Následující text nemusí ve všem vyjadřovat názorový průsečík naší komunity. Zařazujeme ho do “rubrik” texty určené k diskuzi a zamyšlení.
O odumírání demokracie jako celospolečenského uspořádání toho bylo napsáno už velmi mnoho. Ne samozřejmě všude. Je pořád hodně těch, kteří se nedokáží smířit s realitou. Elitářství a vlastně i nepřímé autoritářství jsou základní kořeny vlády někoho nad někým. „Práva“ jsou vydávána za svobody, ač stále staví jedny proti druhým. Cestu konsensu nahrazuje válcování menšinových názorů a postojů. Místo hledání alternativ dochází k fetišizaci stávajících společenských vztahů. Ode zdi ke zdi. Od egoistického individualismu po neosobní kolektivismus a naopak.
Zapomíná se na to hlavní. Na SVOBODU. Na maximální svobodu jednotlivce a tím i celé společnosti. Zákazy a nařízení ve jménu „blaha“ jsou přímým důsledkem tohoto domečku z karet. Zřejmě by celá situace byla jiná, pokud by jedním ze základních kamenů lidské civilizace nebylo neustálé glorifikování vlastnictví (lhostejno zda soukromého, státního či jakéhokoliv jiného). Ale to je jenom další kdyby. Je smutné sledovat lidí snažící se změnit současný status quo lobbováním za další zákony a nařízení. Antiautoritářské kolektivy vstupující do „oficiální politiky“(doufám, že v dobré víře). Filosofy, kteří utopili svoje sny v bahně parlamentní demokracie. Místo bourání zdí a vytrhávání mříží z oken se děje přesný opak. „Vězni staví své vlastní vězení“. A pak se jednou ráno vzbudí se strachem, že by mohli přijít o jistotu své cely. O nesvobodnou jistotu, ale přeci jenom jistotu.
SVOBODA je odpovědnost. Jak k sobě, tak i ostatním. Dokáže být bolestivá i krutá. Přesto zůstává tou nejvyšší veličinou lidského bytí. Kdo se jí snaží někomu upírat, musí počítat s následky. Svoboda jedněch není nikdy nesvobodou jiných. Tak tomu je díky evoluci lidské etiky. Není to nic co by nám bylo vrozené. Pojem „volnost“, známý z živočišné říše, není skutečnou svobodou. „Svoboda vlků, není svobodou ovcí“. Je to poměrně komplikovaný vztah, který je potřebné si ujasnit v celé škále různých souvislostí. Jak už bylo řečeno, SVOBODA je odpovědnost. Pokud k ní někdo přistupuje jako k ospravedlnění svého bezbřehého egoismu, nepochopil nic. Svoboda není svobodou, bez jisté dávky altruismu a uvědomění si, že :
„POKUD NEJSOU SVOBODNÍ VŠICHNI, NENÍ SVOBODNÝ NIKDO!“