Převzato z A2larm.cz:
V sobotu 25. června se k vlně demonstrací proti přijímání imigrantů připojila Ostrava. Útok na protidemonstraci ovšem neonacistům nevyšel.
Sobotní ostravské setkání mělo jasně neonacistický ráz, účastníci očekávali konflikt – ale vzhledem k tomu, že imigrantů v Ostravě mnoho není, museli se spokojit s pochodem do ghetta.
V tuhle chvíli to zde vypadá mnohem živěji než na hlavním náměstí. Posedává tu a postává několik desítek lidí. Z várnic, které zapůjčila zdejší skupina Food not Bombs, se za dobrovolný příspěvek rozdává arabské jídlo. Do jeho přípravy se zapojila egyptská čajovna, letáčky na akci se rozdávaly i v místním arabském občerstvení. Jsou tu novináři, Ostravský deník i Český rozhlas. Na akci přijeli lidé až z Prahy, především skupinka Mladých Zelených. I tady, skoro tři sta kilometrů od domova, poznávám známé tváře. Trochu to připomíná starý vtip: „Ze svého Facebooku jsem měl pocit, ze znám spoustu voličů Strany Zelených. Bohužel se ukázalo, že je znám všechny.“
Čas na pár proslovů. Mluví organizátoři akce a také Tomáš Křemen z Mladých Zelených (více se dozvíte zde). Situaci kromě překvapivého počtu policistů a členů antikonfliktního týmu (dohromady jich tu je skoro tolik jako účastníků) sledují také lidé subkulturního vzezření, kteří by zapadli spíš na druhé akci. Z tramvaje, která na zastávce otevřela dveře, se směrem k nám ozývá skandování „Čechy Čechům!“. Zkoumavě a nedůvěřivě na nás hledí také bělovlasý pán ze čtvrtého patra sousedního činžáku. Po řečnické části se rozjíždí arabská hudba. Je čas zajít na mítink proti „invazi“.
Tentokrát bez intoušů
Náměstí už je překvapivě plné, shromáždilo se tu dost možná pět set lidí – to na Ostravu není málo, i když podle Facebooku měly být účastníků tři tisíce. Příchozí vypadají jeden jako druhý – vypracované postavy, holé hlavy, značková trička, ať už Everlast nebo Dobermans Aggressive, nedovolí pochybovat o tom, že jde o lidi s jasným názorem. Nejspíš tu je hodně vyhazovačů z nedaleké Stodolní. Nad zástupem vlají české a slovenské vlajky, a nechybí logo iniciativy Islám v ČR nechceme. Slibované zahraniční hosty představuje zelená vlajka Kotlebovy Lidové strany Naše Slovensko. „Obyčejní“ lidé tu jsou také, ale je jich málo, mezi hlavní masou účastníků vypadají ztraceně. Na citáty Komenského, Čapka nebo Hrabala, nakreslené křídou na dlažbě, se nikdo nedívá.
Proslovy se nesou v předvídatelném duchu, nevystupuje tu žádný intelektuál Konvičkova ražení, na to by nejspíš nikdo nebyl zvědavý. Tedy: o imigraci musí rozhodnout lidi, tedy my. Jsou to novodobé nájezdy Vandalů, kteří už kdysi zničili římské impérium. Hrozí nám znásilňování (jen jedna zmínka), a proto se musíme od sebe navzájem učit sebeobraně. Překvapivou obeznámenost s historií ukáže mluvčí, který připomene zásah polské jízdy, jež v roce 1683 zachránila Vídeň před tureckým nebezpečím. Není však jasné, kde přesně má jízda proti novodobým Vandalům zasáhnout dnes. František Drozd ze Slovenska se hrozí toho, že z našich daní budou uprchlíci ubytování v suchu a teple a ještě dostanou najíst. Promluvy nejsou dlouhé, však se to také nedá moc poslouchat. Vzhledem k tomu, co následovalo, můžeme předpokládat, že většina přespolních se v tuto chvíli už těšila na docela jiný program. Shromáždění, které začalo ve tři odpoledne, proto končí už před čtvrtou.
Masarykovo náměstí se opět vyprazdňuje a já se vracím před galerii. Postupně mi dochází, že nejdu sám, se mnou se trousí i hloučky těch radikálnějších účastníků dnešní demonstrace. Když na místo dorazím, vidím, že účastnící protiakce jsou už obklopeni těžkooděnci, a ti je oddělují od neonacistů, jichž stále přibývá. Skandují: „Jdem se bít!“ Antikonfliktní tým organizátorům protiakce celkem důrazně doporučil, aby se rozešli, ačkoliv akce byla plánována až do pěti. Opravdu to vypadá, že se může stát cokoliv, protože početné skupiny neonacistů se blíží i z opačné strany. Procházím mezi policisty, zřejmě vypadám agresivně, protože se mne pokoušejí zastavit, ale za chvíli jim dojde, že nechci na nikoho útočit a jen se vracím mezi kamarády. Stahujeme se k hospodě Zrzavá Mary, policisté nás rezolutně posílají dovnitř. Naštěstí se tam vejdeme všichni a ještě zůstanou volná místa. Na okamžik zažívám opravdu nepříjemný pocit bezmoci a strachu.
Tři ze čtyř Čechů
Za nějakých dvacet minut je jasné, že lynčování nám nehrozí, místní aktivisté nakládají věci do auta a rozcházíme se. Neonacisté jdou směrem na Přívoz, kde v Ostravě žije nejvíc Romů. Tam se nepředvídatelně rozeběhli na všechny strany, takže proti nim policisté nakonec zasáhli a zajistili celkem šedesát osob. Očití svědkové říkají, že na místě byla k zásahu připravena i romská domobrana.
I přesto, že proti přijímání uprchlíků a imigrantů ze Sýrie a Severní Afriky jsou podle nedávného sociologického průzkumu skoro tři ze čtyř Čechů, jen málo jich kvůli tomu vyrazí na demonstraci. Alespoň zatím, alespoň mimo Prahu. To zůstává vyhrazeno těm, kteří podobné akce považují za oblíbenou volnočasovou aktivitu. Totéž se ovšem týká i druhé strany.
Sobotní ostravské setkání mělo jasně neonacistický ráz, účastníci očekávali konflikt – ale vzhledem k tomu, že imigrantů v Ostravě mnoho není (jediného stánku s výborným falafelem a kebabem hned u náměstí se místním asi zželelo), museli se spokojit s pochodem do ghetta. Smutné je, že skromná, oficiálně nahlášená protiakce, která neonacistům ani v nejmenším nepřekážela, musela být předčasně ukončena.