20. července uplyne 17 let od vraždy Carla Giulianiho.V červeneci roku 2001 svolaly světové elity zasedání G8 do italského Janova. Stovky tisíc lidí vyšly do ulic, aby vyjádřily svůj nesouhlas s globální politikou, určovanou předáky osmi ekonomicky a politicky nejsilnějších zemí. Mezi protestujícími v Janově byl i třiadvacetiletý italský aktivista Carlo Giuliani. Domů už se ale nevrátil – ulice Janova se staly svědky jeho vraždy.
Carlova vražda se stala symbolem brutality a policejní represe. V Janově tehdy byly uplatňěny policií nové strategie a taktity proti velkým protestním shromážděním. Neprostupné uzavření samotného místa konání summitu, masivní preventivní zatýkání a brutalita pořádkových jednotek, proti protestním shromážděním.
Vyzýváme všechny, aby si připomněli Carlovu vraždu a uctili jeho památku.
CARLO NEZAPOMENEME!
Tvým odkazem budiž naše odhodlání.
Do Janova se tehdy dostalo více než 300 000 protestujících. Stovky byly zadrženy už na hranicích a nebyly vůbec vpuštěny do země. Na zástupce nevládních organizací, levicových katolických skupin, squattery, anarchisty, antifašisty, ale i zástupce odborů či levicových politických stran, kteří se do Janova dostali, čekalo však nemilé překvapení, které německá televize později pojmenovala jako Berlusconiho past. Represe, kterou rozpoutaly italské policejní síly, neměla obdoby. Nechvalně proslulými se staly zejména noční nájezdy zakuklených policistů do hromadných ubytoven. V noci 21. července například vtrhlo 150 policejních zakuklenců do školy, ve které spali demonstranti, a rozpoutalo jatka. Během několika minut byly prostory pro spaní zalité krví a desítky demonstrantů musely být odvezeny do nemocnice, z toho tři v kritickém stavu. Berlusconiho represivní metody, které v Evropě dlouhodobě nemají obdoby, vyvolaly násilné odpovědi i mezi protestujícími, kteří přijeli vyjádřit nesouhlas se summitem nenásilnými prostředky. Mottem protestů se stal slogan amerického prezidenta J.F. Kennedyho: „Ti, kteří brání mírumilovným revolucím, činí ty násilné nevyhnutelnými.“
Ulice Janova se proměnily v bojiště, po kterém se pohyboval i mladý Carlo Giuliani. Na náměstí Piazza Alimonda došlo 20. července ke střetu aktivistů s italskými elitními vojenskými jednotkami s policejními úkoly – takzvaní carabinieri, které již od dob Mussoliniho vedou boje proti politické opozici. Na náměstí uvízl jejich obrněný vůz Land Rover, ke kterému se ihned seběhli aktivisté s cílem ho zničit – byť vyzbrojeni jen železnými tyčemi a dřevěnými deskami. Carlo chtěl do vozu vhodit hasící přístroj, který z něj policisté vyhodili. Z auta se ozvala střelba a Carlo byl zasažen do obličeje, padl k zemi a poté byl ještě dvakrát přejet autem. Byl na místě mrtev.
Brutální policejní nájezdy pokračovaly i po skončení demonstrací. Pod záminkou vyšetřování kriminální činnosti během protestů policisté vtrhávali do sociálních center, sídel odborů, médií a právnických kanceláří. Celkem bylo zadrženo 329 účastníků protestů, z nichž 25 jich bylo v prosinci roku 2007 odsouzeno k dlouholetým trestům odnětí svobody. Se zraněními skončilo více než 500 demonstrantů.
(upravený text z webu AFA)