Zamyšlení nad krizí kapitálu a možnostmi autonomní iniciativy (zamyšlení Lukáše B. )

Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav. Další texty můžete nalézt například na blogu  Archiv Lukáše B.
MNOHDY SE LUKÁŠOVI TEXTY PLNĚ NEZTOTOŽŇUJÍ S VĚTŠINOVÝM POSTOJEM NAŠÍ KOMUNITY. TENTOKRÁT JE S NÍM OVŠEM V NAPROSTÉM SOULADU A POD DANÝ TEXT BYCHOM SE KLIDNĚ PODEPSALI JMÉNEM CELÉHO NAŠEHO KOLEKTIVU !

Koronavirová pandemie narušuje výrobní řád kapitálu a je jasné, že
vládnoucí třída se snaží toto narušení minimalizovat. Co to znamená?
Ohroženou ekonomiku zachraňují opatřeními, která kapitalistům přináší
velké kompenzace i jistoty, ale proletářům jen další zdravotní rizika,
bídu a násobení nejistot. Manažery tohoto vývoje jsou nejen ekonomické
instituce, ale také jednotlivé státy. Ty přerozdělují prostředky
způsobem, který představuje podporu byznysu firem na úkor pracujících
bez kterých by všechna kola ekonomiky stála.

Nastavený kurz vede k různým reakcím. Vidíme třeba to, jak občanský
sektor postrádající třídní analýzu volá po ochranitelské roli státu.
Tento směr reprezentovaný i různými levičáckými spolky je zhoubný nejen
proto, že ve státu vidí něco, čím není a nikdy nebyl. Problém je i to,
že jde o faktické podkopávání autonomní iniciativy prostřednictvím
apelu, abychom iniciativu přenechali státním institucím a dalším
zprostředkovatelům. Poslední dobou ale můžeme sledovat i pozitivnější
tendenci. Jestliže krize dobře demaskuje roli státu coby manažera třídní
společnosti, vede to k prohloubení kritiky státu i u té části populace,
kde to nebylo zvykem. Tím se otevírá prostor právě pro autonomní
iniciativu, která nejenže na stát nespoléhá, ale také jedná jemu
navzdory. Projevuje se tím, že krizí postižené spodní patra společnosti
nečekají na vyslyšení požadavků, ale prostě si berou, co potřebují k
důstojnému životu. Mnohdy dokonce ani žádné požadavky na stát
neadresují. Divoce stávkují, bouří se ve věznicích, neplatí nájmy,
obsazují prázdné domy, uchvacují potraviny z obchodů, neplatí za MHD,
vytvářejí solidární a podpůrné sítě. To jsou jen některé z podob, jaké
na sebe taková autonomní iniciativa může brát.

V jednom ze svých článků (K souvislostem opatření v době pandemie)
jsem poukázal na to, jak konkrétně různé instituce sypou prostředky do
zachraňování kapitalistických zájmů a přitom neprivilegované skupiny
zanedbávají. Chtěl jsem tím přispět k odkrytí masky, kterou si stát
nasazuje. Nechtěl jsem tím však říct, že máme soustředit svou energii
primárně do formulování výzev, aby stát hospodařil „rozumně“ v náš
prospěch. Myslím, že větší smysl dává právě to, když zjevnou neschopnost
státu zlepšit naše postavení, využijeme k posílení těch iniciativ, které
na stát nespoléhají a zároveň se k němu staví do opozice. Velké počty
nově nezaměstnaných a bez příjmu, přibývající počet lidí bez domova nebo
osob propadajících se do dluhové pasti. Ti všichni mají dost důvodů,
proč být na stát naštvaní a nedůvěřovat mu. Právě zde leží příležitost
jak iniciovat zápasy, které před propuknutím pandemie byly těžko
realizovatelné. Chopíme se té příležitosti nebo ji promarníme?

Lukáš Borl – 27. 4. 2020

Comments are closed.