(Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv obsahových úprav. Jeho další texty můžete nalézt například na blogu Archiv Lukáše B. )
Před deseti lety se na japonském pobřeží vzedmula velká vlna tsunami,
která způsobila ohromné škody a ztráty lidských životů. Mimo jiné
důsledkem této živelné pohromy došlo také k havárii v jaderné elektrárně
Fukušima I. Naštěstí nedošlo k nejhoršímu, ale stačilo málo a mohlo to
být jinak.
Člověku se ani nechce domýšlet důsledky toho, kdyby jaderná elektrárna
byla ještě více poškozena a došlo k rozsáhlé kontaminaci radiací. Léta
po havárii jaderné elektrárny Černobyl jsme byli ubezpečováni, že s
pádem Sovětského svazu se z jaderné energetiky stal bezpečný podnik.
Fukušima I. však ukázala, že to není pravda. Vedle selhání lidského
faktoru a mechanismů vládnoucí ideologie jsou zde i další rizikové
faktory, jako třeba živelné přírodní pohromy. Jaderná energetika
nepřestala být velkým hazardem s našimi životy, jen proto, že bolševici
šli od válu a elektrárny teď řídí velkopodnikatelé.
Černobylská havárie bývá vedle osobních selhání dávána za vinu také
politice Sovětského svazu, kdy významní činitelé zamlčeli rizika a
technické nedostatky aby zachovali vylhaný obraz o dokonalé velmoci.
Jenže máme důvod si myslet, že politika buržoazních demokracií je dnes v
tomto ohledu jiná? Nemyslím si. Tam kde je hlavním motivem finanční
zisk, bývá tendence upozadit ostatní zájmy včetně potřeb lidské populace
a ekosystémů. Jaderný průmysl s vidinou zisku expanduje za každou cenu.
I kdyby to mělo znamenat zamlčování podstatného, hazardování se životy
nebo dokonce jejich záměrné obětování.
Vykreslování Sovětského svazu jako jediného aktéra, který
prostřednictvím propagandy a manipulací ohrožoval obyvatelstvo je
krátkozraké. Kapitalisticky orientované země totiž hrají na podobnou
propagandistickou notu. Netěží z toho funkcionáři Komunistických stran,
ale kapitalisté. Účel je však stejný: uklidnit obyvatelstvo a
manipulacemi ho přimět, aby jaderný průmysl přijalo a podporovalo. A
když to nefunguje, vždy přijde na řadu argument: „Jaderná fyzika je
složitý obor a jen vědecká obec může posoudit její možnosti či rizika.“
Stejně jako to dělal Sovětský svaz, i demokratické země prostě prosazují
jaderný průmysl aniž by hleděli na potřeby obyvatelstva, kterému je
vládnuto. Primárně jim jde o potřeby trhu a hromadění bohatství v rukou
úzkých elit. A tomu je podřízeno vše ostatní.
Technokraté se zaklínají frázemi o technologickém pokroku a velkých
možnostech civilizované společnosti. Fukushima I. a další příklady je
usvědčují ze lži. Jaderná energetika stále ohrožuje miliardy lidí a
ostatních živočišných druhů. Rizika jsou nezanedbatelná mimo jiné i z
důvodu, že žádný vědecký pokrok nedokáže věci analyzovat se stoprocentní
předvídatelností. Vždy existuje něco, co předvídat nejde a u jaderné
elektrárny to může znamenat globální katastrofu. Technokrati to vědí,
přesto pokračují po stejné cestě.
V květnu 2012 se rozhodli anarchisté Nicola Gai a Alfredo Cospito
prostřelit koleno Robertu Adinolfimu, jadernému inženýrovi a správci
Ansalto Nucleare. Chtěli tím sabotovat pokrok jaderného průmyslu, který
představuje obecné ohrožení života na planetě Zemi. Oba anarchisté byli
odsouzeni k dlouhým trestům ve vězení a jsou dosud vykreslováni jako
krvelační teroristé a zločinci. Nejsem si jistý, zda jejich akce byla
strategicky správná. Nepochybuji ale, že problém na který tím upozornili
není žádná maličkost, kterou bychom měli ignorovat. Skuteční zločinci,
kterých bychom se měli obávat jsou správci jaderného průmyslu. Je
příznačné pro dnešní dobu, že ti, kteří se jim vzpírají jsou
pronásledováni, zatím co jaderní průmyslníci jsou hýčkáni jako by byli
ohromným přínosem pro lidstvo. Jak málo se v tomto změnilo od dob, kdy
stalinismus ovládal velkou část populace.
Lukáš Borl, 11. 3. 2021
