Překlad textu z webu MONTREAL COUNTER – INFORMATION od anonymního autora jsme převzali bez jakýchkoliv obsahových úprav z webu Kronika odporu. Web “Kronika odporu” neprovozuje Volná komunita VAP a ani nám není nic známo o jeho správcovském kolektivu. Texty na něm zveřejňované nejsou vyjádřením postojů naší komunity a mnohdy se s nimi rozchází i v zásadních otázkách.
16. března 2020 odešel do duchovního světa náš bratr a soudruh Matt. Ztratili jsme jednoho z nejvíce oddaných anarchistů v naší části světa. Tato ztráta je pociťována intenzivně kvůli tragickým okolnostem jeho úmrtí.
Mnoho lidí, kteří Matta dobře neznali, si ho bude pravděpodobně pamatovat jako osobu, která v roce 2010 “bombardovala banku”. V této době došlo k velké mobilizaci anarchistů, kteří se připravovali na summit G20 v Torontu. Několik měsíců před summitem skupina, která si říkala FFF (Fighting For Freedom), zveřejnila záběry z bombového útoku na pobočku RBC v Ottawě. Záběry byly dramatické – z banky vyběhla černě oděná postava, před tím než banka explodovala.
Ačkoli se k činu nikdy nepřiznal, myslím si, že Matt by v souvislosti s touto akcí chtěl být připomínán, jako ten kdo byl zatčen, uvězněn a postaven před soud. Obvinění nakonec bylo staženo kvůli nedostatečným důkazům. Šest let po bombardování zveřejnil na svém blogu článek s názvem „6 důvodů, proč podporuji žhářství (jako nástroj sociální změny)“. Uvedl tam: “Myslím, že je to příklad přímé akce. Myslím si, že sociální hnutí v Kanadě jsou příliš umírněná. Jsou příliš spokojená s nenásilím jako ideologií. Ne jako taktikou, ale jako jedinou možnou cestou vpřed (…) Sociální hnutí musí být více militantní. Chtěl bych to zdůraznit, což si myslím, že akce dělá.”
Komuniké zveřejněné FFF vysvětlovalo důvody, proč byla akce cílena na RBC. Byli hlavním sponzorem olympijských her ve Vancouveru v roce 2010, které zahrnovaly masivní zásah proti pouliční populaci tohoto města. RBC byla také hlavním finančníkem Alberta Tar Sands.
Zde je důležité poznamenat, že Matt byl jedním z anarchistů, kteří stáli v čele organizování domorodé solidarity. Rok 2010 byl skutečně rokem, kdy se antikoloniální politika dostala do popředí anarchistické analýzy v takzvané Kanadě. Právě prostřednictvím vztahů, které v té době vytvořili anarchisté s domorodými obyvateli, se začal významně posouvat anarchistický diskurz. Matt byl jedním z průkopníků a po větší část desetiletí zůstal aktivní v IPSMO (The Indigenous People’s Solidarity Movement – Ottawa / Hnutí solidarity domorodých obyvatel – Ottawa).
Matt byl velice angažovaný. Byl seriózní, zásadový a intenzivní. Věděl čemu věří a své přesvědčení prosazoval s odvahou. Jeho tvrdohlavost často vedla ke sporům s dalšími aktivisty. Pokud jde o mě, obvykle jsem zjistil, že s ním souhlasím a podporuji jeho postoj. Myslel si, že radikální politika by měla být o činu. Když byl pravý čas, věděl jsem, že Matt je ve hře.
Je to těžké truchlení, částečně kvůli tragickým podmínkám jeho smrti. Nemluvil jsem s nikým, kdo s ním za poslední dva roky skutečně komunikoval. Nejen, že byl odcizen své rodině, zdá se, že byl také odcizen svým přátelům. Zdálo se, že se jeho duševní zdraví zhoršilo a on bydlel ve stanu u řeky Ottawy. Bylo to poblíž válečného muzea a nedaleko Asinabky, posvátného místa Algonquin, které je v současné době znesvěceno obrovským developerským projektem.
Okolnosti jeho smrti byly záhadné. Policie jeho matce řekla, že spadl ze stromu. Byl jsem součástí skupiny, která strom navštívila, a všichni jsme se shodli, že prostě není možné, aby se to stalo. Nejen, že strom nebyl příliš vysoký, byl to smrk, a bez zlomení větví by bylo nemožné tam vylézt. Žádné větve ale nebyly zlomeny. Je známo, že zemřel na následky poranění po úrazu a policie nevyloučila sebevraždu.
Stále se snažíme dát kusy dohromady. Chceme vás povzbudit, abyste nám napsali pokud máte informace, které by nám pomohly pochopit, co se stalo v posledních dvou letech života. Nemůžeme změnit to, co se stalo. Pochopení, ale může být důležitou součástí procesu truchlení.
V posledních několika letech došlo k významnému počtu úmrtí ze zoufalství v našem hnutí. Jmenujme několik osob: Derek, Dave, Hugo, Jean a Charles. Co vede naše soudruhy do takto hluboké emocionální bolesti? Je to stav světa, nebo je to způsobeno i tím, jak se k sobě aktivisté chovají?
Pravdou je, že i přes naše nejlepší úsilí o změnu světa, se věci na planetě Zemi nezlepšují. Ve skutečnosti, mnoho přínosů z předchozích generací je nyní zmařeno. To může být hluboce skličující, zejména pro lidi, kteří orientovali celé životy kolem bojů, aby byl svět lepší místo.
Existuje znepokojující otázka, zda je ve scéně něco, co nás zabíjí. Stává se anarchistická kultura hluboce toxická? Dave a Matt byli vyloučeni z aktivistického prostředí v době jejich úmrtí. V obou případech se zdá, že to byl faktor zhoršující jejich duševní zdraví. Je částečně na vině toxická aktivistická kultura?
V každém případě je Mattovo tělo pryč a jeho duch se přesunul. Možná, že svoboda, kterou tak vášnivě prosazoval, nebyla možná v tomto světě. Doufám, že tam, kde je teď, jeho duch pozná skutečnou svobodu.
Odpočívej v pokoji, Matte. Byl jsi dobrý anarchista a já budu ctít tvou památku. A co je ještě důležitější, budu ctít tvého ducha pokračováním v boji, kterému jsi věnoval svůj život. Boji proti státu v solidaritě s utlačovanými. Za svobodu, autonomii a matku Zem.
Redakčně kráceno a zpracováno podle článku R.I.P. Matt Cicero: Anarchist Militant, Journalist, Community Organizer
