Převzato z webu Borodin . Text jsme převzali bez jakýchkoliv obsahových úprav. Zveřejňujeme ho v rámci rubriky – píše se jinde . Proto nemusí vyjadřovat většinové postoje naší komunity.K textu samotnému můžeme přidat i čtvrtou alternativu. K třem jež autoři/rky textu zmiňují. V rámci uplatňované strategie represivních složek je dost pravděpodobné (tomu nasvědčuje i doba údajného vyšetřování, kdy se nic nedějě), že cílem je udržet některé osoby či skupiny pod tlakem potencionálního trestu a tím podstatně omezit jejich aktivity. Je to další z mechanizmů tzv. “militantní demokracie”.
Španělský tribunál Audiencia Nacional uzavřel soudní řízení a státní pronásledování anarchistů a anarchistek známé jako Operación Piñata. Téměř tři roky po zatýkání soudy zastavily proces z důvodu nedostatku důkazů proti obviněným. Operace Piñata se tak setkává se stejným “koncem” jako Operace Pandora I a II.
Po celkem 33 zatčeních s domovními prohlídkami od Palecie po Granadu; po třech letech vyšetřování, v němž byly analyzovány stovky dokumentů, zaznamenány telefonní hovory, zmrazeny bankovní účty a někteří obviněni utrpěli měsíce vězení, státní zástupce došel k závěru, že neexistují dostatečné důkazy, které by obviněné vedly k soudnímu řízení.
Tři policejní operace, Piñata a Pandora I. a II., vedly k zatčení 33 osob údajně patřících k teroristické organizaci. Nikomu však nebylo prokázáno spojení s násilným teroristickým činem, ale jen distribuce anarchistické literatury nebo vydávání esejí a knih. Například esej “Contra a Democracia”.
Uplynulo více než tři roky od okamžiku, kdy šéf národní policie Ignacio Cosidó oznámil, že “anarchistický terorismus zapustil kořeny v Španělsku”, přičemž toto tvrzení nikdy nenalezlo potvrzení u soudů. Nicméně tyto tři operace představovaly silnou ofenzívu proti anarchismu. Nezávisle na jejich právním úspěchu či neúspěchu, dosáhly demontáže sociálních center, vytváření strachu a podezřívavosti mezi militanty, rozbíjení sítí vzájemné pomoci.
To, co se odehrává ve Španělsku velmi připomíná situaci Česku známou pod názvem Operace Fénix. Je zde mnoho podobností a je otázkou zda vývoj bude i nadále stejný. Je to pravděpodobné, ale záruky nejsou žádné. Lidé v kauze Fénix I. jsou nyní nepravomocně zprostěni obvinění. Ti, co jsou obviněni v kauze Fénix II, se ještě ani nedostali k soudu. Při pohledu na bídu důkazní části vyšetřování, lze předpokládat tři možné cesty, kudy se Fénix II. může vydat.
1) Vyšetřovatelé a státní zástupce uznají, že nemají dost podkladů na to, aby obviněné mohli hnát k soudu.
2) Poženou je k soudu, ale důkazní nouze jim neumožní dojít k pravomocnému odsouzení.
3) Proběhnou soudy a dojde k uložení trestů i navzdory absenci důkazů. Nebylo by to poprvé v lidské historii, kdy k něčemu takovému došlo.
Policie, soudy a státní zatupitelství jsou instituce spjaté s buržoazním řádem. Nemělo by nás překvapovat, že dělají vše k potlačení těch, kteří se proti němu staví. Jak se věci budou vyvíjet, to není dopředu dané a jistě to můžeme ovlivnit. Na to je potřeba myslet. Podle toho je nutné jednat.
