Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav. Další texty můžete nalézt například na blogu Archiv Lukáše B.
Každý dělá chyby, které si těžko přiznává. Já také. Každý se občas
stylizuje do pozice, která neodpovídá realitě. Já také. Každý občas něco
jiného hlásá, než pak dělá. Já také. Pohled do zrcadla nám všem může
mnohé prozradit o nás samých. Může to pomoci k tomu, abychom pojmenovali
a následně zpracovali vlastní nedostatky. Tak jen do toho. Pohlédněte do
zrcadla a nastavte mi ho také.
Dokážeš si představit, že namísto vyjednávání s mocnými nebo adresování
požadavků k jejich stolu, organizuješ útok na jejich struktury? Myslím,
že ne, protože tvé pověsti váženého akademika si vážíš tak moc, že
neuděláš něco, co by ji mohlo ohrozit. To proto nikdy nezajdeš dále než
za symbolický protest, a distancuješ se od těch, kteří dále zajdou.
Chceš s mocí vést dialog, ne ji podrývat. Tváříš se jakoby revoluce byl
poklidný proces, kterým můžeš projít bez rizik.
A co ty? Dokážeš si představit, že budeš dělat to, co dělal F. Sabaté,
I. Oliněvič, N. Machno, A. Sutuga, S. Christie, M. Dziadok, L. Urtubia,
E. Goldmann a jiní, jejichž příběhy publikuješ v časopisech a na
internetu? Myslím, že ne, protože o příbězích psanců čelících represi
chceš jenom psát a žvanit, nikoli riskovat, že se represe dotkne
podobným způsobem i tebe. Soucítíš s obětmi útlaku, ale hlavně neudělat
něco, u čeho by hrozilo, že se ti stanou podobně otřesné věci.
A co ty? Dokážeš si představit, že své potřeby uspokojuješ způsoby, za
které ti bude hrozit kriminál? Myslím, že ne, protože ty máš své teplé
místo v kanceláři energetického giganta a poměrně pohodlný život.
Nechceš dělat nic, kvůli čemu o to můžeš přijít pokud se něco zvrtne.
Obětuješ velkou část života zaměstnavateli, zatímco když druzí zuřivě
bojují za důstojnost, říkáš tomu zbytečné sebeobětování.
A co ty? Dokážeš si představit, že budeš bránit vyklízení squatu akcí, u
které můžeš dostat přes držku nebo ještě něco horšího? Myslím, že ne,
protože obhajoba squatu je pro tebe jen idealistické představení, které
hladí tvé ego pocitem, že se účastníš něčeho ušlechtilého. A navíc, když
squat vyklidí, ty přeci o domov nepřijdeš. Ten máš jinde. Tam se můžeš
vrátit a v bezpečí se věnovat zpracování fotek nafocených ve squatu, aby
je jiný člověk z jiného pronajatého bytu mohl připojit k článku
oslavujícího squatting.
A co ty? Dokážeš si představit, že poté, co na prázdné domy pověsíš
nápis „Obsaď a žij!“, pak také půjdeš dělat to, k čemu tím druhé
vyzýváš? Myslím, že ne. Je pohodlnější si udržet squatterskou reputaci
umisťováním fotek na facebook, než obsazováním budov a žitím v nich.
Ostatně, máš přece vždy dost důvodů, proč to zrovna teď “nejde”: je
silná represe, řádí pandemie, není dost přívrženců… Nikdy si nepřiznáš,
že to všechno jsou sice objektivní limity, které squatování dělají
složitější, ale nikoli nemožné.
A co ty? Dokážeš si představit, že své peníze utratíš za věci, díky
kterým můžeš důrazněji útočit na moc státu? Myslím, že ne, protože i
když si říkáš anarchista, tobě vlastně o útok na stát zas až tak moc
nejde. Stačí ti do zblbnutí opakovat vágní fráze o samosprávě,
sebeorganizaci a lidských právech. Dává ti větší smysl cpát prachy do
kapes kapitalistů, protože si říkají družstevníci nebo bio a fér
obchodníci, než vložit prostředky do projektů, které podrývají struktury
kapitalistické moci.
A co ty? Dokážeš si představit, že podpoříš úsilí vězně, který bojuje
proti vězeňskému režimu zatímco „venku“ dělal věci, které se ti nelíbí?
Myslím, že ne, protože tvoje „anarchie“ počítá s existencí věznic stejně
jako každé státní zřízení. Vadí ti sice uvěznění anarchistů, ale vězení
chceš zachovat pro jiné. Chceš cely zaplnit policisty, drogovými
dealery, sexuálními predátory a gangstery. Sníš o tom, jak budoucí
bachaři budou nosit černorudé uniformy a na nich logo tvé organizace.
A co ty? Dokážeš si představit, že se aktivně stavíš do cesty fízlům a
sabotuješ jejich práci? Myslím, že ne, protože ti jde hlavně o bezpečné
místečko v anarchistických skupinách a udržení obecenstva uctívačů.
Proto budeš raději kydat špínu na anarchisty, kteří publikují informace
o anarchistické praxi, než abys vztek obrátil proti fízlům, kteří
zabavují servery s anarchistickým obsahem.
A co ty? Dokážeš si představit, že říkáš na rovinu věci, které mohou
druhé pobouřit nebo i někoho odradit od spolupráce? Myslím, že ne,
protože i když preferuješ anarchistický žargon, tak k anarchistickým
projektům přistupuješ jako k řízení obchodní společnosti. Tvou komoditou
jsou myšlenky, které se snažíš prodat na trhu idejí. A jako správný
manažer prodeji přizpůsobíš vše: myšlenky osekáš o to, co by mohlo
zákazníka pobouřit. Nabídneš mu vždy jen to, co chce slyšet, i kdyby to
znamenalo pojem anarchie zbavit podvratného obsahu.
Nemyslím si, že jsem něco víc než kdokoli z těch, kterých se má slova
dotýkají. Mám jen potřebu jim nastavovat zrcadlo. Chci, aby se viděli
takovými, jakými jsou, nikoli takovými, jakými se snaží vypadat před
okolím. Budu rád, když i mě bude zrcadlo nastaveno, abych mohl lépe
pochopit vlastní slabiny a chyby.
Všechny, na které myslím při psaní tohoto textu, mám svým způsobem rád a
chovám k nim úctu. Tato slova a věty nemají vyjadřovat zášť nebo
pohrdání. Nemyslím si ani, že člověk, který nebydlí na squatu, je
akademikem, nebo pracuje pro energetickou společnost, musí být zákonitě
špatným člověkem, který nemá schopnost dělat smysluplné věci. Pokud v
článku spatřuješ nejasnosti, kontaktuj mě. Cizí interpretace diskutované
na baru nebo uzavřeném fóru k ujasnění nepřispějí.
Lukáš B.
