činy a tyto hodnoty je dnes nutné připomínat jako nikdy předtím – činy mladých lidí, kteří se nebáli perzekuce a vyšli do ulic navzdory mlčení většiny a v některých případech dokonce kolaborování s nacisty či prosovětským režimem. Hodnoty, na niž stojí současná Evropa jsou sepsány v deklaraci lidských práv. Tyto hodnoty se dnes snaží některé skupiny lidí potlačit. A nejde zdaleka jen o neonacisty nebo stalinisty. Jedná se i o skupinky politiků toužících k moci. Tito lidé dnes volají po uzavírání hranic, stavění nových plotů, zákazu Islámu jako víry nebo chtějí omezit svobodu vyjadřování pro ty s odlišným názorem.

Zároveň některé skupiny chtějí migrantům utíkajícím před válkou nebo perzekucí zakázat přístup do Češka nebo i jen cestu přes něj. Přitom jsme podobné útrapy jako oni zažívali i my po mnoho let. Právě dění v roce 1939 zapříčinilo, že tehdejší ČSR, a později protektorát, opustily tisíce lidí. A tehdy je ze svých nových zemí, kam tito lidé utíkali, nikdo nevyháněl. Rok 1989 pak přinesl naději na návrat těm, kteří utekli v 50. letech z ČSSR nebo po okupaci zeměmi Varšavské smlouvy (mimo Rumunska) v roce 1968. Nyní někteří utečencům v nouzi nadávají do “čmoudů” a opět rozdělují lidi podle národnosti, rasy i náboženského přesvědčení a zapomínají, že mezi námi je také řada bývalých utečenců.

Tvrdíme, že lidi nelze dělit podle rasy, národnosti, či náboženství. Říkáme, že tahle země patří všem lidem dobré vůle.

Na akci vystoupí:
# pozvání přijela česká herečka, spisovatelka, moderátorka, politička a občanská aktivistka (například Amnesty International) Táňa Fischerová.
# Michal Berg – jeden z dobrovolníků, který jel pomáhat do Maďarska, zároveň člen předsednictva Strany Zelených a komunální zastupitel.
# Martin C. Putna – profesor, kterého Miloš Zeman odmítl jmenovat profesorem, a mimo jiné signatář petice proti “nenávistným projevům na demonstracích proti přijímání uprchlíkům
# zástupce odborů – jméno ještě zveřejníme
# zástupce církve – jméno ještě zveřejníme.

Na Václavském náměstí:
# Jan Vrobel – zde je část jeho vzkazu: “17. listopadu je revoluční svátek. Je to den, kdy naše společnost slaví boj za hodnoty, které stojí za to držet při životě, i když to není vždy bezpečné a pohodlné. 17. listopadu se v historii naší občanské společnosti vždy děly důležité věci. Dnes, v roce 2015, je nejvyšší čas, abychom si uvědomili, že demokracie nemůže existovat bez občanské společnosti, tedy aktivních lidí, kteří berou své životy, svobodu a s ní spojenou odpovědnost do vlastních rukou. Dnes zase bojujeme o hodnoty, na nichž stojí naše demokracie a na nichž toužíme stavět budoucnost. Ať už jsme levičáci nebo pravičáci, příznivci malého nebo sociálního státu, víme, co nechceme – nechceme šovinistickou, arogantní, nevzdělanou, rasistickou, malou a izolovanou společnost.”
# zástupce Studentského hnutí za solidaritu
# zástupce, jmenovaný Spolkem Podhradí.

Trasa pochodu:

Náměstí Míru -> Bruselská -> Koubkova -> Ke Karlovu -> Albertov (od shora do křižovatky Studničkova) -> Studničkova -> Apolinářská -> Ke Karlovu -> Ječná → V Tůních → Žitná -> Ve Smečkách -> Václavské náměstí (horní část u koně) → Opletalova → Růžová → Jindříšská → Senovážné náměstí – > Senovážná → Hybernská → Havlíčkova → V Celnici → Na Poříčí (→ Havlíčkova → Hybernská -> Opletolova – k budově hlavního nádraží).

Fb stránka události zde.